Peking chystá represe. Ale Hongkong už je pro něj ztracený

Čína dál stupňuje napětí v Hongkongu. V atmosféře nesmiřitelných postojů a porušování slibů se město řítí vstříc tragédii.

Masové demonstrace v Hongkongu od samého počátku provází významná eskalace rétoriky i opatření ze strany Pekingu. Místo aby se čínská vláda zaměřila na příčiny veřejné nevole, démonizuje protestující a vyhrožuje jim armádou. Ostré výroky, dezinformační kampaň a otevřené výhrůžky však v situaci, která je vysoce nestabilní, jen přiživují odpor veřejnosti. A nezdá se, že by krize měla pominout. Může se naopak velice brzy vyhrotit.

Čína porušila sliby

Masové protesty původně vyvolal kontroverzní zákon o extradici, který byl obecně vnímán jako další krok rozkládající hongkongskou autonomii. Hněv dále eskaloval v reakci na policejní násilí a pasivní postoj, který k němu zaujala vláda v Hongkongu. Ale hlouběji v jádru této krize je střet o dlouhodobou vizi podoby a postavení celého města – střet o jeho ducha.

Hongkong se bohužel řítí vstříc tragédii – a je fascinující a zároveň srdcervoucí to sledovat.

Cílem Pekingu je postupně utahovat kolem Hongkongu své sevření. Směřuje k asimilaci města s čínským autoritářským režimem. Čínská vláda tedy usiluje o kontrolu nad jeho občany – stejně jako vládne ve zbytku země. Velká část obyvatel Hongkongu je však velmi citlivá na každý kousek svých svobod a způsobu života. Obě perspektivy jsou proto naprosto neslučitelné.

Peking si za svoje problémy může v mnoha ohledech sám. K současné krizi vytvořil podmínky, když systematicky podkopával obecný rámec „jedné země, dvou režimů“ a když prakticky porušil svůj slib z doby, kdy město převzal od Britů – zachovat do roku 2047 politický systém Hongkongu nedotčený. Politickým vměšováním v posledních letech porušoval dohodu o „dvou režimech“, když měnil volební i jiné zákony a narušoval hongkongské společenské instituce. Tím ovšem vůči sobě vyprovokoval nechuť, posílil hongkongskou identitu a kulturu odporu. Podle posledních výzkumů je podíl obyvatel města, kteří se cítí být Číňany, na nejnižší úrovni od převzetí území Čínou v roce 1997. Vládnoucí Čínská komunistická strana má tedy důvod k obavám. A čím déle protesty trvají, tím tvrdší je její chování.

Pekingská strategie více hrotů

Když protesty začaly, Peking se omezil na cenzuru zpráv o demonstracích, aby se nepřelily do pevninské Číny. Tento přístup se však rychle změnil, když si čínská vláda uvědomila, že protesty jen tak neskončí, a potřebovala mobilizovat veřejné mínění. Co je cílem Pekingu nyní? Potřebuje skoncovat s nepokoji a opakovaně vyjádřil odhodlání použít za tím účelem i sílu, bude-li to nutné. Kromě toho – ve světle posledních deseti týdnů protestů – bude Peking usilovat o utužení politické kontroly nad městem, a to i za cenu pokračujícího odporu. Aby dosáhl svých okamžitých i dlouhodobých cílů používá Peking „strategii více hrotů“. Z průběhu posledních týdnů si můžeme o této strategii udělat představu:

