Foto Unsplash, CC0 1.0
Evropská komise zahájila v červenci minulého roku legislativní proces k novému nařízení o rostlinách upravených novými genomickými technikami (NGT) s cílem uvolnit pravidla pro některé genové editace. Nařízení je součástí balíčku legislativních návrhů na podporu strategií Farm to Fork a Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, které jsou součástí Zelené dohody pro Evropu. Snahou je dokončit legislativu NGT ještě během mandátu současné komise, tedy do poloviny tohoto roku.
Přestože Evropská komise návrh obhajuje významnými přínosy, od začátku jej provází kontroverze. Vědecké, zájmové a nevládní komunity jsou v otázce NGT rozděleny. Na posledním jednání ministrů zemědělství zemí EU v prosinci 2023 se nepodařilo dosáhnout společného postoje. Země EU se nadále rozcházejí v názorech na řadu sporných prvků, např. na koexistenci ekologického zemědělství s rostlinami NGT nebo na absenci ustanovení, které by zemím EU umožňovalo zakázat pěstování rostlin NGT na svém území.
Co jsou nové genomické techniky?
NGT musíme vnímat v širším kontextu geneticky modifikovaných organismů (GMO), jejichž historie sahá do první poloviny sedmdesátých let 20. století. GMO definujeme jako organismy (tj. rostliny, zvířata nebo mikroorganismy), jejichž genetický materiál (DNA) byl změněn jiným způsobem než přirozeným křížením nebo přirozenou rekombinací. Jedná se o organismy, jejichž genetický materiál byl člověkem záměrně změněn tak, aby získaly novou vlastnost, nejčastěji odolnost proti suchu, hmyzím škůdcům, patogenům nebo rezistenci proti pesticidům. Metoda mutace u GMO spočívá v tom, že jsou do organismu vneseny požadované geny ze stejného druhu, geny jsou deaktivovány nebo je přenesen gen ze zcela jiného druhu (tzv. transgenoze). Asi nejznámějším příkladem transgenní mutace bylo vytvoření rajčete odolného proti mrazu, které obsahovalo gen z platýsa, nikdy se však nedostalo na trh.
Sebelepší nová technologie sama o sobě nevyřeší systémové a strukturální problémy, kterým v zemědělství i jako společnost čelíme.
Na prvních třech příčkách zemí pěstujících GMO jsou USA, následovány Brazílií a Argentinou. Na evropské špičce pěstitelů GMO je Španělsko, za ním je Portugalsko, Česko, Rumunsko a Slovensko. Nejčastěji se jako GMO pěstuje kukuřice, bavlna, sójové boby, řepka olejka a cukrová řepa. EU reguluje pěstování a povolování GMO plodin a GMO potravin směrnicí schválenou v roce 2001.
Nové genomické techniky (NGT) lze vnímat jako GMO 2.0. Vlajkovou lodí NGT je technologie CRISPR-Cas9, která nově umožňuje upravovat části genomu odstraněním, přidáním nebo změnou částí sekvence DNA. V současné době se o CRISPR-Cas9 mluví jako o nejjednodušší, nejuniverzálnější a nejpřesnější metodě genetické manipulace.
Poučení z minulosti
Zastánci rozšíření NGT slibují především přizpůsobení plodin nepředvídatelným klimatickým podmínkám, například suchu, extrémním teplotám nebo vysoké salinitě půdy. Genetická modifikace může zajistit také odolnost rostlin vůči škůdcům, chorobám a herbicidům. Plodiny lze upravit také tak, aby produkovaly méně alergenů (např. pšenice bez lepku). Úpravou genů souvisejících s růstem rostlin lze maximalizovat jejich výnosy.
