Foto Chris Gallagher, Unsplash
Vláda spustila web, na kterém upozorňuje na existenci sociálního státu. Nejvýmluvnější na celé promo akci je samotný název tiskové zprávy: „Vláda spouští nové webové stránky k boji s drahotou.“ Přesně tak to je. Vláda bojuje s problémy webem, kde napůl radí a napůl se chlubí, co všechno už existuje.
Je jistě lepší, že web existuje, než kdyby neexistoval. Ocenit je také možné prohlášení premiéra Fialy, ať se lidé nebojí požádat o dávku, protože to není ostuda ani selhání. Po třiceti letech pravicové kampaně, podle níž o dávky žádají jen neschopní, je to příjemná změna. Web je sám o sobě v podstatě funkční rozcestník, z něhož se lze dostat k jednotlivým druhům pomoci. To však v drtivé většině nejsou nástroje, které by snad vláda vymyslela, ale souhrn podpor, které dlouhodobě existují. Bohužel web není místem, kde by si někdo mohl naklikat žádost o konkrétní podporu a jednoduše ji odeslat ke zpracování. Přece jen nejsme Estonsko, a tak se o vše žádá jinak a jinde.
Kdyby ODS s Babišem nezrušili superhrubou mzdu, mohli bychom těch ušetřených sto miliard využít smysluplněji. Mohli bychom mít třeba skutečný deštník proti drahotě, a ne tuto parodii.
Vláda se chlubí, že mezi nás rozdělí z prostředků státu navíc téměř 100 miliard korun. Ale to není tak úplně pravda. Zhruba polovinu této částky tvoří valorizace důchodů, konkrétně 47 miliard korun, které se ovšem nezvyšují proto, že se vláda rozhodla rozdělit něco navíc, ale proto, že jí to ukládá zákon. Důchody rostou, protože roste inflace a zákon s tím počítá. To je všechno. Větším problémem ovšem je, že je zvyšování disproporční. Čím má kdo vyšší důchod, tím více přidáno dostane a nejchudší senioři žijící sami dostanou přidáno nejméně. Nezvyšuje se totiž základní část důchodů, což je 3900 korun, ale variabilní část nad ní, která souvisí s výší celoživotního výdělku a říká se jí zásluhová. Pro podstatnou část lidí je ale spíše za trest, než za zásluhy.
Být ženou je za trest
Víme, že nejvíce ohroženy chudobou jsou osamělé seniorky. Kvůli systémové diskriminaci a výchově dětí ženy mají nižší platy a kvůli nižším platům pak mají nižší důchody, tedy onu „zásluhovou“ část, která se údajně zvyšuje každému dle jeho zásluh: mužům hodně, ženám, které porodily a vychovaly děti, málo. Je neuvěřitelné, že je celý systém nastaven tak, aby po celý život postihoval ženy za to, že jsou ženy, i když si samozřejmě může osmdesátiletá seniorka zajít na úřad práce, vyplnit žádost o příspěvek na bydlení a doložit k ní 14 příloh. Nicméně dřív nejspíš ze zoufalství zkolabuje.
Důchody jsou tedy polovinou děravého deštníku, který dá méně těm, kdo by to nejvíce potřebovali. Druhou nejvyšší částkou je pak 12 miliard, k nimž vláda na webu píše: „Zvýšili jsme slevu na poplatníka pro rok 2022, takže každý občan ušetří na dani 2570 Kč měsíčně. Jde o prostředky, jež zůstanou v peněženkách lidí, kteří nejlépe vědí, jak a na co je mají použít. Díky tomu pak nebude muset stát tyto peníze přerozdělit na jinou finanční podporu.“
V tomhle bodě je několik nesmyslů současně. Předně, zvýšení této slevy prosadila předchozí vláda a schválil předchozí parlament a se současnou situací nijak nesouvisí. A za druhé, je nesmysl, že tuto částku ušetří každý občan. Neušetří. Ti nejchudší nemají příjmy takové, aby slevu vyčerpali, a tak jejich příjem zůstává stejný bez ohledu na její výši. Naopak by potřebovali, aby jim byla částka vyplacena v daňovém bonusu – anebo aby jejich příjmy byly natolik vysoké, aby slevu mohli vyčerpat. Ale to už jsme u debaty o minimální mzdě, nebo raději o minimální důstojné mzdě. Zvyšování slevy na poplatníka, kterou ti, kdo by ji potřebovali nejvíce, vůbec nepocítí, prostě není reálná pomoc, a to zvláště v současné situaci, kdy zdražují potraviny, energie i bydlení, tedy věci, na kterých prakticky nelze ušetřit.
Jaká existence je minimální?
Vláda se chlubí zvýšením životního a existenčního minima. Ty se za posledních patnáct let zvyšovaly minimálně. Vůči inflaci reálně klesly a stejně tak množství lidí, kteří tyto dávky mohou čerpat. Současné zvýšení o 10 procent je lepší než nic, ale s realitou a jejími požadavky na zajištění životní existence nemá mnoho společného. Životní minimum se zvýší z 3860 na 4250 korun a existenční minimum z 2490 na 2740 korun. Minimum to jistě je, ale souvislost s existencí bude spíše náhodná.