  1. Peking pevně stojí za spřízněnými hongkongskými úřady. Čínští představitelé opakovaně nabádali policii v Hongkongu, aby proti protestujícím, které vidí jako „zločince“, nasadila tvrdší prostředky. A za poslední týden jsme byli svědky alarmujícího vystupňování policejního násilí, včetně použití slzného plynu a gumových projektilů.
  2. Peking dále v Hongkongu stupňuje svoje vlivové operace. Chce totiž upevnit podporu mezi proestablishmentovými elitami, podnikateli a dalšími „vlasteneckými silami“. Státní rada Hongkongu spolu s Úřadem pro záležitosti Macau a s hongkongskou kanceláří pro sjednocení s Pekingem minulý týden uspořádaly konferenci za účasti pěti set hostů. Konference se konala v Šen-čenu, jen kousek od hongkongských hranic. Klíčovým sdělením bylo, že čínská vláda má pevnou podporu a že osud všech obyvatel je nerozlučně svázán s Pekingem. To mělo okamžitý dopad na dění v Hongkongu, když tamní miliardáři „prolomili své mlčení“ a vyzvali k ukončení protestů. Není bez ironie, že Peking a jeho zmocněnci v Hongkongu mají těsné vztahy s organizovaným zločinem. Při mnoha příležitostech v posledních dvou měsících tyto skupiny v zastoupení Pekingu zaútočily na protestující – což byl zřejmý pokus rozšířit mezi obyvatele strach.
  3. Peking stupňuje svoji propagandu a dezinformační úsilí proti protestujícím. Zkouší je totiž vykreslit jako padouchy z nějaké dramatické zápletky. Údajné zločinné živly spřažené se zrádnými agenty cizích mocností zasívají zmatek a podkopávají pozici Číny – jak zní verze čínských úřadů. Takové do očí bijící překrucování pravdy se v pevninské Číně setkává s pochopením. A protože Peking je v mobilizaci tamního veřejného mínění úspěšný, bude pro něj těžké ustoupit a připustit na kompromisy. Boj Pekingu o srdce a mysli obyvatel každopádně pokračuje.
  4. Peking používá trestná opatření, aby protestující odřízl od podpory. Čínská vláda například přikázala aerolinkám Cathay Pacific, které sídlí v Hongkongu, aby ty ze svých zaměstnanců, kteří se protestů zúčastní, nenasazovala na lety do pevninské Číny. Smyslem toho je jednoznačné sdělení: podporuj protesty, a pocítíš to na svojí peněžence. Peking s největší pravděpodobností bude i nadále cílit na hongkongské a mezinárodní firmy, které se v současné politické krizi postaví (z hlediska vlády) na tu „špatnou stranu“.
  5. Peking zkouší odradit protestující tím, že signalizuje silné odhodlání zasáhnout vojenskou silou. Čínská vláda opakovaně vyhrožovala ozbrojenými silami jako krajním řešením, pokud se nepokoje vymknou kontrole. A vskutku, vláda může v určitém momentu posoudit situaci jako vhodnou ke spuštění vojenské operace, bez ohledu na vysokou cenu, kterou by za to zaplatila. Postoj Pekingu má za cíl vyslat varovný signál a je součástí širší psychologické kampaně proti protestujícím. Na pokraji vojenské intervence nicméně ještě nejspíš nestojíme.
  6. I přes probíhající nepokoje Peking pravděpodobně urychlí svoje úsilí o integraci Hongkongu. Využije k tomu hlavně ekonomické vazby a infrastrukturní projekty. Vysokorychlostní vlaky, nové mosty a ekonomická spolupráce – to vše je součástí jeho dlouhodobého úsilí. Pravděpodobně budeme svědky dalšího upevňování kontroly nad městskými politickými institucemi, právním systémem a médii.

Taktika tvrdé ruky stačit nebude

Pro čínské vůdce představuje protestní hnutí důležitou lekci: nedostatečná moc vlády, občanské svobody a přetrvávající slabost vedou ke ztrátě kontroly, odporu a společenské nestabilitě. To posílí odhodlání Pekingu vynutit si kontrolu nad Hongkongem ještě důrazněji, což zase vyprovokuje další nelibost a odpor místních lidí.

Je jasné, že Hongkong představuje pro Peking dlouhodobou výzvu. A pokud se chce dostat ze slepé uličky, taktika tvrdé ruky stačit nebude. Jakkoli nepřijatelně to vypadá na obou stranách, bude muset dojít ke kompromisu, jakkoli je na něj v současné atmosféře eskalujícího násilí, planoucích vášní, rozjitřených nervů a zatvrzelých postojů jen malá vyhlídka. Peking si však musí uvědomit, že jeho jednání zakládá další budoucí konflikt – tak jako jeho porušování vlastních slibů v minulosti vedlo k tomu, co vidíme dnes. Hongkong se bohužel řítí vstříc tragédii – a je fascinující a zároveň srdcervoucí to sledovat.

Autor je publicista.

Z anglického originálu Beijing is moving to stamp out the Hong Kong protests – but it may have already lost the city for good, publikovaného na webu The Conversation, přeložil Michal Jurza.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image