Foto Pixabay, CC0
Ještě donedávna byla Čína považována za neoficiální centrum bitcoinu. Díky produkci hardwarových komponentů a dostupné levné energii byla místem koncentrace více než sedmdesáti procent světové těžby nejznámější kryptoměny. Kromě toho před rokem 2018 probíhala nadpoloviční většina bitcoinových transakcí na světě přes čínské směnárny. To v bitcoinové komunitě vzbuzovalo i jisté obavy z centralizace a státního vměšování do fungování celé infrastruktury, ať už přímou či nepřímou regulací (například znárodněním těžebních kapacit či sledováním toků peněz v síti).
Čínské soudy vysílají jasný signál investorům, že kryptoměny nejsou v Číně vítány a investoři nemohou v případě ztráty či odcizení počítat s žádnou právní ochranou.
Nicméně čínská vláda se v posledních letech rozhodla jít opačným směrem a vyhlásila bitcoinu otevřenou válku. Zatím poslední ofenzívu proti kryptoměnám rozjely čínské úřady hned na několika klíčových frontách. Pod vlajkou uhlíkové neutrality si tak čínská vláda pravděpodobně připravuje půdu pro uvedení vlastní digitální měny a zároveň postupně restrukturalizuje informačně-technologická odvětví průmyslu.
Zelená Čína?
Bitcoin je nejstarší fungující kryptoměna, která letos v lednu oslavila dvanáct let existence. Jedná se historicky o první digitální komoditu, která dokáže být vzácná, aniž by její autenticitu musela ověřovat a garantovat nějaká třetí strana (jako například banka v případě digitálních peněz). Na stejném základě pak fungují i jiné decentralizované kryptoměny nebo poslední dobou populární nezaměnitelné tokeny (non fungible tokens – NFT), které umožňují ověřovat autenticitu digitálních uměleckých děl. Vzhledem k tomu, že běžné digitální objekty jsou díky možnosti neomezeného kopírování s vzácností téměř neslučitelné, je technologické řešení bitcoinu vskutku unikátní a – dalo by se říct – i revoluční. Nicméně jeho vzácnost je zajištěna pouze díky vysoké spotřebě energie, která se spaluje při jeho produkci, tzv. těžbě. Těžba není nic jiného než zápis nových transakcí do sítě (blockchainu). Aby se předešlo nezodpovědnému zapisování neplatných či podvodných transakcí, musí mezi sebou jednotliví těžaři o právo na zápis soutěžit v tom, kdo dokáže na těžbu uvolnit vyšší výpočetní výkon. Tento kompetitivní charakter má za následek stále se zvyšující energetickou náročnost celé bitcoinové infrastruktury.
Právě energetická náročnost bitcoinu byla jedním z důvodů, proč se čínské autority rozhodly jeho těžbu zakázat. Jedná se o jeden z dílčích kroků k naplnění čínského plánu o uhlíkové neutralitě. Proto v červnu tohoto roku začaly jednotlivé čínské provincie zakazovat těžbu kryptoměn, což mělo za následek velký exodus těžařů do zahraničí (např. do Kazachstánu nebo USA). V některých případech vešel v platnost zákaz poskytovat těžařským společnostem energii z vodních elektráren. Právě levná energie z hydroelektráren stála za velkou vnitrostátní sezónní migrací, kdy se těžařské operace přesouvaly k velkým přehradám a odkupovaly přebytkovou energii produkovanou v období dešťů. Tato levná energie dodávala čínským těžařům konkurenční výhodu oproti zbytku světa. Odhaduje se, že v době největšího rozmachu byly náklady čínské těžby v průměru až o třetinu nižší než v USA.
Oficiální zdroje uvádějí, že ušetřená energie bude využita na rozvoj elektromobility. Nicméně jisté okolnosti nasvědčují tomu, že podobně jako v případě čínských emisních povolenek se i zde jedná spíše o heslo maskující jiné politické cíle.
Bezhotovostní Čína?
Ekologická náročnost bitcoinu totiž nejspíš nebude jediným trnem v oku čínské vlády. Těžaři nejsou jediní, kdo je v hledáčku čínských úřadů. Poslední tři roky se stupňuje tlak na kryptoměnové burzy. Nejznámější z nich, Binance, přesídlila na Maltu už v roce 2018, odkud své sídlo následně přesunula na Kajmanské ostrovy.
