Svět může zvládnout sedm až deset miliard lidí. Ale jen tehdy, když přestaneme jíst maso. Farmy s hospodářskými zvířaty jsou nejrazantnějším prostředkem, kterým umocňujeme svoji přítomnost na planetě. Je tomu tak díky obrovské části zemské plochy, kterou chov hospodářských zvířat vyžaduje.
Ničivé požitkářství
Analýza zemědělce a akademika Simona Fairlieho ukazuje, že země jako Británie by se mohla snadno uživit v rámci svých vlastních hranic. Ovšem zatímco jídelníček složený z normální porce masa, sýra a vajec by potřeboval jedenáct milionů hektarů půdy (k dispozici máme ovšem pouze čtyři miliony), veganský jídelníček by vyžadoval pouze tři miliony hektarů. Nejenže lidé nepotřebují žádné pastviny, ale navíc využíváme luštěniny a obiloviny daleko efektivněji, pokud je sami jíme, než pokud jimi krmíme krávy a slepice.
Takřka všechna sója, která se pěstuje v místech, kde bývaly deštné pralesy, se využívá jako potrava pro hospodářská zvířata. Nahrazení masa sójou zmenšuje dopad na přírodní vegetaci o 96 procent.
Umožnilo by to také přenechat patnáct milionů hektarů, které se dnes v Británii využívají pro chov dobytka, nedotčené přírodě. Na alternativní veganské planetě by Británie uživila dvě stě milionů lidí. Pokud rozšíříme tento myšlenkový experiment na zbytek světa, není těžké pochopit, jak ohleduplně bychom mohli existovat, pokud bychom se vzdali hospodářských zvířat. Deštné pralesy, savany, mokřady a divočiny všeho druhu by mohly existovat společně s námi, ale nikoli s naším současným způsobem stravování.
Protože jsme nedokázali uchopit tento problém z hlediska prostoru, jsme přesvědčeni, že můžeme řešit etické problémy spjaté s konzumací živočišných produktů tím, že přejdeme z uzavřené průmyslové produkce na vejce a maso z venkovních chovů. Nic není pravdě vzdáleno víc. Volné výběhy jsou sice ohleduplnější ke zvířatům, ale krutější ke zbytku živého světa.
Když lidé kritizují farmaření, obvykle to uvozují slovem „intenzivní“. Ale extenzivní farmaření, v podstatě z definice, škodí planetě více: potřebuje více půdy, aby dosáhlo stejných výsledků. Držet dobytek nebo ovce na farmách, ať už v Amazonii, USA, Austrálii nebo na britských kopcích, je ve skutečnosti ještě ničivější požitkářství než továrny na hovězí nebo velkochovy vepřů, jakkoli kruté a strašlivé jsou.
Nejsem žádný fanatik
Během posledních let, společně s tím, jak jsem si uvědomoval tyto nepříjemné pravdy, jsem postupně vypustil maso z mého jídelníčku. Pořád jsem si ale pochutnával na mléku a vejcích, i když jsem věděl o hrozných environmentálních dopadech lánů kukuřice a sóji, které slouží jako potrava kravám a slepicím. Věděl jsem o plýtvání, klimatické změně, znečištění ovzduší. Chtivost mě ale zaslepila. Sýr, jogurt, máslo, vejce – to všechno jsem miloval.
Jenže pak se stalo něco, co prolomilo zeď popírání. Během loňského září jsem strávil den podél řeky Culm v hrabství Devon, které je známé krásou své okolní divočiny. Bohužel z úseku, který jsem chtěl projít, se stala zapáchající škarpa prakticky bez života, kromě několika plísní. Znečištění pocházelo z nedaleké mléčné farmy. Tamější osadník mi řekl, že tahle katastrofa se odehrává už několik měsíců, ale jeho snaha přesvědčit Environmentální agenturu, aby s tím něco udělala, je zatím bez výsledků.
Pořízené fotografie jsem publikoval na Guardianu, okamžitě zanechaly silný dojem. Přesto Environmentální agentura pořád odmítala jakkoli jednat. Její výmluvy byly tak absurdní, že mi došlo, že se nejedná o pouhou nekompetentnost. Poté, co jsem publikoval další článek o této frašce, kontaktovali mě nezávisle na sobě dva zaměstnanci agentury a sdělili mi, že dostali instrukce, aby ignorovali všechny podobné případy. Byli přesvědčení, že skutečnou příčinou je politický tlak ze strany vlády.
To byl definitivní konec. Proč bych měl podporovat průmysl, který vláda odmítá regulovat? Od té doby jsem odstranil ze svého jídelníčku prakticky všechny živočišné produkty. Nejsem ohledně toho žádný fanatik. Pokud jsem v domě svého přítele, můžu přepnout na vegetariánství. Pokud nejsem doma, využiju i trochu mléka do čaje. Jednou za dva týdny mám ke snídani vajíčka, jednou za měsíc si ulovím rybu. Třikrát, možná čtyřikrát do roka při speciálních příležitostech, si dám i maso z farmy: částečně pro chuť, částečně proto, že nechci na oslavách působit jako ještě větší přízrak než teď. Soudím, že taková postupná změna zmenšuje šance na pád do předchozího stavu.
Mé astma je skoro pryč
Moje hrubá kalkulace ukazuje, že 97 procent mého jídelníčku nyní sestává z rostlinné stravy. Jím spousty luštěnin, semen a oříšků, společně s hromadou zeleniny. To mi skoro umožňuje být jedním z půl milionu lidí, kteří jsou v Británii úplnými vegany. Samozřejmě, že i taková volba má své dopady, ale jsou obecně daleko menší, než s jakými se setkáváme u masa, mléka a vajec. Je paradoxní, že pokud chcete jíst méně sóji, jezte ji přímo: konzumací živočišných produktů do sebe dostáváme této plodiny víc, ačkoli nepřímo. Takřka všechna sója, která se pěstuje v místech, kde bývaly deštné pralesy, se využívá jako potrava pro hospodářská zvířata. Nahrazení masa sójou zmenšuje dopad na přírodní vegetaci o 96 procent.
Po roce takového způsobu stravování se cítím lépe, než jsem se cítil celé roky, a chuť na tučná jídla mě skoro opustila. Sýr má pro mě asi stejnou přitažlivost jako vepřové sádlo. Moje astma je skoro pryč. Na to je několik možných vysvětlení, ale vůbec bych se nedivil, kdyby to souviselo s vypuštěním mléka z jídelníčku. Musím sice víc přemýšlet o tom, co budu vařit, ale to nakonec není špatná věc.
Jedení masa je silně spojeno s konvenčními představami o mužnosti a někteří lidé se cítí ohroženi těmi, kdo se vzdali konzumace živočišných produktů. Minulý týden jedna italská politička navrhovala zavřít do vězení rodiče, kteří své děti stravovali vegansky, aby náhodou nedošlo k jejich podvýživě. Je zajímavé, že se se stejnou vervou nepustila do rodičů, kteří své děti živí chipsy a klobásami.
Náhodou jsem tohle léto potkal na festivalu onoho muže z Devonu, který se snažil přesvědčit Environmentální agenturu, aby ohledně znečištěné řeky začala něco dělat. Řekl mi, že se nezměnilo vůbec nic. Když se objeví volba mezi ochranou přírody a silnými lobbistickými zájmy, většina vlád si vybere druhou možnost. Můžeme ale odmítnout podílet se na této korupci. A pokud takovou volbu učiníte, pochybuji, že budete litovat.
Autor je novinář a aktivista.
Z anglického originálu I’ve converted to veganism to reduce my impact on the living world, publikovaného deníkem The Guardian, přeložil Martin Vrba.