Saúdská fotbalová kolonizace: Krize fotbalu, nebo vrchol jeho komercializace?

Jaké politické a ekonomické důvody se skrývají za budováním saúdskoarabské fotbalové ligy, která vykupuje hráče z evropských soutěží? O tom je další díl podcastu Outsider.

Dlouhé roky představovaly jediné známější propojení evropského fotbalu a Saúdské Arábie bizarní spekulace o zájmu Usámy bin Ládina o londýnský Arsenal v polovině devadesátých let. Dodnes se probírá, o jak velké fanouškovství vzhledem k jeho několika sporadickým návštěvám zápasů na stadionu Highbury vůbec šlo. Ať již fandil „kanonýrům“ jakkoli oddaně, pravdou zůstává, že není úplně fér ho se saúdskoarabským státem spojovat, protože ten ho již před londýnskou fotbalovou eskapádou zbavil kvůli jeho teroristickým aktivitám občanství.

V současnosti Saúdská Arábie rezonuje světem fotbalu za zcela jiných okolností. Francouzský útočník Karim Benzema z Realu Madrid, N’Golo Kanté z Chelsea, Portugalec Rúben Neves, senegalský kapitán Kalidou Koulibaly či v roli trenéra Steven Gerrard. Ti všichni před novou sezonou saúdské nejvyšší fotbalové soutěže Pro League přestoupili do tamních klubů. Komu by tato jména nestačila, aby pochopil závažnost situace, tedy že jedni z nejlepších hráčů světa přestupují z evropských velkoklubů do ještě nedávno fotbalové marginální končiny lze přidat i exliverpoolské trio Firmino, Henderson, Mané.

Cíl je jasný a neskromný. Do roku 2030 má tato ligová soutěž patřit mezi deset nejlepších fotbalových soutěží světa.

Jako pomyslná třešnička na dortu se ale vyjímá příchod brazilské hvězdy Neymara. Toho stejně jako jeho předchůdce nepřilákalo nic jiného než peníze, hodně peněz. A tak si Neymar v klubu Al Hilal vydělá ročně 160 milionů eur (v přepočtu 4 miliardy korun). Masivní investice do příchodu hráčů zároveň znamenají, že saúdskoarabské kluby zároveň vyplácejí obrovské sumy za přestupy těchto hráčů. Další klub Al Ahli za přestupy jen toto léto vysázel v přepočtu téměř 3 miliardy korun. Jen Brazilec Malcolm stál Al Hilal 60 milionů eur (skoro 1 a půl miliardy korun). A to ještě francouzský útočník Kylian Mbappé odmítl nabídku, která by pro jeho pařížského majitele znamenala rekordní přestupovou sumu 300 milionů eur.

Ti všichni se podílejí na možná jedné z nejzásadnějších proměň současné kapitalizace fotbalu. Zatímco dosud se globální kapitál projevoval hlavně v podobě nových a stále bohatších majitelů klubů v tradičních evropských soutěžích, Saúdové nabízejí jinou cestu. Budují vlastní, přebujelou, kolosální soutěž, která světu nabídne ty největší hvězdy světového fotbalu. V tomto ohledu se stal historickým zlomem začátek roku, kdy do tehdy pro oko evropského diváka ještě neviditelné fotbalové ligy vstoupil Cristiano Ronaldo.

Jednalo se o symbolický moment. V roce 2022 sice už nebyl tím nejlepším hráčem na světě, přesto jeho odchod v sedmatřiceti letech do Saúdské Arábie způsobil šok. Rezignaci na sportovní ambice bohatě vykoupila astronomická gáže. Portugalec za dvě sezony v dresu klubu Al Nassr vyinkasuje každý rok 200 milionů eur (tedy 4,8 miliardy korun). Přitom na fakt, o jak fotbalovou exotiku se jedná, Ronaldo poukázal svým přeřeknutím na první tiskové konferenci, kde prohlásil, že přestup do Jižní Afriky nepovažuje za konec kariéry.

Hromadný exodus fotbalových hvězd především z Evropy ale není výsledkem pouhého rozmaru luxusního utrácení petrodolarového bohatství. Jedná se o promyšlený projekt, v němž hlavní úlohu sehrává saúdskoarabský státní fond (Public Investment Fund), který má podle aktuálních odhadů hodnotu 650 miliard dolarů, což z něho činí suverénně nejbohatší fond na světě. Ten se napřed v lednu finančně podílel na Ronaldově příchodu, aby se začátkem června stal majitelem hned čtveřice ligových klubů, které tím dostaly v podstatě neomezené možnosti. Cíl je jasný a neskromný. Do roku 2030 má tato ligová soutěž patřit mezi deset nejlepších fotbalových soutěží světa.

V čem je kritika saúdskoarabského projektu jako ruinování evropského fotbalu pokrytecká, jak nabourává postkoloniální monopol zemí západní Evropy, proč pokulhává srovnání s podobným čínským projektem z roku 2010, ale také o jak úspěšný sportwashing a politiku se jedná, se doslechnete v novém dílu podcastu Outsider.

Čtěte dále