Jak rasismus otrávil britský fotbal a proč to Češi nechápou

Český fotbal v posledních týdnech čelí obviněním z rasismu, který ale dlouhodobě trápí především britský fotbal. Jak z politiky nenávisti najít cestu ven?

Na pár týdnů se český fotbal dostal do popředí zájmu britských médií. Ne však kvůli sportovním dovednostem, ale ze zcela jiného důvodu. Ondřej Kúdela údajně rasisticky napadl hráče Glasgow Rangers Glena Kamaru. Česká fotbalová reprezentace navíc odmítla ve Walesu vyjádřit odpor k rasismu pokleknutím na začátku utkání. A slávističtí příznivci na sociálních sítích nadávají Kamarovi do „negra“ a posílají rasistické vzkazy i jeho spoluhráči tmavé pleti, který fauloval brankáře Ondřeje Koláře.

Atmosféra nenávisti

Co se to děje? Je problém v české xenofobii, nebo v britské nevraživosti vůči zemím z východní Evropy? Britskou společnost skutečně trápí fotbalový rasismus. Jenže ne ten český. Trefně to vyjádřil někdejší anglický reprezentant Gary Neville, když před časem připomněl nelichotivou realitu anglického fotbalu: „Vždy vynikáme v odsuzování jiných zemí za to, jak nakládají s rasismem, ale jsme mizerní v tom, jak s ním nakládáme sami.“

Studie provedená loni v červenci Asociací profesionálních fotbalistů odhalila, že zkušenost s rasistickými útoky na Twitteru má 43 procent hráčů Premier League, tedy téměř polovina fotbalistů nejlepší a nejdražší ligy světa. Ovšem nejen ve virtuálním prostředí, ale i na britských fotbalových stadionech rasistických případů neustále přibývá. Jen v loňské sezóně podle údajů ministerstva vnitra provázel více než deset procent fotbalových utkání hraných v Anglii a Walesu alespoň jeden případ trestného činu z nenávisti. Počet zatčení za rasistické nebo neslušné skandování vzrostl o 150 procent, přestože od března nemohli fanoušci kvůli pandemii koronaviru navštěvovat zápasy.

Navíc pohled do předcházejících sezón ukazuje, že se jedná o vzestupný a neustále sílící trend, přičemž rasistické tendence rostou od sezony 2016/2017. Příčiny? Podle mluvčího antirasistické iniciativy Kick It Out to není pouze fotbalový nebo společenský problém. Obojí jde ruku v ruce s tím, jak celosvětově nabírá na intenzitě atmosféra nenávisti a tribalismu. Jazyk rozdělování se normalizoval i prostřednictvím politické debaty. A ani Anglie není výjimkou. Ostatně právě proto Neville označil za viníka Borise Johnsona a způsob, jakým mluví o migraci.

Obětní beránek z Východu?

Jak připomíná australský sociolog Jamie Cleland, existují jasné paralely mezi nárůstem online útoků vůči fotbalistům a specificky generovaným výtržnictvím v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jde o proces, který Cleland popisuje jako „získávání kapitálu“. Jednalo se o notoricky známý aspekt chuligánství. Lidé se zapojovali do násilného chování, protože jim poskytlo formu sociálního nebo kulturního kapitálu. Jenže exploze rasismu není zdaleka jen problém stadiónů na britských ostrovech, ale zasahuje celou Evropu. Výjimkou nejsou ani další západní ligy. Například minulý víkend bylo utkání španělské ligy ve Valencii přerušeno na dvacet minut kvůli incidentu, kdy se stoper domácích Mouctar Diakhaby stal (podle svého týmu) obětí rasistické urážky.

Proč se tedy britská média v takovém rozsahu zaměřila na české hráče? Souvisí to s přezíravostí vůči týmům z východní Evropy a s jejich stereotypizací jako nedostatečně kulturně vyspělých zemí? V tomto postoji Brity mohlo utvrdit i gesto reprezentantů Polska, kteří navázali na odmítnutí Čechů symbolicky pokleknout hned druhý den při svém zápase v Anglii. Jenže i někteří hráči tmavé pleti se staví proti rituálnímu pokleknutí – například Wilfried Zaha, kterému připadá toto gesto prázdné a nedostatečné.

Není nakonec v kontrastu s marketingově vyšperkovanými protirasistickými kampaněmi mnohem účinnější aktivita mladé anglické fotbalové superstar, která sice nevylepšuje veřejný obraz fotbalových korporací, ale má skutečný dopad na změnu zavedených pořádků? I to se dozvíte v novém dílu podcastu Outsider.

Podcasty Alarmu si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v aktuální crowdfundingové kampani.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies