Foto Veronika Jáchymová
Česko prochází obdobím stagflace. Vysoká míra inflace se pojí s dlouhodobou stagnací a v posledních čtvrtletích i s mírným poklesem HDP. Řeší se opět škrtání státních výdajů, osekávání rozpočtu a další speciality pravicové a „rozpočtově odpovědné“ politiky. Je ale taková politika skutečně odpovědná a můžeme se k růstu proškrtat? V čem má vlastně spočívat výhoda šetření a osekávání výdajů státu? Může stát vůbec zbankrotovat, a co konkrétně to znamená? Všechny současné argumenty pro politiku škrtů jsme už jednou slyšeli, a to v letech následujících po světové ekonomické krizi z roku 2008. Proti vládě Petra Nečase se tehdy vymezoval i náš dnešní host, ekonom Petr Gočev, tehdy studující politickou ekonomii na americké Yale University. Jak vidí situaci dnes a proč podle něj škrty ekonomickou krizi prohlubují? O tom jsme se bavili v nejnovějším dílu podcastu Kolaps.
V úvodu jsme zmínili protesty proti vládě Petra Nečase. Co tehdejší politika škrtů vlastně ekonomicky způsobila? A v čem se liší od současné situace?
Nemá smysl ty situace rozlišovat. Je to stále stejná písnička. Pravice k delegitimizaci levice a později i Andreje Babiše využila tezi o hrozícím státním bankrotu. To bylo tehdy emočně dobarveno strašením řeckým scénářem. Řecko bylo odstrašujícím příkladem, i když ta řecká cesta nebyla pro Řecko tak nevýhodná, jak se říká. Pravice se tímto způsobem dostala také do argumentační pasti. Ty dnešní pravicové vládní strany vlastně ani nechtějí být rozpočtově odpovědné. Je to spíše takové divadlo pro voliče. Minulé vlády i ta současná zkreslují číslo rozpočtového schodku.
Jaký byl ekonomický efekt tehdejších škrtů?
Ta politika selhala v naplnění svých cílů. A to jak ve snižování počtu zaměstnanců, tak v pokusu o zmenšení státu. Miroslav Kalousek docílil v roce 2011 propuštění několika tisíců státních zaměstnanců, a už v roce 2013 byl jejich počet na stejném čísle. Agenda státu prostě nezmizela a někdo tu práci udělat musel. Politika škrtů měla zároveň velmi negativní makroekonomické dopady. Je nelogické, aby v ekonomické krizi nastoupilo škrtání státních výdajů. Škrtání státních výdajů je politika, která vede k prohloubení krize. Když soukromý sektor prodělává finanční krizi, znamená to, že soukromé subjekty mají ztížený přístup k financování. Jediný subjekt, který může peníze do ekonomiky dostat, je stát. Nemá totiž stejné limity jako soukromé firmy. V situaci ekonomické a finanční krize je naopak potřeba, aby stát vstoupil do ekonomiky a přilil do ní peníze.