I když takzvaná uprchlická krize už u nás není tím nejdiskutovanějším problémem, dokázala v české společnosti na dlouho vyhrotit a zformulovat nenávist vůči všemu neznámému. Důsledky si stále neseme.
Dnešními Mariemi a Josefy jsou lidé, kteří možná nedaleko od nás a našich pohodlných domovů touží po bezpečí.
Betlém vyobrazující narození Ježíše Krista je v Česku i pro sekulární část společnosti nedílnou součástí Vánoc. Každý má rád idylický výjev Svaté rodiny, malého Ježíška a Tří králů. Zamyslíme-li se však nad původem těchto postav, zjistíme, že všechny spadají do některé ze znevýhodňovaných a v Česku nenáviděných kategorií lidí. V betlémě se nacházejí samí Arabové, Židé a uprchlíci. Pokud bychom tyto lidi vyloučili stejně, jako je vylučujeme z naší společnosti, zbyly by nám v betlémě akorát tak ovečky a oslík. A právě upozornit na tento fakt bylo cílem platformy Studentského hnutí za solidaritu.
Obracíme se zády k lidem v nouzi a současně oslavujeme pár z Blízkého východu, který zoufale hledá úkryt. Dnešními Mariemi a Josefy jsou lidé, kteří možná nedaleko od nás a našich pohodlných domovů touží po bezpečí. My však vůči nim zůstáváme v lepším případě lhostejní, v horším k nim chováme despekt a nenávist. Odvolává-li se Evropa v těchto měsících na své křesťanské kořeny, zcela jistě k nim na prvním místě patří láska k bližnímu. Bližními ovšem nejsou jenom naši nejbližší přátelé, ale každá bytost bez výjimky. Z hlediska křesťanství neexistuje důvod, který by ospravedlňoval znevýhodňování lidí na základě jejich původu nebo náboženského vyznání. Obhajovat něco takového jako obranu křesťanských hodnot je absurdní. Pokud bychom chtěli skutečně jednat v souladu s „našimi“ hodnotami, znamenalo by to především solidaritu.
