Foto Pixabay, CC0
Hostem vánočního dílu podcastu Kolaps je etnolog a folklorista Petr Janeček z Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Petr Janeček se specializuje na aktuální podoby a projevy folkloru a zkoumá především pověsti, báje a příběhy, které si o sobě dnes vyprávíme. Velmi známá je především jeho sbírka současných českých pověstí a fám, která vyšla knižně poprvé v roce 2006 pod názvem Černá sanitka. Od té doby měla Černá sanitka hned několik pokračování. Bavili jsme se nejen o tom, kdy se v českých měsících poprvé objevily takzvané vánoční trhy či jak se v čase mění naše prožívání Vánoc, ale také o tom, proč po roce 2000 dochází k obnově a revitalizaci některých svátků a tradic. Přestože se tento díl nahrával přesně týden před Štědrým dnem, už tehdy jsme odhadli, že tématem číslo jedna letošních Vánoc budou kapři.
Na konci listopadu dosluhující vláda Andreje Babiše rozhodla, že se kvůli epidemiologické situaci uzavřou vánoční trhy. Hned se začaly objevovat řeči o tom, že tradiční české Vánoce jsou v ohrožení a že vánoční atmosféra je v troskách. Jaké Vánoce nám vlastně vánoční trhy nabízí?
Před rokem 1989 tady několik desítek let vánoční trhy nebyly. Nikdy se tomu neříkalo vánoční, ale mikulášské trhy. Myslím, že bychom se bez toho jeden rok klidně obešli. Stejně se tam objevují takové podivné věci jako trdelník a podobně. Trhy samozřejmě dvacet třicet let patří k vánoční atmosféře. Jejich význam vzrůstá hlavně po roce 2000, kdy většina těchto tradic zažívá jakýsi revival, což je docela zajímavé.
Kdy tedy vánoční trhy vznikly?
Podle mě opravdu výrazně až po roce 2000, kdy se třeba rozšiřuje i zvyk pálení čarodějnic a chodí se masově pálit čarodějnice všude včetně Prahy. Masopusty nastupují o něco dřív. Žižkovský masopust začal už v devadesátých letech. Hodně těchto tradic začíná, až když skončily ty „divoké devadesátky“ a nastává nuda nového milénia.
Trdelník jste označil za „podivný“. Proč je podle vás podivný?
Já ho mám vlastně rád. Já jsem končil vysokoškolské studium někdy v roce 2004 a během studií jsem chodil neustále přes Staroměstské náměstí. Trdelník tam samozřejmě nikdy nebyl. Po roce 2001 nebo 2002 se začal pomalu objevovat. Nejdřív to byla „staropražská specialita“ a velice brzo se to rebrandovalo do „staročeské speciality“. Dneska je to už úplně všude. Jedna moje studentka dělá terénní výzkumy v Mexiku, kde už je trdelník taky a říká se mu Prago. Podle mě po nás za takových dvě stě let zůstane jako národní jídlo.
Tak to je docela smutné, že po nás zůstane zrovna tohle…
Nedávno vyšla kniha Krátký život Jana Palacha od francouzského spisovatele Anthonyho Sitruka. Má tam takovou pěknou scénu, kdy maminka jede vlakem za Janem Palachem na konci šedesátých let do Prahy ze Všetat. Ještě neví, že se upálil, a představuje si, že s ním půjde do kavárny a dají si tam spolu trdelník. Ten autor tu knihu napsal teď – přijel do Prahy, udělal si tady rešerši, viděl všude trdelník a řekl si, že je to pro Prahu nějak typické. Trdelník tady samozřejmě v tu dobu vůbec nebyl a rozhodně tady nebylo ani tolik kaváren.
Ale trdelník přece vůbec z Prahy nepochází…
Když se člověk podívá třeba do renesančních receptů, tak tam něco podobného najde. Ale říká se, že je nejvíc rozšířený v rumunském Sedmihradsku nebo v Transylvánii. Najdeme ho v mnoha částech Německa a tak dále. Je to ale taky lokální potravina slovenského města Skalica kousek od Hodonína. Moje teorie je, že to ze Skalice nějaký Slovák přivezl do Prahy a tady to zakořenilo. Svoji roli to plní dokonale. Co totiž v Praze prodávat? Klobásy se prodávají v celé střední Evropě. Pečené kaštany jsou hnusné a jsou taky všude. Trdelník najdeme v těch menších evropských městech, ale v žádném opravdu velkém turistickém centru, jako je Praha. V podstatě jsme tak zkonstruovali vlastní autentickou identitu. Nemáme tady jen ty fádní klobásy, ale taky trdelník, to naše Prago.