Foto Pavel Krásenský, použito se souhlasem autora
Většina z nás si důl na hnědé uhlí rozhodně nespojuje s unikátní a cennou přírodou – vlastně je tomu spíše naopak. Přitom na části hnědouhelného Lomu Československé armády vznikne národní přírodní památka. Jak se to vlastně přihodilo?
Nejde úplně o ten lom samotný, ale o rekultivované plochy okolo nebo plochy sousedící. V samotné „díře“, tedy v šachtě lomu, je fauna a flóra výrazně chudší. Ale plochy okolo, které na lom navazují – tedy ty, které budou zachovány v současném stavu, protože lom samotný bude zaplavený – to je příroda, která je spojená už s lokalitami v okolí. A v těchto okrajových částech se díky rekultivacím a díky lidským zásahům objevily biotopy, které se ve volné krajině vyskytují poměrně vzácně. Jsou to například zavodněné deprese, nebeská jezírka nebo rákosiny. Do těchto vzácných mikrobiotopů se organismy z okolí, především ptáci a bezobratlí, stahují. Typickým vzácným druhem v lomu je linduška úhorní, pěvec, který žije na vysloveně obnažených plochách přímo v šachtě. Pokud by tyto plochy v budoucnu sukcesí zarostly, tak linduška postupně zmizí. To by výrazně ovlivnilo populaci tohoto druhu u nás.
Z principu mi připadá problematické, když je rekultivace vedena příliš jednostranně – ať už je ten převažující směr hydrologický, lesnický nebo zemědělský. Vždycky by se mělo jednat o komplex biotopů, protože pak se může dosáhnout vyšší rozmanitosti.
Je zajímavé, že na první pohled plochy okolo lomu, které budou součástí národní přírodní památky, nevypadají nijak „luxusně“. Součástí chráněného území bude i arboretum pod zámkem Jezeří – i díky němu byla při průzkumu v této oblasti objevena spousta vzácných druhů zvířat, například netopýrů.
A jak to bude s vývojem flóry a fauny na tomto území? Bude třeba zde přírodu nějak udržovat?
Musí zde být nějaká míra řízené sukcese. Jisté množství cílených zásahů jako například pastva nebo rozvolňování terénu motorkáři.
To je nutné?
Ano, určitě. Samozřejmě se najdou i lidé, kteří by chtěli nechat území jako zcela bezzásahové. Cílené a šetrné zásahy však mohou lokalitě pomoci stejně, jako je tomu například na Radovesické výsypce.
Tedy to, že tam budou jezdit motorky nebo čtyřkolky, bude pomáhat místní přírodě?
Ano, protože to tam pak nezaroste. Některá zvířata, často ta vzácná, potřebují otevřené plochy bez vegetace. Například v přírodní památce Na Plachtě u Hradce Králové se jezdí tanky, které naruší povrch a vytvoří strouhy – a díky tomu tam mohou žít listonozi a žábronožky. Na první pohled může jít o ničení, nicméně některým druhům to velmi pomáhá. Řízené rozvolňování vegetace je velmi důležité. A zda to bude pomocí pastvy nebo těžkou technikou, to nevím. Pokud by se to nedělalo, biotopy zarostou – velmi často třtinou křovištní, v jejíchž porostech toho příliš nežije, snad jen pavouk zápřednice jedovatá, který využívá květenství pro budování svých hnízd.
Také je dobře, že se i z jezeřského arboreta stane chráněné území. Arboretum pro svou jedinečnost mělo být chráněno už dlouho a status „národky“ je na místě.
Jsou v Čechách nebo ve světě nějaké paralely k přírodě Lomu ČSA? Tedy že na území, které bylo původně těžce industriální, vznikly z hlediska biodiverzity takto cenné lokality?
To úplně nevím. Ale myslím, že v mnohém se u nás na Mostecku děje něco takového poprvé. Na Sokolovsku jsou například některé výsypky a rekultivované plochy, na nichž žijí nejen vzácní obojživelníci, ale i mnoho druhů ptáků, savců i bezobratlých. Ale jinak o ničem nevím. Jestli jsou nějaké podobné případy ve světě, jsem se nepídil.
