Foto Studio Incendo (CC BY 2.0)
Čínský parlament na konci minulého týdne představil návrh legislativního balíčku, který se chystá implementovat do právního řádu v Hongkongu. Jeho účelem by mělo být „potírání separatistických a podvratných aktivit“ spolu s bojem proti zahraničním vlivům. Jasně se tak ukazuje sílící snaha Pekingu o prolomení autonomie Hongkongu definované pravidlem „jedna země, dva systémy“. Plánovaný krok vyvolal nesouhlasné reakce mezinárodního společenství a v Hongkongu už o víkendu vypukly rozsáhlé protesty.
Přímý zásah zvenčí
Pokusy čínské vlády o omezení občanských svobod a autonomie bývalé britské kolonie nejsou žádnou novinkou a v nejrůznějších podobách k nim dochází už od předání Hongkongu Číně v roce 1997. V posledních letech došlo k protestům například v rámci „deštníkové revoluce“ v roce 2014 a loni vyvolala snaha o přijetí zákona umožňujícího vydávání stíhaných osob do pevninské Číny nejrozsáhlejší protesty v historii města. Tentokrát se ovšem Peking snaží o posílení svého vlivu nikoliv prostřednictvím svých příznivců v lokální hongkongské samosprávě, ale přímým legislativním zásahem zvenčí.
Pandemie odvedla část pozornosti mezinárodního společenství a možná otupí i protiakce zvažované v souvislosti s událostmi v Hongkongu.
Právní systém autonomního teritoria je založen na takzvaném základním zákoně, jenž funguje jako ústava a jehož článek 23 stanoví, že Hongkong musí sám zavést právní opatření v oblasti národní bezpečnosti, aby tak bránil separatismu a podvracení centrální čínské vlády. Tato klauzule ovšem nebyla nikdy realizována, a když se o to v roce 2003 hongkongská vláda naposledy pokoušela, musela ustoupit pod tlakem protestů. Teď ale svůj vlastní návrh představil přímo čínský parlament, tedy Všečínské shromáždění lidových zástupců, jehož stálý výbor má nový zákon vypracovat a implementovat do hongkongského základního zákona. Pokud by k tomu skutečně došlo, Pekingu by se podařilo obejít hongkongský legislativní proces, a zásadně tak narušit pravidlo „jedna země, dva systémy“, které ukotvila společná čínsko-britská deklarace z roku 1984. V praxi by to mimo jiné znamenalo možnost volného působení čínských bezpečnostních složek na hongkongském území a diskutována je i možnost vzniku nové bezpečnostní agentury, která by měla dohlížet na dodržování nového zákona v Hongkongu. Důležitou součástí navrhovaných opatření je i obrana před vměšováním zahraničních aktérů, tedy krok zjevně zaměřený na potlačování nejrůznějších forem mezinárodní podpory, které se loni dostávalo tamním demonstrantům.
Eskalace na všech frontách
K eskalaci situace v Hongkongu ze strany čínské vlády ovšem nedochází náhodou a souvisí to jak s dlouhodobými tendencemi v čínské zahraniční politice, tak s nečekanými možnostmi, jež otevřela pandemie koronaviru. V dubnu čínské průzkumné plavidlo nárazem potopilo vietnamskou rybářskou loď ve sporných vodách Jihočínského moře. Koncem téhož měsíce došlo k námořním manévrům okolo malajských ropných plošin za účasti amerických i australských lodí. V posledních dnech čínští vojáci obsadili několik kilometrů sporného indického území v himálajském Ladakhu a zřetelný je sílící tlak na nezávislý Tchaj-wan, který je oceňován za svůj efektivní postup v boji s koronavirem.
Pandemie zároveň odvedla část pozornosti mezinárodního společenství a možná otupí i protiakce zvažované v souvislosti s událostmi v Hongkongu – v době ekonomické krize a trvající závislosti na dodávkách zdravotnických ochranných pomůcek se západní vlády budou nejspíš jen velmi neochotně pouštět do případných obchodních sankcí a jiných odvetných opatření nad rámec znepokojených prohlášení. Těch už se v posledních dnech objevila celá řada. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo označil kroky Pekingu za umíráček pro autonomii Hongkongu a naznačil tak, že by oblast mohla přijít o speciální výhody v obchodním styku s USA, podmíněné dodržováním zmíněné čínsko-britské deklarace, která upravuje status Hongkongu na padesátileté období do roku 2047. Americké ministerstvo obchodu pak vyhlásilo nová omezení pro vývoz technologií do Číny a senátoři Chris Van Hollen a Pat Toomey představili návrh sankcí, které by bylo možné uvalit na čínské politiky a další aktéry spojené s novými bezpečnostními zákony. Znepokojení vyjádřili i zástupci EU, tchajwanská prezidentka Tsai Ing-wen uvedla, že zvažuje výjimečná opatření (která by teoreticky mohla vést k přijímání hongkongských uprchlíků) a v podobném duchu se vyjádřil i britský premiér Boris Johnson.
