Foto Ondřej Žváček, Wikimedia, CC BY-SA 3.0
Ministr kultury Martin Baxa v úterý ohlásil, že vláda v rámci takzvané velké mediální novely plánuje zvýšení koncesionářských poplatků za televizní a rozhlasový přijímač. Ten první se má od ledna příštího roku zvednout o 25 korun na 160 měsíčně, rozhlasový vzroste o desetikorunu a bude činit 55 korun za měsíc. Pokud návrh projde, vešel by v platnost od roku 2025.
Víc peněz pro veřejnoprávní média je s rostoucí inflací a zuřící érou dezinformací logickým krokem, návrh ale vzbudil kritiku ze všech očekávaných míst. Proti jsou samozřejmě komerční televize, které mají ale na rozdíl od České televize možnost získávat peníze prostřednictvím reklamy – média státní služby mají tento zdroj regulovaný, a proto jsou pro ně koncesionářské poplatky zásadním zdrojem financí.
Hlasitě se ozývají jednotlivci na sociálních sítích, kteří volají po privatizaci televize a rozhlasu. Objevilo se už i několik internetových petic, které vystupují proti povinnému placení poplatků. Dá se také očekávat, že svůdné téma brzy zvedne opozice. „Proč byste měli platit koncesionářské poplatky provládním médiím? Ať jsou placená ze státního rozpočtu, ne z vašich kapes. Tohle navrhnu do dalších voleb,“ slíbil Andrej Babiš nedávno na sociálních sítích. Další se nepochybně přidají v parlamentní rozpravě.
Symbolická částka a špatné načasování
Udržitelnost veřejnoprávních médií je otázka, kterou neřešila dlouhá řada osazenstev ministerstva kultury. Televizní poplatky se neměnily patnáct let a reálná hodnota částky je od té doby zhruba poloviční, což platí i o rozhlasovém poplatku, který je stejný dokonce osmnáct let. „Návrh vlády jednoznačně vítáme a věříme, že najde podporu v legislativním procesu. Je výsledkem naší dlouhodobé komunikace s politiky a veřejností a dlouholetého předkládání argumentů o neudržitelnosti veřejné služby při nevyřešení jejího financování,“ řekl končící ředitel České televize Petr Dvořák. Na obě veřejnoprávní média navíc výrazně dopadl konec výjimky týkající se možnosti odpočtu DPH.
Na druhou stranu zvýšení poplatků přichází v dobu, kdy dlouhodobě napjaté rozpočty už ohrožují schopnost veřejnoprávních médií plnit služby, jež jim ukládá zákon.
Novinkou také je, že by televizní a rozhlasový poplatek měl platit každý, kdo disponuje jakýmkoliv zařízením, které umožňuje příjem veřejnoprávních médií – což jsou i mobilní telefon nebo počítač. Dříve byly vázané na televizní nebo rozhlasový přijímač. Podle odhadů by to znamenalo, že se počet poplatníků zvýší zhruba o 230 tisíc. Česká televize by tak měla dostat o miliardu a půl víc, rozhlas zhruba o šest set tisíc.
Právě rozšíření povinnosti na další zařízení je pro veřejnost nejspíše poslední kapkou, která odstartovala vlnu nevole. Poplatky žádného druhu nejsou příliš populární, obzvláště ty, které na svém účtu vidíte jako zvláštní položku. Navíc návrh na zvýšení přichází zrovna v době hrůzné inflace, která se projevuje úplně všude. Třicet pět korun měsíčně, o které teď budou lidé od příštího roku platit víc, je sice směšná částka, ale pro chudnoucí českou populaci má i pár korun symbolickou hodnotu.
Na druhou stranu zvýšení poplatků přichází v dobu, kdy dlouhodobě napjaté rozpočty už ohrožují schopnost veřejnoprávních médií plnit služby, jež jim ukládá zákon. Svoji práci dělají dobře, Česká televize i Český rozhlas se stabilně umísťují v průzkumech jako nejdůvěryhodnější média a v době hybridní války i rostoucí síly nejrůznějších dezinformátorů jsou jednou z posledních bašt profesionální novinařiny.
Zvýšení i v Rakousku nebo Německu
Pro vládu a šéfy veřejnoprávních médií je tak v tuto chvíli zásadní, aby víc a smysluplně veřejnosti vysvětlovali roli těchto médií pro demokracii. Dvořákův ani Baxův úřednický jazyk tomu zrovna moc nepomáhá. Nejhorší by ale bylo sklouznout k líbivým krokům na rušení nebo privatizaci, což by nejspíš leckdo čekal od současné pravicové vlády. Snad se nestane to, co na Slovensku, kde letos poplatek za veřejnoprávní média parlament úplně zrušil. Média tak napříště budou financovaná přímo ze státního rozpočtu, čímž spadnou pod vliv politiků. To je pro média státní služby, která by měla být nezávislá, noční můra.
Jiné země naopak poplatky zvyšují – v Rakousku se po nedávném navýšení aktuálně platí stanici ORF 15,30 euro měsíčně, což je v přepočtu 370 korun, v Německu je to ještě zhruba o sto korun víc. V Polsku jsou částky zhruba stejné jako u nás, ale o navyšování se debatuje.
Rozhlas i televize jsou u nás poslední roky pod neustálými útoky populistů, kteří rádi bojují proti establishmentu. Zprava pak sílí tlak na privatizaci těchto institucí, která má údajně vyřešit všechny problémy, což je ale samozřejmě nesmysl. To ostatně ukazuje mediální trh s deníky, které si rozebraly různé vlivové a průmyslové skupiny a manipulují skrze ně veřejností ve svůj prospěch.
Veřejnoprávní média u nás nejsou dokonalá. Nedávno na veřejnost pronikly zprávy, že generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral obdrží pololetní odměnu ve výši 576 tisíc korun, což není úplně nejlepší reklama. Není také žádné tajemství, že obě zmíněné instituce hojně využívají tzv. švarcystém i to, že zaměstnanci dostávají tabulkové platy, které jsou ve srovnání s komerčními médii nízké a pomáhají udržovat celkovou podfinancovanost novinářské profese. Navíc tak rozhlas a televize přichází o nejlepší lidi, kteří utíkají do komerční sféry.
V mnohém jsou Česká televize i rozhlas pořád hodně konzervativní, opatrné platformy, které až příliš ochotně hrají na jistotu a mají proto problém oslovovat mladé diváky, kteří tradiční média spíše opouštějí. Přes všechny výhrady ale zůstávají majáky v chaosu informačního přetížení, ve kterém se může naše společnost velmi snadno utopit. Nezávislá, dobře financovaná a zároveň radami ČT a ČRo kontrolovaná veřejnoprávní média jsou pojistkou demokracie i v postfaktické éře. Na tu poslední charakteristiku patří klást obzvláště důraz, jinak dopadneme jako v Maďarsku.
Autor je redaktor Alarmu.