Historičce Radce Šustrové nedávno vyšla v nakladatelství Argo knížka Zastřené počátky sociálního státu. Nacionalismus a sociální politika v Protektorátu Čechy a Morava. Zabývá se v ní nejen rozvojem sociálních výhod pro české zaměstnance a dělníky během takzvaného protektorátního období, ale také ideologií národního sjednocení, která dokázala na jednu stranu semknout národ, na druhou stranu z něj ovšem vyloučila veškeré „cizorodé“ prvky včetně Romů a Židů. Český nacionalismus nelíčí Šustrová jako vymezující se proti tomu velkoněmeckému, ale jako něco, co němečtí okupanti tolerovali, a co jim dokonce mohlo přijít vhod.
Jak se český nacionalismus během okupace a protektorátu vyrovnával s tím německým? Byly spolu vůbec v rozporu?
Myšlenkové pozadí, které se odvíjí od roku 1938, je takové, že to pasuje dohromady. Marginální fašistické hlasy konstruovaly dokonce nějakou podobu českého árijství. Ale sofistikovanější příspěvky konstruovaly identitu českou, protektorátní, pak říšskou, a protože se cílilo na celou Evropu, kterou měla ovládnout velkoněmecká říše, konstruovala se také identita evropská. Čili ta identita šla od rodiny přes národ až k evropské identitě.
Co chtěla od protektorátu třetí říše po ekonomické stránce?
Vytěžit, co se dalo. Dobře pracující český dělník, to byla známka kvality. Samozřejmě exploatace protektorátu fungovala stejně jako na jiných Německem okupovaných územích.
Česká národní identita zůstávala permanentně přítomná a Češi tím emocionálně kompenzovali přítomnost cizího elementu. Tím se snažím jít proti představě, že tady docházelo k nějakému odnárodňování. Mnohem spíše bylo oním cílem odpolitizování.
A nacisté toto národní uvědomění podporovali?
Řekla bych, že ho tolerovali. Nacionalismus byl za protektorátu neuvěřitelně vyhrocený. Mohli jste ho vidět v novinách, byl slyšet z amplionů, nacionalismus nešlo minout. Přitom jsme si nikdy nekladli otázku, jak je možné, že český nacionalismus, který vnímáme jako obranný a antiněmecký, mohli Němci tolerovat. Vždyť to by byl očividný odboj, který by se odehrával v přímém přenosu. Takže já jsem se ptala, jaký má význam a jakou roli mu přisuzovat. Myslím, že měl z velké části usměrňující a kompenzační funkci. Němci na něm neparticipovali a komunikoval se výhradně přes české úřady, protože musel mluvit českým jazykem, jinak by nebyl brán vážně.
Součástí této nacionalistické taktiky tedy bylo i budování sociálních výhod pro protektorátní občany?
Český nacionalismus vymezoval pole a klientelu veřejné sociální politiky. Zajímalo mě propojení tohoto systému se skupinami obyvatel, na něž ta politika cílí.
Byl to tedy národní socialismus v pravém slova smyslu?
V knize používám přívlastek národně socialistický. Přišlo mi zvláštní, že pro ten režim nemáme žádné adjektivum a vždycky jsme mu říkali jen protektorátní. Protektorátní přitom nic neznamená.
Byli obyvatelé protektorátu k režimu loajální? Rozlišovali mezi loajalitou k protektorátu a k říši?
Myslím, že takto lidé vůbec nevnímali. Participovali na něčem, co by se dalo nazvat „k říši loajální nacionalismus“, ale že by sami sebe považovali za loajální k říši, to bych neřekla.
Používáte sice termín národní socialismus, ale jaká byla vlastnická struktura za protektorátu? Byl to přece jen pořád kapitalismus.
Samozřejmě, vedle sebe tu fungovalo státní i soukromé vlastnictví. Představa, že tu dochází k centralizaci průmyslu tak, jak ho známe z poválečného komunismu, je samozřejmě mylná. Byl to kapitalistický systém, který podporoval rasismus. Zároveň kdo zvládl být konformní, mohl se v něm zorientovat a protektorát relativně v pohodě přežít.
Celý rozhovor s Radkou Šustrovou v podcastu Kolaps si můžete poslechnout zde:
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.