Který typ rekultivací vede k největší biodiverzitě organismů? V našem kraji se v minulosti provádělo množství hydrologických rekultivací, je to z vašeho pohledu správně?
Z principu mi připadá problematické, když je rekultivace vedena příliš jednostranně – ať už je ten převažující směr hydrologický, lesnický nebo zemědělský. Vždycky by se mělo jednat o komplex biotopů, protože pak se může dosáhnout vyšší rozmanitosti. Navíc jsou většinou lesní výsadby v rámci lesnických rekultivací druhově dost omezené. Většinou se jedná o výsadbu javorů, modřínů, lip nebo bříz, což za mě není zcela ideální. Z mého pohledu jako entomologa jsou nejcennější vodní plochy a jejich nejbližší okolí. Tyto plochy lákají kromě bezobratlých také velké množství ptáků.
A mohl byste říci, které nejvýznamnější druhy organismů byly na Lomu ČSA nalezeny?
Za dva roky se tam prokázal výskyt 1560 organismů, což je na tento typ biotopu mimořádně hodně. Bylo tam nalezeno 111 zvláště chráněných druhů, což je opět extrémní číslo, když vezmeme v úvahu, o jaký biotop jde. Bylo tam také zjištěno asi 357 druhů z Červeného seznamu. Jsou to velmi vysoká čísla. Když dělám průzkumy na jiných lokalitách, které mají desítky, výjimečně stovky hektarů, podaří se prokázat výrazně menší počet významných a vzácných druhů. Sledované lokality v Lomu ČSA tvořily jen zlomek z celé plochy lomu. Proto tam mohou být stále ještě druhy, o kterých dosud nevíme.
Je samozřejmě těžké vybrat z toho množství ty nejzajímavější, nicméně za zmínku určitě stojí linduška úhorní, která je opravdovou raritou. Potkat tam můžete například jeřába popelavého, slavíka modráčka, čírku modrou, dudka chocholatého, lžičáka pestrého nebo vodouše rudonohého. Nalezení savci patřili mezi běžné druhy. Za zmínku stojí ale i 11 druhů netopýrů, které byly potvrzeny v jezeřském arboretu. A co se týče bezobratlých, tak zde žije poměrně silná populace okáče metlicového, což byl donedávna druh známý jen z několika mála míst v Čechách. Setkat se s ním můžete i na Radovesické výsypce. Tento druh se adaptoval na náhradní stanoviště, a tak se v posledních letech vyskytuje v lomech, na výsypkách nebo odkalištích elektráren.
Co se týče brouků, na které se specializuji, tak bylo na vybraných lokalitách Lomu ČSA zjištěno více než 450 druhů. To je také poměrně vysoké číslo. Nejzajímavější druhy se vyskytují v blízkosti vodních ploch, které jsou na mnoha místech i „zasolené“, a tak se tam vzácně vyskytují i druhy vázané na slaniska. Jedním z takových druhů je i drabčík Bledius tricornis, který se v našem kraji téměř nikde jinde nevyskytuje a patří mezi opravdové rarity. Na březích žijí i další vzácné druhy brouků, které se jinde téměř nevyskytují. V lomu se například podařilo najít i puchýřníka lékařského, který patří mezi vzácné druhy. Vzácným druhem, který zde našel nové životní podmínky, je také střevlíček Polistichus connexus, který žije na otevřených plochách v prasklinách jílu. Za zmínku stojí také pavouk skálovka velká, který se vyskytuje na mnoha místech Lomu ČSA, avšak mimo něj je poměrně vzácný.
Z jakých důvodů se organismy do této lokality uchylují?
Živočišné druhy tam nacházejí klid a také vhodné biotopy, které jsou velmi často mimo lom vzácné a které z volné krajiny mizí. Do prostoru lomů je zatím omezen vstup, a tak i to přispívá k tomu, že zde řada druhů může klidně žít.
