Zdroj: Centrum pro současné umění Praha / YouTube
Masarykova demokratická akademie, think tank České strany sociálně demokratické, nedávno vydala český překlad knihy Vynalézání budoucnosti autorů Nicka Srniceka a Alexe Williamse. Tito dva akademici se v ní pokoušejí nabídnout novou vizi levicové politiky, která by překračovala logiku klasických protestních hnutí a zapojila do svého myšlení i rozvoj nových technologií. Toto pojetí v politickém slovníku zakořenilo pod názvem akceleracionismus. O knize i politickém myšleni Srniceka s Williamsem jsme si v novém Kolapsu povídali s filozofem Václavem Janoščíkem, jenž aktuálně působí na Akademii výtvarných umění v Praze a akceleracionistickou a technopozitivistickou debatu sleduje od samotného začátku. Bavili jsme se o kontextu, v němž kniha vznikala, ale také o tom, jestli v ní autoři nabízejí technooptimistický nebo technopozitivistický pohled a v čem je toto rozlišení důležité.
Automatizaci by asi bylo dobré dostat pod veřejnou kontrolu, demokratizovat ji, ale když na tyto názory narážíme, máme pocit, že lidé jako Srnicek a Williams dělají, jako by byli kamarádi s těmi největšími hráči v Silicon Valley, a ti předávali své podniky pod veřejnou kontrolu. Je pro nás trochu nepředstavitelné, jak by k něčemu takovému vůbec mělo dojít…
Jenomže lidé ze Silicon Valley prostě netvoří většinu populace. My jsme těch 99 procent. Jde ale o to, jak budeme tuto politiku prosazovat. Koncepce „folk politics“, lidová politika, kterou Srnicek s Williamsem v knize kritizují, je založená na tom, že existuje nějaká aktuální, konkrétní kontroverze – lidé vyjdou do ulici a chtějí ji zastavit, lidé se organizují přes sociální sítě a tak dále. Jakmile ta krize opadne, nebo je dokonce vyřešena, tak se ten systém navrací k tomu, jak fungoval předtím.
Folks politics tedy odmítají, zastupitelskou demokracii také. Jak na to tedy chtějí jít?
Myslím, že se zastupitelskou demokracií nemají autoři takový problém. V té knize mluví o nějakém celkovém naladění společnosti. Nejen těch lidí, kteří skutečně chodí demonstrovat na náměstí, je takové, že preferují nějaké přímé spojení. Že považují celou politickou reprezentaci za prohnilou, nedůvěryhodnou, a tudíž upřednostňují nějaké lokální, komunitní vztahy. A Srnicek s Williamsem vlastně říkají, že toto nastavení nám brání najít nějaký zdravější vztah k reprezentativní demokracii, bráním nám v nalezení nové mediace mezi námi a společností a brání nám v řešení makropolitických problémů.
Srnicek a Williams ve své knize z roku 2015 s nadějí mluví třeba o Corbynovi a britské Labour Party jako modelu, v němž by se tento nový typ politiky mohl objevit. Ten projekt ale bohužel neuspěl. Jak se s tím autoři vyrovnávají?
Je to tak, ta jejich kniha v podstatě volá po nějakém novém stranickém hnutí, institucionalizované politice, která bude infikovat normální politický provoz. Porážkou Bernieho Sanderse i Jeremyho Corbyna dostalo to jejich přemýšlení docela vážnou ránu. Ale zároveň nás to staví před nové otázky. Musíme se sami sebe ptát, před jakým systémem stojíme a jak budeme přesvědčovat většinu lidí, kteří v ten systém stále ještě věří, nebo o něm naopak vůbec nepřemýšlejí – jak vlastně tyto neangažované lidi do toho našeho politického projektu zahrnout.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.