Foto Vězeňská služba České republiky
„Česká republika se v rámci Evropy dlouhodobě potýká s jedním z nejvyšších počtů lidí ve věznicích v přepočtu na počet obyvatel. Setrvalým problémem je i vysoká míra užívání návykových látek mezi vězni. Podle odborných odhadů je užívá až 70 procent českých vězňů,“ uvádí tisková zpráva k informační kampani Práce za mřížemi, ve které se Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (APAS) a další organizace snaží zlepšit situaci lidí po uvěznění a zároveň informovat veřejnost. Informační kampaň je pak součástí víceletého projektu Systémové zajištění péče pro vězněné uživatele drog a její následná kontinuita po propuštění.
Vzhledem k datům, tedy ke skutečnosti, že tři čtvrtiny uvězněných se v Česku po čase opět vrací do vězení, je jasné, že návrat do nějakého normálu může být extrémně náročný. Důležité je proto s uvězněnými pracovat už měsíce před propuštěním stejně jako měsíce po něm. Právě to dělají v rámci projektu tzv. case manažeři a v celém procesu se spojili odborní pracovníci z několika oblastí, které souvisí s řešením závislostí i prací s uvězněnými – jde například o sociální pracovníky, zdravotníky, adiktology, zástupce Probační a mediační služby a další.
„Ve vězení nám nasazovali růžové brýle. Říkali, že když se budeme snažit, půjde vše po propuštění velmi dobře a snadno,“ připomíná zkušenost propuštěné ženy politolog Jiří Mertl, který se dlouhodobě zabývá právě začleňováním lidí se zkušeností s uvězněním do běžného chodu. Přehnaná očekávání můžou v realitě nově nabyté svobody tvrdě narazit. Zmíněná žena se na svobodě „vrátila do prostředí, kde spousta věcí nešla, zjistila, že to tak bude, ať se snaží, jak se snaží. Její frustrace se znásobila a od té doby už téměř ničemu a nikomu nevěřila, s výjimkou organizace, která s ní začala pracovat po propuštění a pomohla jí, tam tu důvěru měla. Takže je opravdu důležité podpořit osoby po výkonu trestu,“ říká Mertl. Jinak hrozí návrat k drogám a kriminální činnosti.
Klíčové pro nadějnou budoucnost je přitom především získání stálého a důstojného bydlení. V tom je ale často problém. „Po propuštění jsou nejčastěji dostupné ubytovny, se kterými mají doprovázející sociální pracovníci velmi negativní zkušenost. Pro propuštěné je vnímají jako velmi nevhodné prostředí kvůli časté přítomnosti a snadné dostupnosti návykových látek, násilí i celkové nízké kvalitě tohoto bydlení,“ uvádí Jiří Mertl. Na propuštěné pak jako na zvlášť zranitelnou skupinu tvrdě dopadla i inflace
Zástupci neziskových organizací upozorňují i na častou náročnost nízko placených zaměstnání, do kterých lidé po výkonu trestu mnohdy nastupují. „Prostředí ubytoven a nízko placených zaměstnání v montovnách a robotárnách není pro lidi se zkušeností s užíváním drog vůbec vhodné. Jde o místa, kde jsou drogy snadno dostupné a velmi časté. Některé výzkumy ukazují, že předáci ubytoven zajištují ubytovaným alkohol, v některých případech i jiné drogy. Zaměstnanci na těchto pozicích mnohdy užívají alkohol pro uklidnění nebo naopak stimulanty pro vyšší výkon, který se po nich požaduje. Toto prostředí je podle mě jako jízdenka zpátky do výkonu trestu,“ vysvětluje Mertl.
Asociace poskytovatelů adiktologických služeb si od informační kampaně Práce za mřížemi slibuje především seznámení veřejnosti s touto velmi složitou problematikou. „V kampani chceme veřejnosti přiblížit situaci lidí se závislostí v českých věznicích. Skrze příběhy konkrétních lidí představíme i práci odborných sociálních pracovníků a adiktologů (působících v roli case managerů), kteří s lidmi se závislostí pracují přímo ve věznicích při přípravě na propuštění i poté, kdy ukončí výkon trestu. Systematická a dlouhodobá podpora, která je účinně využívána v řadě jiných evropských zemích, může výrazně snížit vysokou recidivu u této specifické skupiny českých vězňů,“ představil cíle i obsah kampaně Jakub Michal, projektový manažer z Asociace poskytovatelů adiktologických služeb.