Foto Krista Ripard, použito se svolením autorky
Nikdy se nemýlím raději, než když se má predikce ukáže jako příliš pesimistická. V textu, kde jsem reflektovala výsledky maltských parlamentních voleb, jsem se tehdy domnívala, že protipotratový zákon zůstane i v tomto povolebním období beze změn. Ostatně jako tomu bylo doposud. Maltský zákon, který v plné míře kriminalizuje interrupce, pochází totiž z roku 1854. Ustanovení o trestnosti od té doby zůstalo z velké části nedotčeno. To se má nyní konečně změnit. Kriminalizace interrupcí totiž neznamená, že se nedějí. Každoročně kvůli maltskému zákonu musí do zahraničí odcestovat přibližně 400 lidí a dalších 200 si objedná potratové pilulky online, což odpovídá evropskému průměru, kde je interrupce legalizována.
Není divu, že změny, které se teď chystají, zvedají takovou míru nevole, kterou si ve středoevropském prostředí dovedeme jen stěží představit. Interrupce je na Maltě naprosto běžně rámována jako „vražda nevinného“. Nemusí se přitom nutně jednat o manipulativní vyjádření politických osobností kritizujících navrženou změnu zákona nebo antichoice aktérů a organizací – vražda a interrupce se naturalizovaly jako synonymní vyjádření. Toto spojení se už několik let snaží prochoice koalice organizací narušit a vnášejí do debaty téma zdravotní péče, depolitizace lidských těl a ohrožení chudobou.
Maltský zákon, který v plné míře kriminalizuje interrupce, pochází totiž z roku 1854. Ustanovení o trestnosti od té doby zůstalo z velké části nedotčeno.
Prolomit tabu a otevřeně mluvit o interrupcích považují prochoice organizace za nutný krok, který ovšem nemůže ležet jen na bedrech těch, které interrupci někdy mohou potřebovat. Problémem není ale jen katolická církev. Prochoice i antichoice skupiny, které své argumenty a přesvědčení opírají převážně o medicínský diskurz, nadále tělo disciplinují a podřizují ho externímu úsudku idealizované vědy. Je třeba společně utvářet prostředí, kde člověk po interrupci nebude stigmatizován či sociálně vyloučen. Navržená změna zákona je v tomto procesu jen prvním krokem.
Polarizovaný ostrov
Debatě nepřispívá ani binární politický systém, kde mezi sebou o voličské hlasy soupeří převážně dvě velké strany – Labour Party (PL) a Nationalist Party (PN). Ani nyní po předložení změny zákona premiérem Robertem Abelou (PL) a ministrem zdravotnictví ale nelze říct, že by jedna strana byla jednohlasně pro a druhá proti. To samé platí i o jejich voličstvu. 61,8 procenta lidí v červencovém průzkumu odpovědělo, že je proti dekriminalizaci interrupcí, a jen pouhých 8,3 procent je pro, dalších 27,8 procenta by bylo pro dekriminalizaci pouze v určitých případech a jen 2 procenta lidí nemají názor. Mezi voličstvem PN jsou pouze 3 procenta lidí pro dekriminalizaci, u PL to je jen o 5 procent více. Největší rozdíl je mezi mladými lidmi ve věku 18–25 let, kde pro dekriminalizaci jich je čtvrtina, kdežto mezi voličstvem starším 65 let to není ani procento, jak vyplývá z výzkumu pro Malta Today.
Na otázku, zda by žena po interrupci měla být poslána do vězení, čemuž odpovídá současná legislativa, odpovědělo v průměru 27,5 procenta lidí, že ano. Většina maltského obyvatelstva tak je proti kriminalizaci interrupcí, co se týče rodiček. Ovšem zda by měl jít do vězení člověk, který interrupci provedl, souhlasně odpovědělo téměř 45 procent lidí. U voličstva nad 51 let to bylo až přes 57 procent. Právě lékařského personálu se navrhovaný zákon nyní týká – o samotných těhotných se v novém návrhu zákona 28 nemluví. Interrupce tak dále bude trestným činem (jak pro lékaře, tak pro osobu podstupující zákrok) v jiných případech, která jsou evropskými státy uznávána jako důvod k umělému přerušení těhotenství – ekonomické či sociální důvody, znásilnění, incest nebo poškození plodu. Přibližná cena za interrupci v nejbližší Itálii činí 3 000 euro, a je tak pro spoustu lidí z Malty naprosto nedostupná. Do legální interrupce „na požádání“ z osobních a jiných důvodů, jako je tomu v České republice, bude mít i tak maltský zákon ještě velmi daleko.
Tyto dotazníky proběhly poté, kdy musela být americká turistka Andrea Prudente v šestnáctém týdnu těhotenství transportována leteckou ambulancí na Mallorcu, kde jí mohla být legálně provedena interrupce. Na Maltě, kam americký pár letěl na takzvaný „babymoon“ (oslava těhotenství; jako líbánky, honeymoon, pozn. red.), byla Prudente po komplikacích náhle hospitalizována. V nemocnici bylo zjištěno, že plod není životaschopný a jí může hrozit sepse. Závěr zněl ale jasně, dokud bije srdce plodu, umělé přerušení těhotenství není možné. Člověku, který interrupci provede, hrozí až čtyři roky ve vězení a doživotní odebrání lékařské licence. Právě medializace případu Andrey Prudente znovu rozproudila debaty ohledně starého protipotratového zákona a je i pravděpodobné, že vládnoucí strana tak v současné době činí spíše kvůli pokračujícímu zahraničnímu mediálnímu tlaku a právním krokům, které Prudente a její partner Jay Weeldreyer vůči Maltě dále podnikají.
