Foto Htin Linn Aye, Wikimedia (CC BY-SA 4.0)
Dojít si dnes v Barmě na nákup znamená mít schopnosti a vybavení školeného agenta. Jak známo, junta zde v únoru svrhla svobodně zvolené vítěze voleb a od té doby se země zmítá v bouřlivých protestech. A tak třicátník Myo Rein popisuje, že vždy když opouští domov, nejprve si ověří u přátel, zda v místě, kam se chystá, zrovna neprobíhá policejní zásah nebo demonstrace. Když je tam klid, zamkne do skříně mobil a do kapsy strčí náhradní, na kterém má upravenou fotogalerii, kontakty a je na něm přihlášen pod falešným facebookovým profilem. „Policie lidi na ulicích náhodně kontroluje a kromě občanky ji zajímá i to, co máte v mobilu. Mnoho lidí, kteří měli třeba uložené číslo někoho z vůdců protestů, už zabásli,“ píše přes šifrovanou platformu Signal a pod smyšlenou přezdívkou Myo Rein. On sám se prý drží od bojů dál, ale od únorového převratu zde není v bezpečí nikdo. „Stačí být ve špatný čas na špatném místě a člověk rozšíří řady těch v přeplněných celách či v márnici,“ dodává mladík, který se živí točením filmů. Zatčených mají letošní barmské události na kontě nejméně čtyři tisíce a minimálně osm set lidí při střetech s armádou zemřelo. Už pátým měsícem se armáda pokouší puč dokonat, přesto má další vývoj několik scénářů.
Lepší časy
Nejde o první násilný převrat, který tato východoasijská země zažívá. Od roku 1948, kdy Barma vyhlásila nezávislost na Velké Británii, svrhla armáda vládu už dvakrát a většinu z uplynulých šedesáti let Barmánci strávili právě pod vládou junty. Poměry v striktně izolovaném státě se ale začaly po masivních protestech v roce 2007 uvolňovat. Barma se otevřela investorům i turistům, byla propuštěna většina politických vězňů včetně nobelistky Aun Schan Su Ťij a v roce 2015 se po padesáti letech odehrály první svobodné volby. Z nich vzešla vítězně právě ikona tamní opozice Aun Schan Su Ťij, která pak sestavila vládu.
Pokud se spirálu hroucení nepodaří zastavit, hrozí úplný kolaps státu po vzoru Sýrie.
Armáda nicméně měla nadále ústavou garantovanou čtvrtinu míst v parlamentu a to, že je demokracie křehká, se projevovalo zejména v pokračujících etnických sporech. Když autorka těchto řádků zemi v té době opakovaně navštívila, byla nadále pro turisty zhruba třetina Barmy (či Myanmaru, jak se zemi také říká) kvůli bojům s etnickými menšinami uzavřená. Největším konfliktem byla čistka páchaná na etniku Rohindžů, která vyhnala 700 tisíc lidí z jejich domovů, a také masové vraždy byly v letech 2017 a 2018 na denním pořádku. Na tehdejším ekonomickém boomu zároveň vydělávali z velké části právě vysocí armádní představitelé, kteří nezaváhali v budování podnikatelských impérií.
Jedním z těch, kdo na této éře profitovali, byl i generál Min Aun Hlain, který posledních deset let armádu vede a jehož rodina se pustila do podnikání v telekomunikacích a zábavním průmyslu. Ve funkci se často stýkal i s Aun Schan Su Ťij. Právě pod jeho vedením nicméně vojsko 1. února 2021 vyrazilo světu dech, když vtrhlo na zasedání vlády a celou ji zajalo, včetně Aun Schan Su Ťij. De facto všechny špičky hlavní opoziční strany Národní liga pro demokracii (NLD) včetně její lídryně jsou dodnes uvězněny a v zemi od té doby platí výjimečný stav.
Pokus o puč junta zdůvodnila údajně zfalšovanými výsledky podzimních voleb, v nichž NLD drtivě uspěla, kdežto Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP), blízká armádě, naopak dramaticky prohrála. Volební komise obvinění popřela, a že vojáci skutečně nemají v zemi masovou podporu, potvrdily i masové protesty, které v Barmě okamžitě začaly.
