Foto Jan Hromádko, použito se souhlasem autora
V nově zrekonstruovaném parku Střed došlo k modifikaci umělecky ztvárněných betonových lavic. Na některých lavicích ve tvaru betonových kvádrů jsou v parku vytesány úryvky básní mostecké autorky Evy Oubramové. Vybrané verše, které se týkaly bourání starého Mostu, byly nedávno překryty texty informativního charakteru. V souhrnu byly deskami zakryty čtyři pasáže. Park byl přitom nově otevřen teprve 1. května tohoto roku.
„Odkazovat v parku na to, jakým způsobem bylo bouráno naše město, nám skutečně nepřipadalo vhodné. Zvlášť, když valné většině lidí není zřejmé, co se texty myslí.“
Na otázku, jaká byla motivace magistrátu k překrytí některých úryvků básní, odpověděl primátor Marek Hrvol, že texty vedení města vnímalo jako příliš negativní: „Připadá nám, že do parku se po x letech vrací život, proto jej chceme prezentovat pozitivněji. Texty nám přišly depresivní. Byť vnímáme proč a jak ty básně vznikly, jako investoři a zadavatelé jsme si řekli, že bychom tam raději viděli něco jiného.“
Na rekonstrukci parku Střed přispěla Nadace Karel Komárek Family Foundation 25 miliony korun. Návrh rekonstrukce parku, který vytvořily ve spolupráci dva ateliéry architektů Rehwaldt Landscape architects a Atelier Hoffman, byl vybrán v rámci architektonické soutěže. Cílem projektu bylo vytvořit nejen esteticky příjemný veřejný prostor, ale také park, který je dlouhodobě udržitelný a který šetrně využívá přírodní zdroje.
Nevyřezání některých textů do betonových lavic bylo podle primátora s architekty konzultováno už v procesu návrhu rekonstrukce parku. Primátor Marek Hrvol upozornil, že kvůli personálním změnám v Nadaci Karel Komárek Family Foundation a další restrukturalizaci nadace se proces zadávání zkomplikoval a nebyly reflektovány požadavky vedení města Mostu. Návrh, který zahrnoval i nyní zakryté texty, byl nicméně úředně schválen.
Na úpravě již hotových lavic se v každém případě domluvilo město s Nadací Karel Komárek Family Foundation i s architekty rekonstrukce, jak potvrdil i mluvčí nadace Lukáš Pfauser. Ten dodal, že o výsledné podobě se vedly mezi aktéry intenzivní a včasné diskuze. Rozhodnutí města nadace i architekti rekonstrukce respektují: „Jakkoli nás skutečnost, že z deseti původních návrhů mohou lidé vidět jen šest, může mrzet, rozhodnutí města respektujeme. Rekonstrukci parku Střed považujeme celkově za úspěšnou, o čemž svědčí také prokazatelný zájem lidí. Místo bezprostředně po otevření začalo ožívat jógou nebo sportovními tréninky. Nadace zůstává v parku Střed nadále aktivní, na podzim pořádáme akci, na které rádi odpovíme dotazy lidí k jeho historii, současnosti i budoucnosti.“
Některé – nyní zakryté – pasáže tematizovaly zboření starého Mostu méně doslovně, například „A město odlétá a město letí“ nebo „Nikdy se mi nepřestane zdát o městě, kde hejna holubů pomřou hlady“. U jiných byla mostecká historie komentována příměji: „Ve 14:30 odletělo muzeum / následující týden knihovna v tutéž dobu“, „Svatá prostoto — / Tak mi odpalte moje město / Vaše láska už se ho netýká / Už dávno jste sežrali hada“. Zůstalo zachováno pět úryvků básní a betonová lavice nesoucí jméno autorky Evy Oubramové.
Na otázku, zda i méně veselé vzpomínky nepatří ke kulturnímu dědictví Mostu, primátor odpověděl, že měli záměr rekonstrukcí vrátit život a zašlou slávu parku Střed. „Celý projekt byl veden pozitivně a v dobré náladě. Odkazovat v parku na to, jakým způsobem bylo bouráno naše město, nám skutečně nepřipadalo vhodné. Zvlášť, když valné většině lidí není zřejmé, co se texty myslí.“
Luděk Prošek, člen Strany zelených a kurátor mostecké Galerie Bunkr, se domnívá, že provedené změny degradují park materiálově – desky zakrývající některé verše totiž narušují jednotnou betonovou realizaci lavic – a vedou navíc i k degradaci obsahového sdělení, které s sebou umělecké ztvárnění parku nese. Po odstranění necelé poloviny textů totiž nelze architektonické dílo vnímat tak, jak bylo jeho autory původně zamýšleno. Podle Proška jsou zásahy do autonomního uměleckého díla ze strany vedení města krajně problematické, kroky magistrátu proto dokonce srovnává s cenzurou uměleckých děl v Československu v době komunistického režimu.