Zrovna od britských představitelů ovšem podobná prohlášení vyznívají poněkud pokrytecky a nevylepší to ani ostré prohlášení posledního hongkongského guvernéra Chrise Pattena o tom, že Británie má morální povinnost Hongkongu pomoci. Jedním ze zdrojů problémů bývalé kolonie je totiž fakt, že Britové po opuštění Hongkongu odmítli dát tamním obyvatelům plnohodnotné britské občanství, a navíc jim zanechali nepříliš demokratický systém politického zastoupení, v jehož rámci je do tamního parlamentu přímou volbou volena jen přibližně polovina zastupitelů a zbytek obsazují zástupci různých obchodních a finančních sektorů, většinou z podstaty věci naklonění propekingskému politickému bloku. Zdá se tak, že stejně jako loni se budou muset demokraticky smýšlející občané Hongkongu bránit především sami.
Už den po zveřejnění čínských plánů došlo k potyčce se zástupci prodemokratických stran v hongkongském legislativním shromáždění a v neděli 24. května vypukly masivní pouliční protesty, které začala tamní policie rozhánět slzným plynem. Vše ukazuje na to, že situace bude dál eskalovat. O její vážnosti svědčí i to, že mezi lidmi masivně narostl zájem o šifrované VPN připojení k internetu, hongkongská burza zaznamenala silný propad vyvolaný obavami o svobodu podnikání a britský Guardian píše o prvních případech lidí prodávajících majetek a přesouvajících peníze do zahraničí.
Přízrak náměstí Nebeského klidu
Je zjevné, že Peking svým nečekaně tvrdým a rychlým postupem reaguje na určitá selhání, ke kterým vedl přístup hongkongské vlády k loňským demonstracím. Jejich relativní úspěch (kontroverzní návrh zákona umožňujícího vydávání lidí do Číny byl stažen) byl způsoben jednak horizontálním charakterem protestního hnutí a absencí viditelných vůdců, jednak šikovným využíváním moderních technologií umožňujících vysílat probíhající demonstrace a policejní násilí živě do celého světa.
Zatímco protesty v roce 2014 mohly být částečně potlačeny zatčením Joshuy Wonga a dalších studentských vůdců, ty loňské neutichly ani po masivním zatýkání demonstrantů a zdá se, že stejně tomu bude i teď – hongkongské úřady ostatně minulý měsíc pozatýkaly patnáct čelních představitelů prodemokratického politického bloku, aniž by to pouliční manifestace nějak viditelně oslabilo. Neustálý přísun videozáznamů, internetových memů a dalšího obsahu loni vyvolal silnou odezvu mezinárodní komunity, která přispěla k tlaku na pročínské politiky v čele s hongkongskou premiérou Carrie Lam. Aktuální návrh zákona by Pekingu umožnil proti demonstrantům zasáhnout přímo a s výrazně tvrdšími postihy a klauzule o obraně před vnějšími vlivy zároveň směřují k oslabení a přísnějšímu potírání případné zahraniční pomoci a nezávislých médií.
Do hry ještě mohou vstoupit hongkongské soudy, u kterých budou nové zákony pravděpodobně napadeny kvůli rozporu s garancí základních práv a svobod zakotvenou v základním zákoně. Vzhledem k mimořádnému čínskému tlaku se ovšem nedá očekávat, že by se celá věc vyřešila pokojnou právní cestou, a Hongkong tak nejspíš čeká další bouřlivé léto plné policejních obušků a slzného plynu.
Pouliční protesty sice mohou být silné a dočasně úspěšné, ale celková trajektorie vývoje se zdá být neodvratná. Čínu je sice někdy možné mezinárodním tlakem donutit k zastavení či zmírnění zvažovaných zásahů, ale nikdy ne k obratu. Přidává se k tomu i fakt, že Hongkong už ztratil dřívější nepostradatelnost jakožto bankovní metropole a brána pro zahraniční obchod s Čínou, a Peking si tak může případné nepokoje a obchodní propad ve stále méně významném teritoriu dovolit bez větších následků. Vzhledem ke zvažované možnosti přímého nasazení čínských bezpečnostních složek ve vzduchu visí přízrak náměstí Nebeského klidu, ale demonstranti ve svém zdánlivě marném úsilí nepolevují. Jak mnozí z nich konstatovali při loňských protestech, příklad Ujgurů v provincii Sin-ťiang ukazuje, že i zdánlivě bezvýchodný boj je lepší než pasivní vyčkávání na definitivní porážku, po které už vám nikdo nikdy nepomůže.
Autor je publicista.