Foto Aktron, Wikimedia Commons
Být členem SPD Tomia Okamury je jistě podivná a dobrodružná věc. Není pochyb o tom, že se jedná o hnutí jednoho muže, což však nevylučuje kariéru a jednou třeba i poslanecký plat a kancelář v Praze. Členství má ale svá specifika. Jak ukázaly nahrávky zveřejněné v reportáži České televize, významnější představitelé SPD chtějí po těch méně významných, aby diskutovali v internetových fórech a brojili tam pro hnutí a proti migrantům. Přeci jenom na organickou internetovou nenávist už není takový spoleh, jako býval před pár lety. A svá specifika má i vnitrostranický boj uvnitř SPD.
Z ustálených a předvídatelných vod internetové nenávisti se vynořil nečekaný spor mezi předsedou SPD Tomiem Okamurou a jednou z vlajkových lodí české mediální konspirace webem Aeronet. Kouzelný jazyk českých konspiračních teoretiků se tak začal aplikovat sám na sebe a používá se proti samotné SPD. „Puč a rozklad SPD v přímém přenosu. Kde se to děje? No přece v Praze,“ píší na Aeronetu. Nenávist je, jako i v jiných případech, směřována proti elitám, proti Praze a proti „kmotrům“, kteří se vůči principům SPD prohřešují nejen svým kmotrovstvím, ale i láskou k EU, rozhovory pro „židovská média“ a v neposlední řadě zednářstvím. Okamura zareagoval slovy: „Aeronet slouží nadnárodním globalistickým elitám.“
Fašotrapasy
SPD má poslední týden jeden trapný mediální průšvih za druhým. Po problémech s neposlušným ostravským poslancem Lubomírem Volným, které skončily jeho odchodem z hnutí, opustil konferenci SPD její lídr do eurovoleb, bývalý ministr zdravotnictví Ivan David, s tím, že „na to kašle“, a s údivem nad nedodržováním demokratických procedur konstatoval, že se hnutí hroutí. Kandidovat za něj ale chce i tak. To by samo o sobě značilo jen běžné personální potíže, problém hnutí, které samotní jeho příznivci překřtili ze Strany přímé demokracie na Stranu přímé diktatury, jsou ale, zdá se, hlubší.
Celé SPD tak můžeme chápat jako specifický obchod s chudobou, zneužívající nevědomost lidí a atmosféru strachu k obohacení.
České televizi se v reportáži podařilo vyzpovídat hned několik bývalých členů SPD, kteří popsali praktiky uvnitř strany. Opět žádné velké překvapení. Své tváře na kameru ukázali opravdoví idealisté konspirace a boje proti islámu, nikým neplacení internetoví pěšáci války proti islamizaci Evropy, kteří ze své činnosti nemají nejspíš vůbec nic. Tito lidé musí být frustrovaní hned dvakrát: jednou jakožto vyznavači spikleneckých teorií, podruhé jako členové a sympatizanti SPD, která se kasá bojem za bílou křesťanskou Evropu, ale v praxi nesplňuje s tím spojená očekávání.
Jiné straně či hnutí by provalení podobných praktik pravděpodobně mezi členy výrazně ublížilo. U nových hnutí, jako je to Okamurovo (ale i Babišovo), to však vůbec není jisté. Teoretici konspirace snadno nacházejí za reportážemi ČT i za výpověďmi bývalých členů jen další útok na SPD ze strany proislámských, sorosovských a jiných nepřátel stojících v pozadí. Jenže tentokrát se samo vedení SPD stalo na stránkách Aeronetu a v očích svých příznivců součástí rozsáhlého spiknutí na likvidaci svobodné Evropy, které má dokonce svůj krycí název: Proces Gladio East. Nejde v něm o nic menšího než o „zlomení odporu národních sil proti sionistické globalizaci v Evropě“.
Web, který se jinak zaměřuje na konspirace, se do Okamury pustil právě v souvislosti s bojem mezi členskou základnou a pražským Okamurovým vedením. Alespoň takto se to na webu snaží rámovat. Ve sporu Volný versus Okamura je tak Aeronet na straně ostravského poslance a obchodníka s chudobou a kritice podrobuje i výběr kandidátů do voleb, kdy se prý opět nerespektuje vůle členské základny.
Kdo štěpí „vlastenecké“ hnutí?
Obchodník s chudobou Volný obviňuje Okamuru, že to je on, kdo štěpí vlastenecké hnutí a kdo dusí veškerou konkurenci. Není mnoho důvodů, proč pochybovat o tom, že Okamurovi jde především o peníze, které ze svého svérázného politického podnikání má. Jenže to samé se dá říct i o Volném, který, mimo jiné, pronajímá mizerné byty těm nejchudším a rýžuje ze státních příspěvků. Podle nahrávek odvysílaných v České televizi navíc podobně jako s chudými nájemníky jedná i s členy vlastního hnutí, kterým přikazuje, co mají dělat, vyhrožuje jim a různě je vydírá. Celé SPD tak můžeme chápat jako specifický obchod s chudobou, zneužívající nevědomost lidí a atmosféru strachu k obohacení. Volný si to nejspíš uvědomil a rozjel proti Okamurovi vlastní kampaň – za využití stejného slovníku, jaký Okamura používá proti všem okolo.
Volný zatím přeskočil do strany Sjednoccení Patrioti, ale do Europarlamentu kandiduje za Alternativu pro Českou republiku. Lídryní je Klára Samková, která to před pěti lety zkoušela na stejné pozici právě za Okamurův Úsvit. Na další tehdejší odpadlíky od Okamury už se pozapomnělo, ale osa sporu Okamura versus (idealističtí) členové zůstává, byť pod taktovkou tvrdého pragmatika Volného. Zatím Okamura vždy vyhrál, protože jeho hnutí je spojené především internetovou nenávistí a aktivitami na sítích, čili nějaká demokratická opozice vůči němu nemá velkou šanci se rozvinout. Přesto Volný ukázal jistou sílu.
Můžeme se samozřejmě smát demenci politiků SPD i samotného Okamury, zvláštní důvod k radosti z úpadku tohoto SPD ale není na místě. Václav Klaus mladší se po vyhazovu z ODS zatím politicky hledá, ale Volného snaha ukrást Okamurovi byznys svědčí o potenciálu, který v tomto druhu kšeftu stále je, i když preference v poslední době klesají. Pokud by se ale podařilo české ultrapravici vypořádat s byznysmeny, kteří vydělávají na strachu, není jisté, zda by nebyla mnohem silnější. Okamura zvládá podchytit elektorát, který rozumí jeho bizarnímu způsobu vyjadřování, ale mimo něj se mu příliš nedaří. Zatím to vypadá, že Okamura opět zvítězí a své voliče si pohlídá. Ideově každopádně v tomto případě ultrapravice žádnou porážku neutrpěla. Jen se hádají o peníze.
Autor je redaktor Alarmu.