Tomáš Vilímek: Před nástupem politického podnikatele Babišova typu varovali někteří už v polovině osmdesátých let

O kolapsu československé normalizace, komunistického režimu i roli socialistických expertů v budování polistopadového režimu jsme hovořili s historikem Tomášem Vilímkem.

V polovině května jsme si připomněli sto let od založení Komunistické strany Československa a bez nadsázky lze říct, že tato politická síla zásadně ovlivnila podobu české společnosti minulého století. A svým způsobem ji ovlivňuje dodnes. V nejnovějším Kolapsu jsme se zaměřili na etapu komunistické vlády, která s naší érou souvisí nejvíce – na normalizaci. Ta se vznikla poté, co odezněla poslední vlna socialistického idealismu spojeného s takzvaným pražským jarem. Na čem vláda Gustáva Husáka zakládala svou legitimitu a jak vypadaly perzekuce nepohodlných straníků po roce 1968? S jakými problémy se normalizační moc i společnost potýkaly a jak souviselo expertní vědění pozdní normalizace s československou porevoluční realitou? O tom jsme si povídali s historikem a politologem Tomášem Vilímkem z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, který ve své práci zkoumá odpor československé společnosti vůči normalizačnímu režimu, expertní a manažerské elity v pozdním socialismu a dějiny československé emigrace.

Často se mluví o tom, že komunistické elity v Československu vlastně nikdy vládnout nepřestaly. Má to tak trochu konspirační nádech. Tyto spekulace jsou ale ve východoevropském kontextu hodně rozšířeny. Vy sám ale o nějaké podobné kontinuitě ve svých pracích píšete. Vládnou podle vás v Česku stále normalizační elity?

To si nemyslím. Takhle ta otázka nestojí. Byla tady celá řada lidí, kteří nebyli v KSČ, a chovali se mnohem hůř než ti, co v té straně byli. Byli to lidé, kteří se orientovali na klientelistické vazby, různí šmelináři a podobně. A tito lidé byli pochopitelně velmi úspěšní v devadesátých letech. Měli zkušenosti, měli kontakty, měli vzdělání, uměli jazyk. To už rozhodně nejsou normalizační kádry. Spíš je to jakási normalizační mentalita. Určitě orientace na sebe samotné, lhostejnost ke společenským hodnotám. Četl jsem krásný článek z roku 1985 O politickém podnikateli. Autorem byl ekonom Zdislav Šulc, text vyšel v samizdatu a upozorňoval na nebezpečí politického podnikatele.

Kdo je to politický podnikatel a proč by měl být nebezpečný?

Je to termín, který se dnes objevuje v souvislosti s Andrejem Babišem. Běžný podnikatel společnosti něco dává – přichází s nějakou inovací, kterou následně prodá. Vloží do ní nějaké zdroje a pak něco vydělá. To je naprosto v pořádku. Politický podnikatel to ale nedělá – veškerou svou energii vynaloží na to, aby navázal klientelistické vazby napojené na zdroje státního rozpočtu nebo dotace, a nemusel tak inovace dělat. Společnost z takového jednání nakonec nic nemá, těží z toho především sám podnikatel. A to je podle mě fenomén, který je asi nejhorším dědictvím normalizace. Skandální je, že takové chování může dodnes bez problémů pokračovat. Klientelistické vazby samozřejmě existují i na Západě, ale existují zde také efektivnější způsoby, jak proti nim bojovat.

Andrej Babiš ale není jen politický podnikatel, ale také mediální…

Ano. A to je právě důsledek oligarchizace politiky, která je prostě neuvěřitelná. A je smutné, že to jsou všechno věci, na které se upozorňuje už od druhé poloviny osmdesátých let. Osobně jsem vlastně překvapen, že někdo jako Babiš přišel až tak pozdě. Mohl tady být klidně i o deset let dřív.

Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na SpotifyApple PodcastsPlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace