Foto Alarm / Stanislav Biler
Svým rozsahem ojedinělý průzkum prezentoval ve středu na rektorátu Masarykovy univerzity Institut pro psychologický výzkum (INPSY). Do studie, která měla za cíl zmapovat zdraví LGBTQ+ lidí v Česku a na Slovensku, se zapojilo skoro 3300 osob. Její výsledky spolu s dalšími prezentovala hlavní řešitelka Andrea Stašek.
Výsledky studie jsou znepokojující. Silně až extrémně silně ohrožených depresivitou je 40 procent z těch, kdo se do on-line dotazování zapojili. Míra depresivity se však mezi jednotlivými skupinami významně lišila. Zatímco u gayů a leseb bylo ohrožených zhruba 30 procent, v případě nebinárních, pansexuálních, asexuálních a trans mužů činila 50 procent a více.
Riziko depresivity bylo vyšší ve městech a obcích pod 100 tisíc obyvatel, u lidí s nízkým socio-ekonomickým statusem, nižším věkem nebo u méně viditelných identit, jako jsou například zmíněné nebinární či asexuální. Lidé vykazující ohrožení depresivitou uváděli ztrátu smyslu života a nízké sebehodnocení. Podobné výsledky pak přinesly otázky týkající se ohrožení úzkostí nebo stresem. Při srovnání s podobnými zahraničními výzkumy vykázala situace LGBTQ+ lidí v Česku vyšší míru ohrožení depresivitou, což může dle výzkumu souviset s vyšší diskriminací trans gender lidí v Česku a na Slovensku.
Zatímco míra ohrožení je u LGBTQ+ disproporčně vysoká, reálné psychologické pomoci se nedostává. Tak jako u majoritní populace platí, že jsou kapacity pomoci přetížené a mnohdy zcela nedostupné. Čekací doby se počítají v měsících až letech. Jak uvedla na tiskové konferenci Andrea Stašek, jsou na území rozprostřeny velmi nerovnoměrně, kdy relativně vyšší dostupnost je ve velkých městech a naopak se zvyšující se vzdáleností od center dostupnost mizí. Například v případě sexuologů je jich skoro polovina v Praze a zbývajících 40 je nerovnoměrně rozprostřeno po republice.
Jak vysvětloval psycholog Martin Štýber, výcvik terapeutů či klinických psychologů trvá řádově přes deset let a současně se mnoho psychologů či terapeutů v problematice či problémech LGBTQ+ vůbec neorientuje. To potvrzoval také Robin Blažke, který z pozice transmaskulinní osoby přiblížil peripetie, na které ve svém životě od dětství narážel.
Rodina obvykle nepomáhá
Skoro dvě třetiny zapojených do výzkumu uvedly, že pro ně bylo obtížné přijmout svou neheterosexuální identitu, 29 procent se svou identitou nesvěřuje svému okolí, nicméně 86 procent vnímá svou identitu pozitivně a je za ni rádo. Nejnižší sociální podporu dostávají LGBTQ+ lidé bohužel od své rodiny, naopak nejvyšší od své nejbližší osoby a dále od přátel.
Do online sběru dat se zapojilo 3300 osob v průběhu roku 2023. Průměrný věk zapojených byl 24,4 let a skoro 55 procent žilo ve městě nad 100 tisíc obyvatel. Skoro 40 procent tvořili gayové a lesby, 13 procent queer osoby a lidé identifikující se jinak a 9 procent se nacházelo na asexuálním spektru. Většina nebinárních osob a lidí s jinými identitami mělo při narození připsáno „žena“. V populaci se dle odhadů nachází 10 procent LGBTQ+ lidí, což znamená zhruba přes jeden milion obyvatel v Česku. Počet ohrožených a bez adekvátní pomoci je tak enormní.