Když v září tohoto roku vyhrál parlamentní volby červeno-zelený blok Sociálních demokratů, zelených a Levicové strany, měl před sebou budoucí premiér Stefan Löfven nelehký úkol: ve snaze získat podporu před chystaným hlasováním o státním rozpočtu od menších středo-pravých stran se musel nejdřív zbavit Levicové strany. Ta se tak najednou ocitla v opozici, spolu s pravicovým blokem Aliance tvořeným nejsilnější stranou Umírněných, Stranou středu, lidovci a Křesťanskými demokraty. V opozici nakonec zůstali izolováni i xenofobní Švédští demokraté, kteří v letošních volbách zaznamenali nejvyšší nárůst hlasů a momentálně jsou třetí nejsilnější stranou v zemi.
Löfven poté zformoval menšinovou vládu se zelenými a před chystaným hlasováním o rozpočtu si ještě zajistil podporu Levicové strany (Strana středu a lidovci jeho nabídku odmítli). Švédští demokraté se den před chystaným hlasováním nechali slyšet, že jsou nyní i v budoucnu připraveni hlasovat proti jakékoliv vládě a rozpočtu, který počítá s finanční podporou přistěhovalectví a který dává zeleným moc rozhodovat o imigrační politice země. Mattias Karlsson, zástupce šéfa Švédských demokratů Jimmieho Åkessona, který si po volbách vzal volno kvůli syndromu vyhoření, se poté vyjádřil, že strana je připravena podpořit rozpočet Aliance. Podle profesora ekonomie Johna Hasslera však mezi rozpočty Aliance a červeno-zeleného bloku nebyly v otázkách přistěhovalectví žádné zásadní rozdíly. Je zřejmé, že Švédští demokraté se rozhodli využít svého výhodného postavení a zcela se vžili do role politických vah.
I když premiér podle vlastních slov nebyl ochoten vládnout s rozpočtem opozice, přesto ještě před hlasováním pozval zástupce Aliance na setkání, aby se mohli případně domluvit na ústupcích. K těm však nedošlo a opoziční rozpočet nakonec v hlasování 3. prosince získal 182 hlasů, oproti vládním 153. Hned nato vyhlásil premiér předčasné volby: uskuteční se 22. března 2015. Tento fakt vyvolal ve spořádaném Švédsku, které není na podobné události zvyklé, značné pozdvižení (poslední předčasné volby se zde konaly v roce 1957).
Začalo se diskutovat o správnosti Löfvenovy volby, míře jeho podílu viny na vládní krizi a také o tom, jak takovým situacím v nejisté budoucnosti, v níž hranice mezi jednotlivými stranami přestávají být jasně definovatelné, předejít.
Některé hlasy navrhují opustit tradiční rozdělení politické moci na dva proti sobě stojící bloky a nabádají ke snaze o spolupráci napříč politickým spektrem. Jiní vidí řešení v přizvání Švédských demokratů k diskusi, což však současné vedení všech parlamentních stran odmítá. Proti je i 47 procent obyvatelstva, zatímco 39 procent je toho názoru, že strany by měly se Švédskými demokraty spolupracovat v otázkách, na kterých se shodují. Dalším možným řešením je změna pravidel hlasování o státním rozpočtu.
Šéf Sociálních demokratů nedávno oznámil, že do nových voleb plánují jít s vlastním rozpočtem, což může být vnímáno i jako snaha nevázat se příliš na zelené a přizvat ke spolupráci strany spíše pravicové. O tom, jak předčasné volby nakonec v březnu dopadnou, lze však momentálně jenom spekulovat.
Autorka je skandinavistka.