Barmské jaro
Den po zatčení vlády vyhlásily stávku stovky tisíc státních zaměstnanců včetně zdravotníků. Postupně se přidávaly další a další profese včetně učitelů nebo řidičů městské hromadné dopravy a mnozí vyrazili do ulic. Symbolem počáteční fáze protestů se stalo večerní masové bouchání na hrnce a pánvičky, které se v zemi tradičně používá k „vyhánění zla“, nebo další nenásilné kroky jako nošení červených stužek, symbolizujících sympatie k NLD. Oproti protestům při posledním puči v roce 1988 letošní nepokoje vedla – a dodnes vede – celá řada na sobě nezávislých skupin, do jejichž vedení se zapojili bývalí političtí vězni, lídři menšinových etnik, šéfové dalších opozičních stran i noví aktivisté z nejmladší generace.
Puč nepostupoval tak rychle, jak zřejmě junta čekala, a tak armáda záhy zareagovala odstřihnutím země od internetu, zatýkáním a stále intenzivnějšími násilnostmi. Se špičkami NLD vede junta zmanipulované soudní procesy; konkrétně Aun Schan Su Ťij byla obviněna z uchovávání nelegálních vysílaček a porušování pravidel souvisejících s covidem, avizováno je mimo jiné obvinění z korupce. A to vše kvůli volebním podvodům? Nezávislí pozorovatelé se shodují, že jde jen o zástěrku relativně banálních pohnutek. Zmiňovaný generál Min Aun Hlain měl letos podle armádních pravidel odejít do penze, čímž by přišel o politickou i ekonomickou moc. „Doufal, že si obojí udrží tím, že mu Aun Schan Su Ťij nabídne prezidentský post,“ říká Sabe Soe, ředitelka Barmského centra Praha. „Jenomže ona jeho žádosti nevyhověla.“
Osobní ambici generála, který byl v minulosti nařčen z řady trestných činů od vraždy přes znásilnění po podíl na etnických čistkách, považuje za hlavní motiv puče i Igor Blaževič, který v Barmě dlouhodobě pracoval jako lektor občanských aktivistů (dnes působí v Prague Civil Society Centre). Velká část armády měla podle Blaževiče zároveň dobrý důvod Min Aun Hlainův plán podpořit. Generálové totiž v roce 2008 stvořili spolu s novou ústavou vlastní vizi „demokracie“. „Důstojníci měli po vysloužení odcházet do politiky, prostřednictvím armádní strany USDP i těch garantovaných 25 procent mandátů v parlamentu,“ popisuje Blaževič. „V něm se měli před odchodem do penze ještě ‚zásobit‘ skrz různé tunely a korupci.“ Jenomže USDP volby 2015 prohrála a vloni je přímo drtivě „projela“. „Proto vojáci podpořili puč, čekali ale rychlé potlačení odporu a zákaz NLD s tím, že příští volby buď vyhrají, nebo je zfalšují,“ vysvětluje Blaževič. Zatčení špiček NLD však odpor neparalyzovalo, nýbrž vybudilo.
Ani pět měsíců po zahájení puče tak nemá junta vyhráno. V nejkrvavější den bojů, 27. března, sice bylo při protestech zabito sto lidí a dále byla vypálena řada vesnic a světem otřásl případ básníka Khet Thi, jehož poezie po léta podněcovala odpor proti juntě. Muž zemřel v rukou vojáků v květnu a jeho tělo převzala jeho žena zohavené a s chybějícími orgány. Zemi navíc svírá inflace, bankám dochází hotovost a řadě lidí, kteří nadále stávkují, nebo přišli v důsledku bojů a odlivu investorů o práci, docházejí peníze na přežití.