S výše uvedenými přísliby environmentálních a společenských přínosů vstoupily na scénu také GMO, výsledky jsou však nejednoznačné. GMO představují již rozšířenou a integrovanou technologii – v roce 2018 zabírala geneticky modifikovaná sója padesát procent celosvětové plochy oseté geneticky modifikovanými plodinami a EU je v současné době závislá na dovozu sóji ze třetích zemí, přičemž 83 procent je geneticky modifikovaného původu. Ačkoli se můžete vyhýbat konzumaci geneticky modifikovaných potravin, pokud jíte maso nebo mléčné produkty pocházející z průmyslových chovů, je vysoká šance, že i tyto živočišné produkty vznikly díky geneticky modifikovaným plodinám.
Podle studií došlo současně s nárůstem pěstování geneticky modifikovaných plodin také k masivnímu nárůstu používání pesticidů, a tedy ke zvýšenému negativního dopadu na životní prostředí, zejména v důsledku kontaminace vodních zdrojů, půdy a ovzduší a úbytku biologické rozmanitosti. Ačkoliv je v rámci prosazení NGT deklarován cíl snížení aplikace pesticidů, výzkumná zpráva organizace Foodwatch ukazuje opak. Foodwatch analyzovala existující vědeckou literaturu o plodinách odolných vůči chorobám, které se pěstují pomocí NGT, a zjistila, že ani jedna vlastnost technologií NGT připravených k uvedení na trh nemá potenciál snížit používání pesticidů. Jak dodává Nina Holland, výzkumnice Corporate Europe Observatory, „vzhledem k tomu, že dominantní biotechnologické osivářské a pesticidní korporace jsou jedny a tytéž (Bayer, BASF, Corteva, Syngenta), je ještě méně důvodů věřit, že by to byla jejich priorita“. Důvod zvýšené aplikace pesticidů souvisí především s fenoménem vytvoření rezistence plevelů vůči herbicidům a vytvoření rezistence škůdců (ale i necílového hmyzu) vůči insekticidům, které pozorujeme u více než pěti set druhů hmyzu, roztočů a pavouků.
Ani příslib, že nová technologie významně zvýší výnosy, se nenaplnil. Výnosy jsou pouze v řádu jednotek procent vyšší a nelze tvrdit, že by došlo k významnému poklesu počtu hladomorů, podvýživy a hladu. Aktuálně naopak hladoví přes 825 milionů lidí a předpokládá se, že toto číslo stoupne na dvě miliardy do roku 2050. Od raných osmdesátých let 20. století díky osobnostem, jako byl Nobelovou cenou oceněný ekonom Amartya Sen, víme, že hladomory a hlad jsou způsobeny chudobou a nerovností, nikoli nedostatkem potravin.
To potvrzují i současné výzkumy, které ukazují, že lidé nehladoví kvůli nedostatku potravin, ale kvůli nerovnoměrnému rozdělení potravin, jakožto základní lidské potřeby a práva. Hladomory se často vyskytují i v situacích střední až dobré dostupnosti potravin. Hlad se nevyhýbá ani zemím globálního Severu: v USA trpí hladem na 44 milionů lidí a každý pátý člověk v Evropě nemá dostatek potravin, aby mohl pravidelně uspokojovat své základní potřeby. Příčina je stále stejná – čím dál více lidí se propadá do chudoby. V roce 2021 bylo v EU 95,4 milionu lidí, což představuje 21,7 procenta populace, ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. O nerovnosti v přístupu k potravinám vypovídá také předpoklad, že do roku 2025 se očekává, že 2,7 miliardy dospělých bude mít nadváhu a více než miliarda bude obézní. Potravin je na světě dost, ale jsou buď nadměrně konzumovány, nebo nejsou cenově dostupné, případně určité militantní skupiny ovládající dané území aktivně brání v přístupu k potravinám jiným skupinám z důvodu odlišné náboženské nebo politické příslušnosti.
Je nutné produkovat více potravin?
