Andrej Babiš se může radovat: EU podpořila další ničení půdy a i biodiverzity, dotace pro agrokoncerny poběží dál 

Společná zemědělská politika je vedle tlaku na snižování emisí a rychlý konec uhlí jednou z klíčových strategií, jak umenšit dopady klimatické krize. Evropská unie však při posledním hlasování podlehla agrární lobby. 

Při pohledu na politický marasmus Česka cítí řada z nás k Evropské unii vděk. U nás vládne prezident, který prosazuje plavební kanál přes půl kontinentu, premiér vlastní největší tuzemský agrokoncern, ministr životního prostředí působí spíš jako ministr průmyslu a uhelné elektrárny – určené k odstavení – si od státu skupují uhlobaroni na další provoz. Zelená dohoda pro Evropu, klimatický zákon nebo uhlíková neutralita – i to je výčet politik, které by Češi a Češky bez unijní autority nikdy neviděli ani z rychlíku. O to větší šok přijde, když ani tato naše záchranná brzda nezafunguje. Zvykli jsme si, že alespoň co se životního prostředí týče, z Evropy skoro vždy přicházejí kroky, které jsou ve srovnání s těmi českými velmi progresivní. Tím spíš v kontextu aktuálních snah o zelenou transformaci EU.

Za znepokojivými výsledky hlasování stála mocná agrární lobby a četné střety zájmů – o evropské dotační politice totiž rozhodují i ti, kteří jsou zároveň jejími beneficienty.

Tento týden však dostaly evropské ekologické ambice od Evropského parlamentu i Evropské rady tvrdou ránu. Destruktivní praxe evropského industriálního agrokomplexu dostala zelenou. Jak píše Hnutí DUHA, velký agrobyznys bude bohužel minimálně po dalších sedm let pobírat zemědělské dotace za to, že ničí krajinu a svou konkurencí ruinuje malé a střední zemědělské podniky nebo ty, které farmaří ekologicky a udržitelně.

Ochrana klimatu souvisí i s péčí o krajinu a biodiverzitu 

Přestože v posledních letech získává v souvislosti s ochranou životního prostředí mnohem více pozornosti evropské úsilí o snižování emisí a dosažení klimatické neutrality do roku 2050, k němuž se v prosinci 2019 nečekaně zavázalo i Česko, klíčovou roli v Zelené dohodě pro Evropu měla hrát také reforma Společné zemědělské politiky. Je to oblast, do níž ročně putuje celá třetina evropského rozpočtu.

Právě v rámci této politiky se peníze evropských daňových poplatníků dostávají především k takovým subjektům, jako je třeba Agrofert Andreje Babiše, na jehož žlutou řepku olejku si už zvykla nadávat dokonce i proti ekologii vysazená Občanská demokratická strana. Jedná se přitom o astronomické částky. Celá řada pozměňovacích návrhů mohla tuto dosavadní praxi změnit a v evropském zemědělství nastartovat tolik potřebný ekologický obrat, který by dotačně zvýhodňoval šetrný způsob zacházení s krajinou i hospodářskými zvířaty a znamenal by i zvrat v úsilí o ochranu biodiverzity.

Změny zemědělské politiky EU by přitom měly význam i pro ochranu klimatu, neboť zdravá a industriálními zemědělskými postupy nezdevastovaná půda je nejen zárukou dlouhodobé úrodnosti, ale funguje také jako tzv. propad – ekosystém schopný v sobě vázat oxid uhličitý. O tom, jak moc je pro stabilní klima důležitá právě biodiverzita, se přitom v poslední době mluví v souvislosti s novým filmem Davida Attenborougha Život na naší planetě, kde slavný britský dokumentarista velmi sugestivně líčí, že si lidstvo pod sebou velmi rychle podřezává větev. Dle jeho slov nepotřebujeme zachraňovat planetu, ale především sami sebe – před sebou. Myslí tím i záchranu před takovými podniky, jako jsou Agrofert, Monsanto-Bayer nebo Nestlé.

