Foto Vertical Entertainment
Do kin se vrací geniální vynálezce a také majitel prosperující čokoládové korporace Willy Wonka, tentokrát s tváří Timohéeho Chalameta. Před tvůrci stál nejen úkol natočit kvalitní vánoční rodinný muzikál – což samo o sobě je poměrně náročný úkol –, ale také vyrovnat se s dědictvím slavné postavy z dětské knihy Roalda Dahla. Kniha Karlík a továrna na čokoládu se totiž vykládá všelijak – jako oslava kolonialismu a korporátního kapitalismu i úplně opačně jako satira na konzumní společnost.
„Vítejte ve světě čiré fantazie,“ zpívá se v jedné z písní muzikálové filmové adaptace z roku 1971, kterou přebírá i nový film Wonka. Jenže Karlík a továrna na čokoládu se rozhodně neodehrává v žádném eskapistickém „světě čiré fantazie“. Kniha britského spisovatele Roalda Dahla vznikla v roce 1964 a je přímo nasáklá nejmodernějšími fenomény své doby. Namísto kouzelníka, který žije v ústraní od lidí, je tu geniální vynálezce v oboru čokolády Willy Wonka, místem, kde se dějí zázraky, tu je jeho továrna plná technologických vychytávek, a záporné postavy tu stihne neblahý osud za to, že se přejídají nebo se moc dívají na televizi.
Wonkovy absurdní vynálezy jako čokoládový vodopád nebo stroj, který dokáže teleportovat čokoládu prostřednictvím televizního vysílání, dokonale odrážejí modernitu éry slastí a technologií.
Téměř šedesát let od doby, kdy Dahlova kniha vyšla, stačilo čtenářům a čtenářkám hodně z Wonkovy čokolády pořádně zhořknout na jazyku. Nedávno dokonce jeden vydavatel nechal přepsat Dahlovy knihy, aby zmírnil narážky na obezitu některých postav a další problematické aspekty autorova příběhu. Třeba to, že Wonka podle knihy odvezl celý africký kmen Umpa-lumpů a udělal z nich levnou pracovní sílu ve své továrně, což z něj dělá vzorového kolonialistického vykořisťovatele.
Takhle ale vypadá nejhorší obrázek, jaký si o Karlíkovi a továrně na čokoládu můžeme udělat. A jak vypadá ten nejlepší? Dahlova kniha je zároveň do velké míry příběhem o chudobě a privilegiích bohatých. Hrdinou je chudý kluk Karlík, který žije v rodině, jejíž bídu Dahl (samozřejmě v nadsazené pohádkové stylizaci) podrobně probírá. Celá první část knihy navíc sleduje honbu za tzv. zlatými kupóny, což je pět vstupenek do Wonkovy továrny, které její majitel schoval do pěti volně prodávaných čokolád.
Nejdokonalejší produkt
Dahl na mnoha příkladech ukazuje, jak bohatí různými způsoby využívají nejrůznějších výhod, aby se ke zlatým kupónům dostali právě oni. Zároveň se nejednou podotkne, že Wonka na celém tomhle marketingovém tahu nejspíš pěkně zbohatnul. Jakmile ale vybraná pětice dětí a jejich rodičů vstoupí do továrny, tak tohle téma bohužel do velké míry z příběhu zmizí a je nahrazeno až surrealisticky hravým okouzlením z vymýšlení co nejbizarnějších cukrovinek a technologií, jak je vyrábět.
Tohle je druhá ohromně silná stránka příběhu. Čokoláda je totiž geniální symbol – tekutá hmota tmavé barvy je velmi fluidní a může se snadno proměňovat do nejrůznějších forem, může být snadno dostupná i luxusní podle úpravy, zároveň je sladká, návyková a žádoucí, ale také upatlaná, nezdravá a vzbuzující fekální asociace. Nehledě k tomu, že přímou inspirací knihy byl reálný konkurenční boj několika velkých britských čokoládoven, který zuřil v Dahlově době, a to včetně případů špionáže, kdy si konkurenční firmy zkoušely vzájemně krást recepty.
Čokoláda může být metaforou peněz, zboží jako takového, ale také umělé hmoty, která v poválečné éře zažívala boom, společenského statusu, drog i moderních technologií. Wonkovy absurdní vynálezy jako čokoládový vodopád nebo stroj, který dokáže teleportovat čokoládu prostřednictvím televizního vysílání, dokonale odrážejí modernitu éry slastí a technologií.
Nejzásadnější postavou pro posouzení celého příběhu je právě Willy Wonka, který je ovšem stejně dokonale ambivalentní jako celá kniha. Na jednu stranu je to velmi typický kapitalista, který vede prosperující byznys založený na de facto otrocké práci Umpa-lumpů. Na druhou je to ale potrhlý kouzelný dědeček, kterému jako by o peníze vůbec nešlo, ale poháněla ho čirá radost z invence.
Na jeho vynálezech je znát, že mu jde v první řadě o co nejdokonalejší produkt. Vynálezy jako žvýkačka, která nikdy neztratí chuť, nebo jiná žvýkačka, která nahradí tříchodové menu, by asi potravinářskému průmyslu velkou radost neudělaly, ale naopak vypadají jako doslovně splněný sen o trvale udržitelných potravinách. Kniha nad Wonkou vlastně nikdy nevynese žádný hodnotící soud. Příběh končí tím, že Willy Wonka ubytuje Karlíka a jeho chudou rodinu u sebe v továrně – ale ne ze soucitu, nýbrž proto, že si chce z chlapce vychovat svého nástupce.
Podivínský kapitalista
Nový film Wonka, za nímž stojí tým vedený režisérem Paulem Kingem (Paddington), si byl těchto rozporů nejspíš do velké míry vědom. Jeho příběh se totiž dá chápat jako pokus napravit Wonkovu reputaci – zmírnit ty nejproblematičtější vlastnosti předlohy s pomocí jejích nejsilnějších stránek. King přitom úplně opomíjí filmovou adaptaci knihy, kterou v roce 2005 natočil Tim Burton a která je u nás nejspíš ještě známější než původní kniha.
V Burtonově filmu byl Wonka v podání Johnnyho Deppa synem zubaře, který synkovi zakazoval jíst sladkosti, a celý příběh vyvrcholil jeho znovushledáním s otcem. Kingův Wonka naproti tomu přímo vychází z filmu Willy Wonka a továrna na čokoládu z roku 1971, kde Wonku hrál americký komik Gene Wilder. Sám Dahl se od téhle adaptace, na jejímž scénáři se podílel, distancoval, protože oproti knize tu došlo k několika drobným, ale ve výsledku podstatným změnám. Nicméně Wilderův Wonka je tu stejně podivínský a nevyzpytatelný jako jeho knižní předobraz.
Kingova origin story nám Wonku představuje jako chudého začínajícího milovníka čokolády, který přichází do velkého města, v němž cukrovinkový byznys řídí tři velké korporace. Oproti čokoládovým válkám v předloze spolu ale tajně udržují kartelovou dohodu a pomocí zkorumpovaného šéfa policie likvidují každou konkurenci hned v zárodku. Wonka navíc díky vlastní naivitě hned na začátku nalétne dvojici lichvářů, u kterých je pak nucen si odpracovat svůj dluh. Umpa-lumpa je ve filmu jen jeden a nepracuje pro Wonku, nýbrž se snaží od něj získat zpátky čokoládu, kterou mladý vynálezce nevědomky sebral kmeni na výpravě v Lumpálii.
Trhliny v mýtu o vizionářích
Jako rodinná vánoční podívaná je Wonka špičková záležitost. Připomíná klasické hollywoodské muzikály, ale nikdy nesklouzne ani přímo do campu, ani do kýčovité sentimentality, naopak je nenuceně vtipný a okouzlující. Vlastně by to byla skvělá kombinace dickensovsky laděného vánočního vyprávění se sociálním podtextem, vtipné satiry na korporace a bláznivé komedie. Nebýt postavy Willyho Wonky.
Ten je v podání Chalameta podobně odzbrojující jako celý snímek. Do nějaké míry se dokonce zdá, že se tvůrcům povedlo něco podobného jako autorům vynikající, ne zcela doceněné předloňské Cruelly. Že totiž vytvořili zajímavou postavu, která ale nemá s originálem až tolik společného – Cruelle v podání Emmy Stone bychom přeci nevěřili, že z ní za pár desítek let bude zlá návrhářka, která ve velkém zabíjí dalmatiny kvůli luxusním kožichům. Mezi Chalametovým lidumilem s otevřeným srdcem a velkými sny a potrhlým Wonkou, který se v Dahlově knize uzavřel před světem ve své továrně, je také celkem výrazný rozdíl.
Zároveň ale i v Kingově podání má Wonka celkem problematické aspekty. To, co z něj tvůrci udělali, by se dalo charakterizovat jako selfmademan, který se snaží rozjet vlastní byznys v podmínkách nekalé hospodářské soutěže. Kromě toho má plnou hlavu velikášských převratných vynálezů, kterými hodlá zaplavit celý trh a spustit jimi sérii technologických revolucí, které bude sám řídit s představou, že přispějí k většímu „obecnému dobru“. Jeho postava tím pádem zřetelně koketuje s velmi nebezpečným mýtem o úspěšných kapitalistických „vizionářích“, jejichž velké a odvážné projekty v důsledku pomáhají celému lidstvu.
Tenhle dojem ze sebe Wonka nesetřese až do konce filmu, kdy skoncuje s nepřátelským kartelem, aby mohl ve městě rozjet vlastní monopol, a kdy se rozloučí s prvním Umpa-lumpou, jehož potkal, aby pak mohl celý jeho národ získat pro práci ve své továrně výměnou za pravidelný přísun kakaových bobů. Přesto se zdá, že King a Chalamet opravdu stvořili „nejlepšího z možných Wonků“, postavu, která aktualizuje Dahlovu knihu, ale zároveň se jí zcela nezpronevěřuje.
Autor je filmový publicista.