V den, kdy se v parlamentu o novém zákonu hlasovalo, byl ovšem zveřejněn nový výzkum pro Malta Daily, ze kterého vyplývá, že téměř 67 procent lidí je pro dekriminalizaci interrupcí, když je život rodičky v ohrožení.
Malé aktivistické vítězství
Minimálně od roku 2018 se o tuto změnu vehementně snaží několik maltských organizací a kolektivů, jako jsou Doctors for Choice, Women’s Rights Foundation, Young Progressive Beings, Men Against Violence nebo Moviment Graffitii. Organizace se účastní jednání s politickými aktéry, podávají petice, organizují protesty a politické vigilie, jsou mediálně aktivní, podporují přeživší sexuálního násilí a pozůstalé obětí femicidy. Nejen, že jejich požadavky nejsou brány v potaz a jejich práce není dostatečně oceněna, jejich jména jsou dennodenně vystavována online násilí. Kromě nenávistných komentářů na sociálních sítích, kde jsou tyto osoby nazývány „vražedkyněmi“, „řeznicemi“ nebo „děvkami“, které „nemají roztahovat nohy“, nebo mají sexuálním násilníkům „nabídnout kondom“ a „vzít si pilulku“, je jim i vyhrožováno smrtí. Tento rok, kdy v rámci zasedání parlamentu mládeže (projekt, který umožňuje mladistvým participovat na věcech veřejných), měla proběhnout debata o interrupcích, byla jména mladých prochoice aktivistů a aktivistek opoziční antichoice debatní skupinou odanonymizována a zveřejněna na sociálních sítích. Mnoho z nich se poté kvůli zastrašování debaty neúčastnilo.
Současná navržená změna je podle mnohých ale pouhou klarifikací stávající situace, která by lékařskému personálu měla „pouze“ umožnit provést umělé přerušení těhotenství v případě, kdy je život a zdraví těhotných v ohrožení. V tomto bodě kritici navržené změny zákona ale argumentují, že s pojmem „zdraví“ bude nedůsledně zacházeno, protože by se mohlo vztahovat i na mentální zdraví, což je podle antichoice skupin otevření dveří kompletní legalizaci. Druhá strana ve svém prohlášení podepsaném 158 akademiky a akademičkami upozorňuje na stejnou pasáž a navrhuje zpřesnit pojem tak, aby při posuzování zdravotního stavu naopak mentální onemocnění nevylučoval, i přesto, že podle nich nebude jediným důvodem k rozhodnutí o interrupci.
Podobné rozpaky budí na obou stranách i spojení „vážné ohrožení“ (grave jeopardy), které podle aktérů antichoice diskurzu otevírá dveře svévolné interpretaci a „legálnímu vraždění“, podle prochoice koalice tato nejasná definice naopak svazuje lékařům a lékařkám ruce. Domnívají se ale, že případná zpřesnění by měla být součástí lékařského protokolu, nikoli trestního zákoníku.
Od vyhlášení navrhované změny zákona proběhlo na Maltě několik protestů a kontroverzí. Na jednom z největších protestů, kde se sešlo několik tisíc lidí, se do jeho čela postavili bývalá maltská prezidentka Marie-Louise Coleiro Preca, katolický biskup nebo lídr Nationalist Party Bernard Grech, který v parlamentu zpochybňoval události okolo Andrey Prudente. Prominentní právník Jason Azzopardi dokonce napsal, že Prudente byla na Maltu dovezena třetí stranou a všechno bylo dopředu naplánováno. Největší pozornost se během antichoice protestu upínala k obrovské fotografii dítěte, která byla položena na schody premiérova sídla ve Vallettě.
Prezident George Vella před nedávnem avizoval, že pokud parlament zákon schválí, odstoupí, nebo odcestuje do zahraničí, aby se vyhnul jeho podepsání. O zakonzervovanosti diskusí a kulturního nastavení v otázce interrupcí svědčí i fakt, že historicky první návrh změny zákona, který by interrupce dekriminalizoval, byl předložen teprve minulý rok tehdejší nezávislou poslankyní Marlene Farrugia. Už tehdy parlament tvrdil, že schválení návrhu musí předcházet debata, která se ovšem nikdy neotevřela (a ani tak nebylo v plánu) – má zde ale vůbec nějaká debata probíhat? Proč by měl biskup nebo politik zasahovat do rozhodnutí o umělém přerušení těhotenství? Proč zrovna oni si nárokují právo „být hlasem nenarozeného dítěte“? Má být otázka interrupcí rozhodnuta v celostátním referendu, jako se to stalo v roce 2011, kdy těsnou většinou byla schválena legalizace rozvodů? Malta není teokratická země, i když to tak někdy vypadá, jak místní říkají.
Návrh zákona 28 je tak naprostým minimem a ani v případě, že ho parlament odhlasuje a prezident podepíše, se stále zdaleka nerovná legalizaci interrupcí – Malta i tak zůstane zemí s nejstriktnějšími protipotratovými zákony v Evropské unii. Dekriminalizace se totiž stále nebude vztahovat na případy znásilnění, incestu nebo vrozených poškození plodu neslučitelných se životem. Ze současných debat a názorového nastavení společnosti je tedy bohužel zřejmé, že sny o tělesné autonomii a reprodukčních právech vyznívají v maltském prostředí ovládaném katolickou církví s iliberálními politickými hlasy zatím jako nereálná přání odvážných aktivistek a aktivistů. Proti nim stále stojí hlasitá antichoice skupina s plastovými miminky a vyděračskými prázdnými kočárky.
Autorka je bohemistka a kulturální teoretička.