Největší pozornost na sebe strhl jednorázový příspěvek na dítě ve výši pět tisíc korun pro ty rodiny, jejichž roční hrubá mzda je nižší než milion korun. Její uvedení doprovázel chaos, kdy ministr Jurečka nejprve tvrdil, že hraniční milion se bude týkat čistých příjmů. Tuto informaci později vláda dementovala. Rovněž se ukázalo, že se příspěvek bude týkat jen dětí do 18 let, jako by snad v tomto věku končila školní docházka a děti vyrážely pracovat na pole a do továren. Jako by snad střední škola nekončila později a jako by snad nenásledovalo pro spoustu dospívajících vysokoškolské vzdělání – a současně pokračující vyživovací povinnost rodičů vůči dětem.
Marián Jurečka, míra všech věcí
Ministr Jurečka tvrdí, že za studií vydělával, a proto nepotřebují studující, respektive rodiče studujících dětí, finanční podporu. Možná, že kdyby se Jurečka víc věnoval studiu a méně brigádám, něco by také věděl. Možná by měl dost sebereflexe, aby věděl, že když vystudoval rostlinolékařství a celý život se věnoval zemědělství, možná není úplně dobrý nápad vzít si na starost ministerstvo, kterému nerozumí. Možná, že kdyby během studia vyjel na Erasmus nebo se obecně více zabýval světem okolo nás, tak by věděl, že studenti v jiných zemích dostávají od státu zcela běžně finanční podporu, aby se mohli více věnovat studiu a méně brigádám. A tak dostávají studenti v Německu nebo Dánsku každý měsíc na účet okolo 20 tisíc korun, zatímco my vedeme debatu o tom, že čeští studenti, respektive jejich rodiče, nedostanou ani těch směšných jednorázových pět tisíc.
Takhle my totiž jako stát pracujeme s budoucností: teď ušetříme pět tisíc, abychom v budoucnu přišli o miliardy v podobě ušlých zisků těch, kdo si studium nebudou moci dovolit. Tak přemýšlí ministři, kteří se místo studia věnovali běhání po brigádách. Jací ministři, takový stát.
Je to dobrý příklad reprodukce chudoby. Děti bohatších rodičů na žádné brigády chodit nemusí a mohou se plně věnovat škole a studiu. Děti chudých rodičů budou muset zanedbávat školní docházku nebo jiné rozvíjející aktivity, třeba letní školy různého druhu či jazykové kurzy, protože budou muset vydělávat, aby jejich rodiny přežily obtížné časy. A celému tomu nesmyslu říkáme meritokracie, kdy předstíráme, že má budoucí úspěch něco společného s tím, jak se kdo snaží, a ne s tím, do jaké rodiny se čirou náhodou narodí.
Sociální dávky pro bohaté
Bohatí přitom dostávají už více než rok každý měsíc sociální podporu ve výši zhruba pět tisíc korun, kdežto chudší polovina země dostane totéž pouze jednorázově. Většina peněz ze zrušení superhrubé mzdy šla totiž do kapes nejvíce vydělávajícím, kteří tak dostali peníze, které nepotřebovali, a z velké části je pumpovali do nemovitostní horečky. Ti, kdo vydělávali nejméně, nedostali vůbec nic. A zatímco v případě daní dostali bohatí sociální podporu automaticky, v případě dávek se o ni musí žádat, škemrat a dokládat stohy dokumentů.
Velká část inflace je importovaná, ale nesmyslné daňové škrty jsou naším domácím příspěvkem k inflaci stejně jako k nedostupnosti bydlení. Celé nás to stojí přes sto miliard korun, což je více, než kolik stojí celý ten děravý deštník proti drahotě, kterým se Fialova vláda chlubí.
Možná, že kdyby ODS s Babišem nezrušili superhrubou mzdu, mohli bychom těch ušetřených sto miliard využít smysluplněji. Mohli bychom mít třeba skutečný deštník proti drahotě, a ne tuto parodii, nebo bychom se nemuseli bavit o tom, které dítě má jít makat do továrny, protože jeho rodina nedostane pět tisíc korun.
Možná bychom se mohli bavit o tom, že by každý student v Česku dostával každý měsíc příspěvek na studium, abychom někdy v budoucnu měli lepší ministry, než je třeba Marian Jurečka. Takto totiž vypadají skutečné investice do budoucnosti: že děti místo ve fabrikách sedí v knihovnách, a to bez ohledu na to, do jak bohaté rodiny se narodily.
Je fajn, že se Fialova vláda na webu chlubí sociálním státem, který by za jiných okolností nejraději ořezala na dřeň. Víc by ale pomohlo, kdyby tento výdobytek masivně posílila, aby skutečně pomáhal potřebným, a ne jen bohatým.
Autor je redaktor Alarmu.