Přesto protesty pokračují, denně nadále probíhá na různých místech přes tucet demonstrací. „Už nechodí, spíš běhají, a cíleně je jich méně najednou, z ulic ale odpůrci nemizí,“ přikyvuje ředitelka barmského centra Sabe Soe. Ne pro všechny jde přitom o politický boj. „Drtivá většina Barmánců se prostě nechce vrátit do doby před demokratizací,“ říká Myo Rein. „Nechceme být polovzdělaní jako naši rodiče, chceme cestovat a mít zde turisty, bojuje se zkrátka o způsob, jak bude náš život dál vypadat.“ Velká část lidí, například učitelů a zdravotníků, tak nadále stávkuje a bojkotuje nejrůznější výrobky spojené s firmami vojáků. Pokles tržeb zaznamenalo například oblíbené pivo Myanmar Beer. Vznikat začaly také městské guerilly, ozbrojené skupiny, které má dnes prakticky každá čtvrť v Rangúnu a většina obcí a které útočí na členy USDP, armády či donašeče. „Junta tedy puč zatím jednoznačně nedokončila,“ shrnuje Blaževič.
Jedná se i na mezinárodní půdě. USA a Velká Británie přistoupily k zatím nejpřísnějším sankcím a váhavě po nich sahá i EU (například na drahé kameny a vzácné dřevo). Barma také vyváží ropu a zemní plyn a právě na ně se zaměřila nejznámější kampaň odpůrců režimu na sociálních sítích. Ta cílí na francouzskou firmu Total a americký Chevron, z jejichž aktivit v zemi má junta momentálně velké zisky. Kampaň, založená mimo jiné na výzvě k napsání dopisu šéfovi Totalu, skutečně dosáhla omezení aktivit firem v Barmě, zatím ale jen v symbolickém rozsahu. V Rangúnu zároveň Západ hlavním hráčem není a jen tak nebude – zájmy zde má především sousední Čína, v menší míře rovněž Indie. Rada bezpečnosti OSN násilnosti sice odsoudila, ale například zákaz prodeje zbraní neprosazuje. K jejím stálým členům ostatně patří Rusko a Čína, kteří podle agentury AP Barmě zbraně prodávají, a podobný požadavek by zřejmě vetovaly.
Syrský, běloruský a súdánský scénář
Podle dlouholetého znalce Barmy Blaževiče má aktuální situace tři možné scénáře. Pokud se spirálu hroucení nepodaří zastavit, hrozí úplný kolaps státu po vzoru Sýrie. „Assad sice zvítězil, jeho zem je ale v troskách,“ shrnuje Blaževič. Druhý scénář se v mnohém blíží Bělorusku. „Pokud junta Čínu přesvědčí, že je právě ona schopna zajistit jí stabilní prostředí pro další investice, může jí Čína pomoci odpor zlomit a generála u moci udržet,“ načrtává Blaževič. Možná je ale i třetí varianta, a sice Min Aun Hlainův pád. Svržen by mohl být vnitřním pučem v rámci armády, protože mnozí důstojníci z doby otevírání obchodně profitovali, a teď jejich byznys trpí. Anebo by mohla zasáhnout právě Čína. Barma by se tak mohla vydat cestou například Súdánu, kde krveprolití vedené Umarem al-Bašírem ukončil až mezinárodně podporovaný vojenský převrat.
Internet je dnes v Barmě zpět, jinak ale junta nijak zvlášť neustupuje. Život v zemi podle Myo Reina připomíná dystopický film. „Nikdy nevíte, kdo na vás kde vystřelí,“ říká Myo Rein. Další vývoj Česká republika stěží ovlivní – toto geopolitická hra se hraje o úroveň výš. Přispět ale může. Česká ministerstva vnitra a zahraničí požádala o pomoc skupina novinářů z čelných zpravodajských webů Irrawaddy, Myanmar Now a televize DVB, které jsou v Barmě momentálně stejně jako další nezávislá média zakázány. Fungují v exilu a jejich novináři urgentně hledají bezpečnější působiště. Sázejí přitom na dosavadní hojnou pomoc Česka Barmě – právě Česko pomáhalo v Barmě mimo jiné školit nezávislé novináře a země je jednou z prioritních zemí naší rozvojové pomoci. „Můžeme potvrdit, že víme o několika jednotlivých případech žádostí Barmánců o relokaci,“ říká mluvčí ministerstva zahraničí Eva Davidová s tím, že stav žádostí zatím nekomentuje. Barmskou opozici a uprchlíky také může každý podpořit finančně, a to například prostřednictvím sbírek zpravodajského webu Irrawaddy nebo Myanmar Now. Sbírku pro pomoc uprchlíkům vede i Barmské centrum Praha.
Autorka je novinářka.