Není tak docela společensky přijatelné nenávidět děti. V naší kultuře se dětství chápe jako věk nevinnosti a dětská selhání jsou kladena za vinu dospělým rodičům nebo pedagogům. Dětství bereme jako příležitost připravit děti na budoucí život a vštípit jim společenské hodnoty. Děti jsou chráněny před trestem i tehdy, pokud spáchají něco, za co by dospělý šel do vězení. S jiným pojetím trestání dětí a dospělých je spojeno i jiné morální posuzování jejich činů – u dětí se především hledají příčiny jejich chování. To by mělo platit zejména v případě, kdy pachatelům nebylo ani deset let. V České republice to ale, jak se zdá, po kauze útoku dětí na plameňáky už neplatí.
V Blesku si umí s citlivostí k dětem poradit. Článek na serveru cituje sociální pracovnici, která má zcela jasno. Za všechno můžou geny. Konkrétní děti jsou zbaveny svého malého lidství a jsou redukovány na nositele genů – nepřizpůsobivých, nezměnitelných, takových, které do naší dobré společnosti nepatří. S obviňováním dětí souvisí rovněž debata o snížení věku trestní odpovědnosti, která se čas od času vynoří, často s rasistickými konotacemi. Nejznámějším proponentem těchto debat byl v devadesátých letech Miroslav Sládek, který chtěl trestat Romy i za to, že se narodili. Odborné názory některých expertů či úředníků se nyní dostávají na Sládkovu úroveň.
Když šéfka krajské sociálky Věra Švarcová prohlašuje, že jsme „přes veškeré postupy sociálních pracovníků takřka bezzubí proti vrozeným genetickým dispozicím těchto osob“, říká nám mimo jiné, že ve věci sociální práce je její úřad naprosto k ničemu.
Kluci ve věku pět, šest a osm let v pátek krátce po poledni vlezli do jihlavské zoo a kameny a následně kopanci ubili jednoho plameňáka a druhého těžce poranili. Zoolog Richard Viduna asi o čtyři hodiny později umístil na Facebook fotku mrtvého plameňáka s komentářem: „Výsledek dnešních ‚hrátek s kameny‘ tří do zahrady neoprávněně vniklých bezprizorních potomků našich ‚dlouhodobě plně začleněných spoluobčanů‘.“ Prý nechtěl vyvolat nenávist. Do Jihlavy se ale příští týden nejspíš sjedou neonacisté, aby situaci řádně využili pro demonstraci na podporu jihlavské zoo. Podle vyjádření Viduny pro server Romea.cz jsme se do této „situace dostali kvůli politické korektnosti“. Jak přesně politická korektnost dovedla tři děti k ubití jednoho plameňáka, ale neprozradil.
Experti z Reichu
Dozvěděli jsme se také, že ubližování bezbranným zvířatům je jasným příznakem toho, že děti rostou pro kriminál, a jak řekl Blesku psychiatr a psychoterapeut Miroslav Skačáni (autor ceněné publikace Příběh muže, který zabíjel z lásky), je téměř jisté, že v budoucnosti spáchají trestný čin a skončí samozřejmě ve vězení. Dětí umí být kruté, poněvadž si plně neuvědomují dopady svého jednání. Vyvozovat proto z chování tří, ani ne desetiletých kluků, že najisto skončí v kriminále, je skutečně absurdní. Podle příčetnějšího odborníka Jozefa Labudy, který momentálně celou záležitost prošetřuje přímo v konkrétních rodinách, zanedbali své povinnosti především rodiče a z celého incidentu viní selhání výchovy.
Když šéfka krajské sociálky Věra Švarcová pro Blesk prohlašuje, že jsme „přes veškeré postupy sociálních pracovníků takřka bezzubí proti vrozeným genetickým dispozicím těchto osob“, říká nám mimo jiné, že ve věci sociální práce je její úřad naprosto k ničemu. Místo toho, aby jihlavští sociální pracovníci hledali způsoby, jak s nastalou situací naložit, dávají ruce pryč od „problematického“ etnika. V případě platnosti „neomarxistické“ poučky, že společnost, výchova a ekonomická a společenská situace určují chování lidí, musí úřady zodpovědné za sociální práci něco dělat. Pokud ale úředníci říkají, že za všechno můžou geny, není potřeba se o nic starat. K jakému řešení nás takové poznání vede?
Lidové noviny se věnovaly také tomu, kolik pozornosti celému incidentu v jihlavské zoo věnují zahraniční média. Uvádějí celkem solidní texty z The Independent, Washington Post i bulvárního Daily Mailu či konzervativního Telegraphu. Celou zprávu o zahraniční pozornosti autor vyšperkoval údajně nejlajkovanějším komentářem v diskuzi pod článkem zveřejněným na britském Independentu: „Děti, které týrají zvířata, mají tendenci opakovat své chování i v dospělosti. Většina sériových vrahů týrala i zvířata.“ Když už Lidovky věnují prostor diskuzi pod článkem, mohli české čtenáře seznámit také s názorem jednoho diskutujícího, který tvrdí, že ubití plameňáků v zoo krásně vystihuje východoevropskou mentalitu. Spokojený diskutér si zde pochvaluje, že díky brexitu bude mít brzy od pakáže z Východu pokoj.
Čtenářské diskuze na britských serverech můžou posloužit jako ukázka eskalace nenávisti prostřednictvím senzacechtivé internetové žurnalistiky. Pro novináře Independentu nebo štvavého Daily Mailu není důležité, že podle mínění Čechů se vlastně o Čechy nejednalo. Nenáviděnou skupinou jsou na ostrovech Východoevropané, mezi které se počítají i Češi, a jako důkaz jejich genetické méněcennosti tedy mohou posloužit jakékoliv negativní zprávy z Česka. Když pohoršený Angličan píše: „Je to jejich kultura. Vítejte u našich EU sousedů“, podobá se českým diskutujícím expertům na Romy, muslimy a další menšiny, kteří také bez hlubších znalostí popisují, „jak to je“. Jen v Česku si už nevystačíme s „kulturou“ a kulturním rasismem typickým pro liberální země, ale vracíme se rovnou k biologickému rasismu opírajícímu se o nezměnitelné, vrozené predispozice. Díky tomu je pak možné odepsat malé děti. Nejspíš máme podobné myšlení v genech.
Autoři jsou redaktoři Alarmu.