Masové demonstrace v Hongkongu od samého počátku provází významná eskalace rétoriky i opatření ze strany Pekingu. Místo aby se čínská vláda zaměřila na příčiny veřejné nevole, démonizuje protestující a vyhrožuje jim armádou. Ostré výroky, dezinformační kampaň a otevřené výhrůžky však v situaci, která je vysoce nestabilní, jen přiživují odpor veřejnosti. A nezdá se, že by krize měla pominout. Může se naopak velice brzy vyhrotit.
Čína porušila sliby
Masové protesty původně vyvolal kontroverzní zákon o extradici, který byl obecně vnímán jako další krok rozkládající hongkongskou autonomii. Hněv dále eskaloval v reakci na policejní násilí a pasivní postoj, který k němu zaujala vláda v Hongkongu. Ale hlouběji v jádru této krize je střet o dlouhodobou vizi podoby a postavení celého města – střet o jeho ducha.
Hongkong se bohužel řítí vstříc tragédii – a je fascinující a zároveň srdcervoucí to sledovat.
Cílem Pekingu je postupně utahovat kolem Hongkongu své sevření. Směřuje k asimilaci města s čínským autoritářským režimem. Čínská vláda tedy usiluje o kontrolu nad jeho občany – stejně jako vládne ve zbytku země. Velká část obyvatel Hongkongu je však velmi citlivá na každý kousek svých svobod a způsobu života. Obě perspektivy jsou proto naprosto neslučitelné.
Peking si za svoje problémy může v mnoha ohledech sám. K současné krizi vytvořil podmínky, když systematicky podkopával obecný rámec „jedné země, dvou režimů“ a když prakticky porušil svůj slib z doby, kdy město převzal od Britů – zachovat do roku 2047 politický systém Hongkongu nedotčený. Politickým vměšováním v posledních letech porušoval dohodu o „dvou režimech“, když měnil volební i jiné zákony a narušoval hongkongské společenské instituce. Tím ovšem vůči sobě vyprovokoval nechuť, posílil hongkongskou identitu a kulturu odporu. Podle posledních výzkumů je podíl obyvatel města, kteří se cítí být Číňany, na nejnižší úrovni od převzetí území Čínou v roce 1997. Vládnoucí Čínská komunistická strana má tedy důvod k obavám. A čím déle protesty trvají, tím tvrdší je její chování.
Pekingská strategie více hrotů
Když protesty začaly, Peking se omezil na cenzuru zpráv o demonstracích, aby se nepřelily do pevninské Číny. Tento přístup se však rychle změnil, když si čínská vláda uvědomila, že protesty jen tak neskončí, a potřebovala mobilizovat veřejné mínění. Co je cílem Pekingu nyní? Potřebuje skoncovat s nepokoji a opakovaně vyjádřil odhodlání použít za tím účelem i sílu, bude-li to nutné. Kromě toho – ve světle posledních deseti týdnů protestů – bude Peking usilovat o utužení politické kontroly nad městem, a to i za cenu pokračujícího odporu. Aby dosáhl svých okamžitých i dlouhodobých cílů používá Peking „strategii více hrotů“. Z průběhu posledních týdnů si můžeme o této strategii udělat představu:
- Peking pevně stojí za spřízněnými hongkongskými úřady. Čínští představitelé opakovaně nabádali policii v Hongkongu, aby proti protestujícím, které vidí jako „zločince“, nasadila tvrdší prostředky. A za poslední týden jsme byli svědky alarmujícího vystupňování policejního násilí, včetně použití slzného plynu a gumových projektilů.
- Peking dále v Hongkongu stupňuje svoje vlivové operace. Chce totiž upevnit podporu mezi proestablishmentovými elitami, podnikateli a dalšími „vlasteneckými silami“. Státní rada Hongkongu spolu s Úřadem pro záležitosti Macau a s hongkongskou kanceláří pro sjednocení s Pekingem minulý týden uspořádaly konferenci za účasti pěti set hostů. Konference se konala v Šen-čenu, jen kousek od hongkongských hranic. Klíčovým sdělením bylo, že čínská vláda má pevnou podporu a že osud všech obyvatel je nerozlučně svázán s Pekingem. To mělo okamžitý dopad na dění v Hongkongu, když tamní miliardáři „prolomili své mlčení“ a vyzvali k ukončení protestů. Není bez ironie, že Peking a jeho zmocněnci v Hongkongu mají těsné vztahy s organizovaným zločinem. Při mnoha příležitostech v posledních dvou měsících tyto skupiny v zastoupení Pekingu zaútočily na protestující – což byl zřejmý pokus rozšířit mezi obyvatele strach.