K nejistotě ohledně kryptoměn přispělo také letošní rozhodnutí vrchního soudu v provincii Šan-tung, které odmítlo přiznat kryptoměnám právní ochranu. Žalobce, který přišel vlivem státních regulací v roce 2017 o investici ve výši sedmdesát tisíc čínských jüanů (asi dvě stě třicet tisíc korun), odešel od soudu s nepořízenou. Soud rozhodl, že žalobce nemá právo na odškodnění, protože kryptoměny nepožívají v Čínské lidové republice legální status. Čínské soudy tak vysílají jasný signál investorům, že kryptoměny nejsou v Číně vítány a investoři nemohou v případě ztráty či odcizení počítat s žádnou právní ochranou.
Je dále zajímavé sledovat, jak čínská rétorika dokáže využívat slovník osobní odpovědnosti a finanční gramotnosti (tolik typický jak pro neoliberalismus, tak pro příznivce kryptoměn) za účelem posilování státní kontroly a odmítnutí bitcoinu. Příkladem mohou být slova zástupce ředitele Odboru pro ochranu práv finančních spotřebitelů Čínské lidové banky, Jin Jou-pchinga, který varoval před investicemi do kryptoměn v rámci celoměsíčního vzdělávacího programu Popularizace finanční gramotnosti. Jou-pching nabádá čínské rodiny, aby volily rozumnou investiční strategii a byly dobrými „webčany“ (překlad anglického termínu netizens, tj. občané na internetu) a kryptoměnám, které podle něj „nemají žádnou hodnotu“, se vyhnuli. Zároveň občany vyzval, aby jakékoli aktivity spojené s obchodováním kryptoměn hlásili příslušným úřadům.
Čína totiž plánuje od příštího roku zavést vlastní digitální jüan, a tak její současný boj proti kryptoměnám můžeme chápat i jako preventivní útok na potenciální konkurenci. Pokud se Číně podaří úspěšně implementovat její vlastní digitální měnu, bude o krok blíž k bezhotovostní společnosti, navíc nezávislé na dolarové ekonomice. Pro čínskou vládu tak navíc bude v konečném důsledku snazší monitorovat a zasahovat do ekonomického chování právnických i fyzických osob.
Postkapitalistická Čína?
Útok na kryptoměnovou infrastrukturu zapadá i do celkového státního trendu zaklekávání na čínské technologické giganty. S postupnou regulací největších hráčů čínského internetu, jako jsou e-shop Alibaba či Duoyn (čínský TikTok), omezením maximálního povoleného času, který smějí strávit hraním online her hráči mladší osmnácti let, na tři hodiny týdně či zákazem online fanklubů internetových celebrit si čínská vláda nárokuje stále větší podíl z celkového objemu kognitivního kapitálu čínské společnosti. Kognitivním kapitálem se rozumí především data o chování jednotlivých uživatelů digitálních platforem.
Čínské technologické firmy dokázaly v uplynulé dekádě za státní podpory vytvořit nebývalou komunikační a datovou infrastrukturu, která efektivně propojuje více než miliardu obyvatel. Stát přitom využil akceleračního rázu kapitalismu k jejímu vybudování a nyní se pravděpodobně chystá pomocí mnohačetných regulací tuto komunikační kapacitu převést pod svoji správu. Cílem je kontrolovat a usměrňovat pozornost občanů tak, aby nebyla v rozporu se stávající politikou strany a umožňovala další ekonomický růst.
Po patnácti letech tak dochází k radikálnímu přenastavení pravidel, které má za úkol omezit čínské technologické giganty a vrátit moc do rukou Komunistické strany Číny. „Kapitalismus s čínskými charakteristikami“ tak v budoucnu pravděpodobně dozná zásadních změn, které mu opět umožní (ještě efektivněji) konkurovat liberálnímu kapitalismu Západu. Navíc tyto změny budou s největší pravděpodobností mít i podstatné dopady na regulační politiky Evropské unie a Spojených států. Dlouhodobým argumentem proti státní regulaci digitálních platforem v Evropě a v Americe byla hrozba konkurence čínských firem. Tento argument ovšem nyní odpadá, a je proto možné očekávat, že se globální digitální krajina výrazně transformuje.
Autor je ekonomický antropolog. Působí jako doktorand na FSV UK.