Podle OSN stoupne světová populace lidí do roku 2050 na 9,8 miliardy. Na tyto predikce navazují proponenti nových GMO argumentem, že je nevyhnutelné zvyšovat výnosy a rozšiřovat zemědělskou půdu, aby bylo zajištěno přibližně o 50 až 70 procent více potravin pro nasycení společnosti do roku 2050. Tato predikce však odpovídá zachování stavu „business as usual“, kdy ve skutečnosti jde většina průmyslově vypěstovaných plodin spíše na biopaliva a do krmných zařízení pro zvířata než na potraviny pro lidi. Jak upozorňují studie, výzva ke zdvojnásobení produkce potravin do roku 2050 má smysl pouze v případě, že budeme i nadále upřednostňovat rostoucí počty hospodářských zvířat a automobilů před hladovými lidmi.
Významný je také fenomén nadprodukce zemědělských komodit (zejména obilovin, kukuřice a mléka), který souvisí s dotační politikou. Efekt evropských a amerických dotací přispívajících k nadprodukci byl již popsán mnoha studiemi – jedním z příkladů je agresivní expanze nadnárodních firem do západní Afriky. Během pěti let evropští zemědělci téměř ztrojnásobili svůj vývoz do tohoto regionu. To má za následek mimo jiné skutečnost, že místní producenti mléka nedokáží konkurovat levnému dovozu a zaniká místní produkce mléka, ale i dalších potravin.
Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), se na světě již nyní produkuje tolik potravin, kolik by nasytilo deset miliard lidí, tedy světovou populaci v roce 2050. I kdybychom ale objem potravin potřebovali navýšit, řada modelových scénářů ukazuje, že nasycení společnosti, dokonce v režimu ekologického zemědělství, je možné – ovšem při dvou podmínkách. Zaprvé je nutné snížit ztráty zemědělské produkce na všech úrovních a plýtvání potravinami o 25 procent (EU vyplýtvá více potravin, než kolik jich doveze). A za druhé je nutné snížit spotřebu masa a uvolnit zemědělské plochy potřebné k produkci krmiv pro produkci plodin pro lidskou konzumaci. Výroba hovězího masa je náročná na zdroje, vyžaduje dvacetkrát více půdy a vyprodukuje dvacetkrát více skleníkových plynů na gram jedlé bílkoviny než běžné rostlinné bílkoviny. Cílem přitom nemá být kompletní opuštění chovu a konzumace masa. Zvířata mají v rámci pastevních chovů nezastupitelnou roli v rámci udržování některých ekosystémových funkcí a biodiverzity a trvalé travní porosty zadržují v porovnání s jinými kulturami na zemědělské půdě největší množství uhlíku.
Odmítnutí NGT
Zatímco zástupci agroprůmyslu vítají NGT s otevřenou náručí, ale sektor ekologického zemědělství a aktéři, kteří usilují o ochranu zdraví veřejnosti a životního prostředí, jsou opatrnější. V řadě případů dokonce před NGT varují, nebo je rovnou zcela odmítají. Co je jádrem argumentů proti NGT?
Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM), Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství, evropská síť ekologických organizací Přátelé země (Friends of the Earth), Corporate Europe Observatory (CEO), sledující vlivy firemního lobbingu na politiku Evropské unie, a stovky dalších aktérů považují návrh Komise na deregulaci nových genomických technik za nepřijatelný a vyzývají orgány odpovědné za ochranu životního prostředí a bezpečnost spotřebitelů, jakož i poslance Evropského parlamentu a evropské ministry životního prostředí k jeho odmítnutí.
Jako problematické zmiňují zejména to, že návrh Komise ruší požadavky na označování a kontrolu bezpečnosti nových GMO. Spotřebitelé, zemědělci a zpracovatelé potravin tak již nebudou mít přehled o tom, zda plodiny a potraviny, které pěstují, kupují a konzumují, obsahují nové GMO, či nikoli. Dále se jeví jako problém uvolnění nových neotestovaných GMO do přírody. Dosud totiž nebyly vyhodnoceny jejich přímé a nepřímé dopady. Nebyl například proveden žádný výzkum interakcí nových GMO se včelami a dalšími opylovači ani toho, jak může pěstování GMO urychlit ztrátu biologické rozmanitosti.