- Peking stupňuje svoji propagandu a dezinformační úsilí proti protestujícím. Zkouší je totiž vykreslit jako padouchy z nějaké dramatické zápletky. Údajné zločinné živly spřažené se zrádnými agenty cizích mocností zasívají zmatek a podkopávají pozici Číny – jak zní verze čínských úřadů. Takové do očí bijící překrucování pravdy se v pevninské Číně setkává s pochopením. A protože Peking je v mobilizaci tamního veřejného mínění úspěšný, bude pro něj těžké ustoupit a připustit na kompromisy. Boj Pekingu o srdce a mysli obyvatel každopádně pokračuje.
- Peking používá trestná opatření, aby protestující odřízl od podpory. Čínská vláda například přikázala aerolinkám Cathay Pacific, které sídlí v Hongkongu, aby ty ze svých zaměstnanců, kteří se protestů zúčastní, nenasazovala na lety do pevninské Číny. Smyslem toho je jednoznačné sdělení: podporuj protesty, a pocítíš to na svojí peněžence. Peking s největší pravděpodobností bude i nadále cílit na hongkongské a mezinárodní firmy, které se v současné politické krizi postaví (z hlediska vlády) na tu „špatnou stranu“.
- Peking zkouší odradit protestující tím, že signalizuje silné odhodlání zasáhnout vojenskou silou. Čínská vláda opakovaně vyhrožovala ozbrojenými silami jako krajním řešením, pokud se nepokoje vymknou kontrole. A vskutku, vláda může v určitém momentu posoudit situaci jako vhodnou ke spuštění vojenské operace, bez ohledu na vysokou cenu, kterou by za to zaplatila. Postoj Pekingu má za cíl vyslat varovný signál a je součástí širší psychologické kampaně proti protestujícím. Na pokraji vojenské intervence nicméně ještě nejspíš nestojíme.
- I přes probíhající nepokoje Peking pravděpodobně urychlí svoje úsilí o integraci Hongkongu. Využije k tomu hlavně ekonomické vazby a infrastrukturní projekty. Vysokorychlostní vlaky, nové mosty a ekonomická spolupráce – to vše je součástí jeho dlouhodobého úsilí. Pravděpodobně budeme svědky dalšího upevňování kontroly nad městskými politickými institucemi, právním systémem a médii.
Taktika tvrdé ruky stačit nebude
Pro čínské vůdce představuje protestní hnutí důležitou lekci: nedostatečná moc vlády, občanské svobody a přetrvávající slabost vedou ke ztrátě kontroly, odporu a společenské nestabilitě. To posílí odhodlání Pekingu vynutit si kontrolu nad Hongkongem ještě důrazněji, což zase vyprovokuje další nelibost a odpor místních lidí.
Je jasné, že Hongkong představuje pro Peking dlouhodobou výzvu. A pokud se chce dostat ze slepé uličky, taktika tvrdé ruky stačit nebude. Jakkoli nepřijatelně to vypadá na obou stranách, bude muset dojít ke kompromisu, jakkoli je na něj v současné atmosféře eskalujícího násilí, planoucích vášní, rozjitřených nervů a zatvrzelých postojů jen malá vyhlídka. Peking si však musí uvědomit, že jeho jednání zakládá další budoucí konflikt – tak jako jeho porušování vlastních slibů v minulosti vedlo k tomu, co vidíme dnes. Hongkong se bohužel řítí vstříc tragédii – a je fascinující a zároveň srdcervoucí to sledovat.
Autor je publicista.
Z anglického originálu Beijing is moving to stamp out the Hong Kong protests – but it may have already lost the city for good, publikovaného na webu The Conversation, přeložil Michal Jurza.