Záleží na tom, jaké byty stavíme a pro koho, říká architekt Jakub Nakládal

Hostem speciálního vydání podcastu Bulvár, které je součástí projektu Města budoucnosti zaměřeného na plánované nové pražské čtvrti, byl architekt Jakub Nakládal.

„Skoro všechny nové pražské čtvrti vzniknou na brownfieldech, na bývalých nádražích. Záměr zastavět tyto díry ve městech je správný, rozšiřovat město do krajiny by bylo neekologické a drahé, jde ale o správnou formu, jak to udělat,“ myslí si Jakub Nakládal. „Nejmíň problematická věc je jejich urbanismus, na ten se totiž plánovači skutečně soustředí, nevznikají tady žádné divoké plány jako ještě před deseti či patnácti lety, kdy to často připomínalo spíš Dubaj nebo Šanghaj než Prahu.“

Podle architekta a analytika, který je členem platformy Re-set a kolektivu Paměť města mají ale všechny nové pražské čtvrti několik stejných problémů – budou příliš zatíženy dopravou, bude zde chybět dostatečná občanská vybavenost, s ohledem na klimatickou změnu nebudou dostatečně environmentálně odolné a nebude v nich dostupné bydlení. Zástupci města příliš nemluví o tom, že plánované čtvrtě, vznikající na pozemcích soukromých společností a developerů, současnou bytovou krizi nijak neumenší. „Nikdo upřímně neřekne, že tam budou byty od 140 tisíc korun za metr čtvereční, že budou pro bohatší vrstvy a pro investory a že policisté, sestřičky, řidiči – všichni ti, kteří ty čtvrtě budou obsluhovat, si tam nebudou moct dovolit bydlet.“

Kromě témat, která jsou společná všem plánovaným pražským čtvrtím, se podcast soustředí na čtvrť Bubny-Zátory, která vyroste mezi Letnou a Holešovicemi. Podle studie pro změnu územního plánu má být hustěji zastavěná, než její okolí. „Nepovažuju to automaticky za problém, s vyšší hustotou města bychom mohli získat větší příspěvky developerů, peníze i na sociální nebo dostupné byty. Ať to má klidně větší hustotu, pokud je to bude generovat. Nedělal bych přehuštěnou zástavbu investičních bytů nebo kanceláří, když už zahušťujeme, mějme z toho i další benefity.“

Architekt také vysvětluje podstatu jevu zvaného financializace bydlení a jeho vliv na ceny bytů a rozbíjí populární představu, že abychom se vypořádali s bytovou krizí, stačí, aby developeři stavěli víc bytů. „Když si představíme třeba Žižkov, tak tam je zhruba 20 procent bytů obecních, pak tam jsou nějaké družstevní a cena je tam třeba 80 tisíc za metr čtvereční. Když tam developer postaví projekt, ve kterém prodává byty za 120 až 150 tisíc za metr čtvereční, a jsou to soukromé byty, tak i cena okolních bytů stoupne. Ta čtvrť se tím zlukrativní, vylepší a nízkopříjmoví nájemníci jsou vymisťováni. To je příklad toho, že nová výstavba zdražuje a ne, že zlevňuje. Neříkám, že nemáme stavět, ale záleží na tom, jaké byty stavíme a pro koho.“

Podle Nakládala mají stavět obce za peníze státu a stavět by měla také družstva. „Nakonec za to vždycky zaplatí koncový uživatel, ať už hotově nebo na hypotéku. Jde o to posílit neziskový princip. Obecní byty mohou lehce vydělávat, ale ty peníze jdou vždycky zpátky do jejich údržby. Můžeme mít také bezúročné půjčky od státu na výstavbu, ale chce to samozřejmě zapojit i celou řadu dalších nastrojů, aby nám to všechno fungovalo a mohli jsme bytovou krizi zmírnit.“

Čtěte dále