Foto: Palestinian News & Information Agency (Wafa) in contract with APAimages, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 DEED
Minulý rok 7. října šokoval svět brutální útok hnutí Hamás z Gazy na Izrael, včetně vražd civilistů. Odpověď Izraele byla od počátku mimořádně tvrdá a nebrala příliš humanitárních ohledů. Situace v Gaze se od té doby dále zhoršuje a počty obětí izraelské invaze jdou do desítek tisíc včetně dětí. V Kolapsu o situaci mluvila Čechopalestinka a odbornice na Blízký východ Lamis Khalilová Bartůšková, která nedávno podepsala petici vyzývající českou vládu k přehodnocení jednostranného proizraelského postoje a k zasazování se o příměří, propuštění rukojmích a ukončení krveprolití.
Jak hodnotíš výkony českých médií?
Česká média pokračují v dehumanizaci Palestinců. Když máme štěstí, dozvíme se čísla, kolik lidí umřelo. Chybí mi tu snaha poukázat na lidský příběh. My jsme novináře konfrontovali a oni říkali, že o tom vědí. Je zatím nějaké editoriální rozhodnutí ukazovat jen jednu stranu konfliktu. Přitom víme, že to česká média umějí – v případě utrpení Ukrajinců jsme znali i detaily. Viděli jsme hodně příběhů. Nevím, proč toto nemůžeme vidět u Palestinců.
Máš pocit, že se od zveřejnění petice 6. února v české společnosti něco mění?
Myslím, že to byl důležitý moment. Otevřelo to dveře a vykoplo to chuť mluvit, ta petice je pod záštitou lidí, co si říkají „mluvme o tom“, protože je důležité o tom mluvit. Byl tu velký strach vybočovat z neakurátního a nepravdivého mainstreamu a petice otevřela možnost o tom mluvit. My se shodujeme na ceasefire, příměří, propuštění rukojmí.
Jaký moment v české debatě tě nejvíc frustruje?
Dvojí metr. Když šlo o Evropany o Ukrajince, tak to šlo. I ve válce v Iráku byly příběhy, Američané na to měli jednotku. Izrael se ani nesnaží. Izrael dostává bianko šek od mnoha zemí světa, od mnoha médií. Dehumanizace je pro mě velký problém. Disclaimery jako „nelze ověřit“, to beru jako urážku českých arabistů. Vybrali jsme si dva, tři lidi, kteří jsou pořád v médiích, a někteří z nich jsou přitom naprosto nekritičtí. Přebírají narativy jako by patřili do izraelské jednotky pro komunikaci a nebyli kritičtí akademici. Novináři mluví o svých zkušenostech, ale když posloucháte, jak se vyjadřují, tak je to nejen rasistické, ale i neprofesionální. Je tu absolutní selhání jakékoliv profesní solidarity – v Gaze umřelo 132 novinářů a novinářek. I mezinárodní organizace zkoumají tato čísla. Nic jsme ale neslyšeli od českých novinářů. Nedovedu si představit, že kdyby tolik novinářů zemřelo na Ukrajině, bylo by to OK. To stejné je se zdravotníky a s humanitárními pracovníky. Kde je OSN Česká republika?