Jako zvlášť problematické se jeví zbavení vlád jejich práva zakázat pěstování nových geneticky modifikovaných plodin na svém území (od roku 2015 zakázalo pěstování GMO již 17 zemí) a vykonávat kontrolu bezpečnosti potravin z nových GMO. Nová legislativa by znemožnila zemědělcům a potravinářskému sektoru, který chce vyrábět konvenční nebo ekologické potraviny, chránit se před nežádoucí kontaminací. Evropská komise navíc navrhuje, aby testovací metody platili ti, kteří se chtějí vyhnout NGT, což by zvýšilo administrativní a ekonomickou zátěž pro ekologické i konvenční zemědělce, již nechtějí nové GMO pěstovat.
NGT představují riziko také pro evropskou autonomii osiv kvůli hrozbě monopolizace genetických zdrojů prostřednictvím patentů. Zásadní změnu by doznalo ekologické zemědělství, protože návrh obsahuje také zrušení zákazu používání jedné z kategorií GMO v ekologickém zemědělství, což by ohrozilo důvěru spotřebitelů v trh s ekologickými produkty. Ve výsledku se jedná o ambiciózní pokus konvencionalizovat sektor ekologického zemědělství.
V neposlední řadě v kontextu předběžné opatrnosti existují výzvy, které nejsou dořešené v souvislosti s technikou editace genů. CRISPR není účinný u všech druhů rostlin nebo při cílení na některé znaky, které jsou řízeny několika různými geny. Některé plodiny nebo cílové geny vykazují nižší účinnost transformace a editace a nedochází u nich k požadovaným genetickým změnám. Panuje také obava, že editace genomu pomocí CRISPR a dalších technik povede k zúžení genetického fondu, čímž se plodiny stanou dlouhodobě méně odolnými vůči škůdcům a chorobám a degraduje biologická rozmanitost.
Vliv korporací na legislativu EU
Návrh Evropské komise je založen na slibech průmyslu ohledně produktů, u kterých nedošlo k nezávislému hodnocení udržitelnosti a přínosů. Corporate Europe Observatory k tomu dodává, že korporace, které již ovládají patentový fond těchto technologií, jako jsou Corteva, Bayer a BASF, budou moci vstoupit na trh EU s neoznačenými a nedohledatelnými (ale patentovanými) geneticky modifikovanými plodinami, což dále zvýší jejich kontrolu nad zemědělci a výrobou potravin v Evropě. Byla by tak schválena legislativa vytvořená korporacemi, což znamená zásadní ohrožení demokracie. Evropský veřejný ochránce práv již zahájil vyšetřování poté, co Corporate Europe Observatory a Přátele země podali stížnost na neobjektivní přístup Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin.
Na závěr je vhodné se pozastavit nad tím, že v kontextu deklarací o snižování pesticidů většina poslanců a poslankyň Evropského parlamentu nedávno potopila jedno z klíčových opatření strategie Farm to Fork, a sice snížit využívání pesticidů o 50 procent do roku 2030. Přestože se ministerstvo zemědělství chlubí tím, že se v Česku daří snižovat používání pesticidů v porovnání s ostatními členskými státy EU, tyto deklarace jsou neodůvodněné. Jak ukazuje analýza hnutí DUHA, spotřeba nejproblematičtějších pesticidů jednak neklesá, jednak neexistují srovnatelná data na úrovni Evropské unie.
Ve světle výše uvedených argumentů se návrh regulace NGT zdá být v současné podobě greenwashingovým projektem prosazeným ekonomickými zájmy. Hrozí tak, že pod hlavičkou nové technologie budou pokračovat negativní zásahy do životního prostředí a koncentrace moci v zemědělském sektoru. A i když se přece jen podaří najít slučitelnost s ekologickým sektorem EU, patenty a sledovatelností, jedno je jisté – sebelepší nová technologie sama o sobě nevyřeší systémové a strukturální problémy, kterým v zemědělství i jako společnost čelíme.
Autor je výzkumník agropotravinových systémů a spolupracovník České technologické platformy pro ekologické zemědělství.