Těla stárnoucí, rodící, zraňovaná, přehlížená i vysmívaná. Romány Kláry Vlasákové a Mieko Kawakami jsou jich plné

Tentokrát se TL;DR věnuje dvěma románům, které mají společné téma lidského těla. Obě subtilní, soustředěné knihy odhalují, že lidské tělo je existenciálně určující právě ve své jedinečnosti než obecnosti.

Nové vydání literárního podcastu TL;DR se letmo vrací k mediální reflexi kauzy kolem románu Les v domě Aleny Mornštajnové a k hlavní události tuzemského knižního mikrokosmu – Světu knihy. Obě agendy ale nakonec svým významem výrazně přesáhla návštěva Édouarda Louise, který v Praze osobně uvedl novou knihu Jak se stát jiným (Paseka). Jan Bělíček, který s francouzskou hvězdou vedl rozhovor, návštěvu obsáhle komentuje, na přetřes přijdou i některé další rozhovory, resp. česká recepce výrazně levicového autora v zemi, kde politická levice prakticky neexistuje. Témata Louisových knih, jako je zkušenost neprivilegovaných, třídní identity apod. se ale vlastně příhodně prolínají celým podcastem.

V úvodní části podcastu je také stručně zmíněn varovný report americké neziskovky PEN America, který se věnuje monitorování zákazů knih v amerických školních knihovnách. Zatímco v Česku nastává panika kolem drobných úprav dětských knih směrem k jejich větší inkluzivitě a okamžitě se vytahují hesla o politické korektnosti a levicové cenzuře, některé státy USA v zásadě čistí školní knihovny ve velkém, aniž by to tu – například na rozdíl od amerického regresu ve věci interrupcí, média vůbec zaujalo.

Knihy, kterým se TL;DR tentokrát věnuje zevrubněji, jsou Těla Kláry Vlasákové a Nebe Mieko Kawakami. Jestliže v minulých dílech TL;DR došlo na téma stárnoucího ženského těla v ne moc oceňovaných souvislostech, tentokrát je vše jinak. Druhotina Kláry Vlasákové rozhodně nezklamala – subtilní, citlivé, ale zároveň velmi drásavé čtení se do české prózy zapisuje jako jedna z nejkoherentnějších knih, která prostředkuje perspektivu ženského těla a zároveň životní zkušenosti.

O těla jde i v románu Japonky Mieko Kawakami Nebe. Tato obdivovatelka Haruki Murakamiho nás zavede do japonské školy, kde bují šikana, což je v ostrovním státě vážný celospolečenský problém. I zde, stejně jako v Tělech, se odehrává komorní drama jen několika málo postav. O to soustředěněji jsou jejich vztahy i s ohledem na patologii šikany popsány.

Čtěte dále