Vytěžit půdu až na dřeň

Jak se však zdá, dokumentární film, který nenechá oko suché, zjevně neviděly minimálně dvě třetiny europoslanců. V úterý večer jim totiž přišlo lepší podpořit velké zemědělské koncerny než chránit naši planetu. Učinili tak odhlasováním zásadních pozměňovacích návrhů, které vzešly z iniciativy frakcí lidovecké EPP, socialistické SD a liberální RENEW a které podle slov některých europoslanců představují „nejlepší možnou dohodu pro farmáře, klima a životní prostředí“. Podle evropských environmentálních organizací a vědců se naopak jedná o kompromisy, které jsou v přímém rozporu s cíli Zelené dohody pro Evropu.

Kdo se nyní může radovat, je Andrej Babiš. K velkým agrárním koncernům – jako je Agrofert – poputuje v rámci nově nastavených dotačních pravidel přibližně deset bilionů korun. Dotace se navíc budou i nadále vyplácet v návaznosti na hektar, což je devastující pro ty zemědělce, kteří neobhospodařují tak velké plochy jako firmy využívající průmyslové metody. Nebyl naopak podpořen návrh na snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství, snížení užívání a rizik pesticidů, významné navýšení ekologicky obhospodařovaných zemědělských ploch ani jiné změny vedoucí ke zdravější a odolnější krajině. Ačkoli jedním z argumentů pro kompromisní návrhy byly i obavy o zajištění potravinové bezpečnosti v Evropě, jisté je, že z hlediska návaznosti zemědělské produkce na funkční ekosystémy a stabilní klima jim chybí perspektiva dlouhodobé udržitelnosti. Jinými slovy – teď se ještě možná pár let budeme cpát levnými průmyslově vyrobenými potravinami, ale dřív nebo později zbudou velkým zemědělským korporacím jen oči pro pláč. Je možné, že základní potraviny pak budou schopné vyprodukovat jen malé ostrůvky biofarmářů a provozovatelů permakultury uprostřed zdevastované zemědělské krajiny.

Jde s tím ještě něco dělat? 

Někteří z nás si kladou otázku, jak je možné, že ten stejný Evropský parlament, který před dvěma týdny hlasoval pro zvýšení redukce emisí EU z čtyřiceti na šedesát procent do roku 2030 oproti roku 1990, tedy zdaleka nejambicióznější návrh v rámci unijních institucí, může nyní hlasovat způsobem, který je s  klimatickými ambicemi EU v rozporu? Jak píše Radek Kubala, za znepokojivými výsledky hlasování stála mocná agrární lobby a četné střety zájmů – o evropské dotační politice totiž rozhodují i ti, kteří jsou zároveň jejími beneficienty. Jedním ze strůjců zákeřného tahu proti ekologizaci Společné zemědělské politiky byl i europoslanec za ANO Martin Hlaváček, který je zkušeným korporátním lobbistou. Kromě něj a dalších příslušníků ANO však poněkud překvapivě kompromisní návrhy schválili i europoslanci za KDU-ČSL, která si v Česku buduje obraz strany usilující o ochranu venkova a zemědělské půdy. Zvláštní je také podpora KSČM, která by ze své podstaty měla být proti vysávání veřejných financí korporátními monopoly. Zástupci ODS, TOP 09 a SPD pak hlasovali nejednotně. Proti negativním kompromisům se postavili europoslanci za Piráty a STAN, kteří ostatně také před čtrnácti dny podpořili vyšší klimatické cíle EU.

Rozhodování o Společné zemědělské politice zatím není u konce. Hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích stále probíhá a konečné rozhodnutí o podobě nové Společné zemědělské politiky má padnout dnes. Nadále je tak možné české europoslance oslovovat cestou digitálního aktivismu a tlačit na ně, aby svými hlasy dali šanci udržitelnému zemědělství a budoucnosti mladé generace. Jednou z možností je podepsat petici a poslat vlastní či naformulovaný dopis českým europoslancům nebo se zapojit do hashtagové kampaně Hnutí DUHA #votethiscapdown. Jak se zdá, bez tlaku aktivní občanské společnosti se nejspíš pozitivních změn nedočkáme ani na půdě Evropské unie.

Autorka je sociální geografka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies