Pražské jaro

Pražské jaro máme tendenci chápat jako vyvrcholení reformně komunistických snah v Československu. Vrcholní reformní komunisté byli ovšem proti spontánním projevům občanské společnosti v opozici.

Během pražského jara mezi sebou soupeřily technokratická řešení a snaha o demokratizaci společnosti. V normalizaci vyhrálo nedemokratické manažerské řízení státu. 

Českoslovenští reformátoři v dobré snaze o vybudování demokratického socialismu vytvořili technokratické základy, na nichž mohl vyrůst „normalizační“ režim.

Nosnou myšlenkou pražského jara byl humanismus a zájem o člověka. Po padesáti letech socialistické a kapitalistické normalizace jsme však humanismu na míle vzdáleni.

Přinášíme první část rozhovoru se spisovatelkou Alenou Wagnerovou. Hovořili jsme o šedesátých letech, ženských právech za socialismu a o neoliberalismu, který se lidem vplížil do duší.   

Pražské jaro bylo dlouho považováno za „slepou uličku“ českých dějin, nepovedený předobraz skutečné revoluce z roku 1989. Jaké byly jeho historické možnosti?