Se sociální geografkou Michaelou Pixovou, která působí také jako aktivistka, publicistka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka, jsme probírali nedávno schválený pražský klimatický plán, který ovšem Pixová považuje za příliš vágní. Upozorňuje také, že plán do značné míry umožňuje, aby se ve městě hodně stavělo, protože propaguje zahuštěnou městskou zástavbu a město krátkých vzdáleností. „Husté kompaktní město má ale smysl jen tehdy, když je stavěno pro efektivní využití obyvateli. Pokud ho stavíme proto, aby si v něm mohli investoři uložit peníze, tak se klimatické plány zneužívají k legitimizaci urbanistického vývoje, který klima v konečném výsledku spíš zhorší,“ říká Pixová. V první řadě by se ale podle ní Praha měla zaměřit na komunikaci s veřejností, protože jinak potřebné kroky a snižování emisí těžko obhájí.
Husté kompaktní město má ale smysl jen tehdy, když je stavěno pro efektivní využití obyvateli.
Michaela Pixová se dlouhodobě věnuje také městským sociálním hnutím, která na Západě začala vznikat v sedmdesátých letech v reakci na nástup globální ekonomiky a neoliberální ideologie. „Města přestala plnit roli manažerskou, ale začala se chovat jako podnikatelé. Některým skupinám obyvatel pak už nezvládala garantovat jejich potřeby tak jako dřív,“ vysvětluje geografka. Ve střední a východní Evropě jsou grassrootová hnutí, neboli hnutí budovaná zdola, obecně mnohem menší. „První občanští aktivisté věnující se městským tématům se u nás objevovali už v devadesátých letech, ale většinou požadovali třeba privatizaci svých bytů a podobně. K širšímu rozmachu městských sociálních hnutí v Česku začíná docházet zhruba od roku 2010.“ Pixová se této problematice věnuje také v nedávno vydané publikaci Contested Czech Cities.
V podcastu Bulvár Pixová popisuje, čím se česká hnutí, včetně těch politických jako Praha sobě, liší od těch zahraničních, proč jsou méně radikální a neuvědomují si příliš politicko-ekonomické nerovnosti v současné společnosti a jaké to má důsledky. V rozhovoru probíráme i to, jak se poptávka po kvalitní architektuře zneužívá k developerským záměrům, které městu a jeho obyvatelům příliš neprospívají. A došlo i na squatting a na otázku, jak přispěl k rozvoji občanských aktivit.