Tedy zbytek České republiky je z hlediska biotopů jednotvárný?
V posledních desetiletích se toho hodně změnilo. Místo menších políček a množství remízků docházelo ke zcelování pozemků a většina rybníků se začala využívat pro intenzivní chov ryb. Najít v krajině nezarybněný rybník je tak téměř nemožné. V lomech je takových vodních ploch více a co víc, jsou většinou mělké a prohřáté, což vyhovuje vodním bezobratlým jako jsou vodní brouci nebo vážky. Setkáme se zde i s naším jediným čistě vodním pavoukem vodouchem stříbřitým, který žije v mělkých vodách s dostatkem vodních rostlin.
Předpokládá se, že ohrožený druh nebo druh vázaný na určitý typ biotopu dokáže žít jen na něm. Pokud se však nějaký mikrobiotop objeví například na území povrchového lomu – může jít o řídce zarostlé plochy, které se podobají stepím – stepní druhy je velmi ochotně osídlí. Broukovi je jedno, zda jde o zachovalou stepní louku ve středohoří nebo o krátkostébelný trávník na okraji lomu.
V Lomu ČSA se dokonce můžete setkat i s kudlankou nábožnou, která byla před deseti lety známá jen z okolí Hradce Králové a postupně se rozšířila i na zbytek našeho území včetně hor.
Bylo toto ze strany biologů pozorováno vždy? Nebo byla biodiverzita v industriálních lokalitách dřív spíše přehlížena a až nedávno si tohoto fenoménu biologové všimli?
Dřív těchto lokalit tolik nebylo. První takovou obdobnou lokalitou je z mého pohledu Radovesická výsypka. Jinak si nemyslím, že je to mezi biology příliš známé. Biologové samozřejmě už dlouho mluví o tom, že u nás máme lindušku úhorní. Ta se tu začala pravděpodobně objevovat na začátku devadesátých let. Ale z pohledu bezobratlých se pozornost lomům věnuje až několik posledních let, kdy se blíží konec těžby a řeší se co s územím dál, zda má nějakou přidanou hodnotu. Jak to vše dopadne, se jen těžko odhaduje.
A jak vnímáte současný průběh plánované rekultivace Lomu ČSA?
Původní záměr byl zatopit 60 procent lomu. Nakonec se zatopí jen 40 procent a větší část se nechá přírodě. Ono to asi tak snadné nebude. Já si třeba říkám, jak zareagují Krušné hory, resp. svahy nad lomem, až se jeho část zatopí. Zda nedojde k nějakým větším sesuvům apod. Již nyní je možné na řadě míst, především pod jezeřským arboretem, pozorovat větší sesuvy půdy, někdy dokonce celých svahů i s porosty bříz. Každopádně se provádějí nějaké úpravy, které mají rizika minimalizovat. Navíc se plánuje, že se lom nebude vodou dotovat, ale nechá se spontánně napouštět.
Ze srážek?
Ano. Podle odhadů by to mělo trvat asi 50 let. Ale v době, kdy se nám planeta otepluje a srážek ubývá, si myslím, že doba napouštění bude mnohem delší, třeba i 200 let (smích). Už nyní je vidět, kolik vody se tam udrží po deštích, resp. kolik se jí tam neudrží. Osobně si myslím, že já se vodní plochy již nedočkám.
Jak v kontextu k přírodě hodnotíte projekt Green Mine, který má být postaven na území Lomu ČSA? Nebojíte se, že tam bude příliš velká fluktuace lidí, jež bude rušit organismy, které tam žijí?
Když tam budou vybudovány jen stezky pro cyklisty a turisty nebo vyhlídková místa, tak si myslím, že zvířata budou fungovat bez problémů. Bude tam však potřeba zachovat určité zóny, kde budou mít živočichové klid. Místa, kde se vyskytují například vzácní brouci, jsou většinou kolem vodních ploch, tak uvidíme, zda se zachovají. Samozřejmě úplně přesně neznám cíle projektu, ale četl jsem například, že se tam připraví i místa pro bydlení. To si myslím, že může být problém. V tom případě dojde k výrazně větší koncentraci lidí. A protože lidé jsou lidé, kdo ví, jak se budou ke svému okolí chovat. Vidět to můžeme například na jezeře Most, které ročně navštíví tisíce lidí, hlavně v letní sezóně. Naštěstí v zimě je kolem jezera klid, a tak se stává i významným zimovištěm vodních ptáků.
Už jste to zmiňoval, ale dělal jste entomologický výzkum i ve spodní části arboreta zámku Jezeří. To je asi dost jiný biotop než zbytek lokalit kolem lomu.
Arboretum je z hlediska biodiverzity zcela unikátní. Již dlouhé roky, kdy jsem do arboreta chodil, bylo jasné, že si zaslouží ochranu. Sám jsem dával podněty na krajský úřad, aby se arboretum dostalo mezi chráněná území. Proto jsem poskytoval i údaje o nálezech vzácných a zvláště chráněných druzích, které se tam vyskytují – a že jich tam je. Jsem tedy rád, že nakonec bylo zařazeno do návrhu národní přírodní památky.
Jediný problém je, že arboretum, stejně jako zámek Jezeří, spravuje Národní památkový ústav, který má samozřejmě zcela jiná pravidla než například ochrana přírody. Bude tedy potřeba jen nějak doladit další směřování arboreta. Snahou je navrátit arboretu parkový vzhled, ale to může jít zcela proti ochraně přírody. Pokud vzniknou v arboretu například stezky, je nutné stromy v nejbližším okolí zbavit suchých větví nebo dokonce rizikové stromy pokácet. Tak ale řada vzácných druhů přijde o místa, kde se mohou vyvíjet. Proto bude důležité vše zkoordinovat, aby se například z arboreta neodvážely pořezané větve nebo pokácené stromy a zůstaly na místě, kde poslouží nejen bezobratlým jako vhodný zdroj potravy. Tím, že se z arboreta stane národní přírodní památka, vše, co se v něm bude dít, by mělo mít svá jasná pravidla. Tak uvidíme.
A co je tedy arboretum za biotop a proč je tam tolik vzácných brouků?
Asi tím nejdůležitějším faktorem je jeho věk a kontinuita lesních porostů. Laicky řečeno, jde o starý les a porosty, které jsou na tomto místě již od 17. století. Bezobratlí, především tedy brouci, tak mají vhodné podmínky pro život již velmi dlouhou dobu. Proto se zde udržely i druhy, které jsou jinde v regionu velmi vzácné. Navíc na místě vždy zůstávala odumřelá dřevní hmota, což výrazně zvyšuje biodiverzitu v lesních porostech. Arboretum navíc leží v poměrně teplé oblasti, kde se daří dubům nebo lípám, které jsou například pro brouky velmi atraktivní. V arboretu se nachází i menší vodní plochy a podmáčená místa, která atraktivitu tohoto místa ještě zvyšují.
Jak jsem již zmínil, vyskytují se zde například brouci, které jsem jinde nenašel nebo jsou extrémně vzácní. Důvodem je stáří lesa a také již zmíněné velké množství odumřelé dřevní hmoty. Žije zde například velmi vzácný kovařík fialový (Limoniscus violaceus), který je v Červeném seznamu veden v kategorii kriticky ohrožený a je navíc chráněn i legislativou EU v rámci soustavy Natura 2000. Žijí zde i zástupci dřevomilů (čeleď Eucnemidae), kteří patří mezi pralesní relikty a obývají jen ty nejzachovalejší lesy, kde se dlouhodobě vyskytuje odumírající dřevní hmota.
Pokud se arboretum otevře veřejnosti (budou zde vybudovány chodníčky apod.), bude vždy na prvním místě bezpečnost, což je samozřejmě správné. Proto je potřeba následující kroky dobře naplánovat a zkoordinovat, aby se zachovala jedinečnost tohoto území i pro další generace.
Tento rozhovor byl podpořen grantovým programem Journalismfund Europe Local Media for Democracy.