Foto Alarm
V pondělí 9. října se okresní soud v Mostě opět začal zabývat kauzou známou jako Síť revolučních buněk (SRB). Hlavní líčení s pěticí mužů obžalovaných ze zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v souvislosti s činností údajné Sítě revolučních buněk skončilo před více než dvěma lety zproštěním obžaloby. Rozsudek ale nebyl pravomocný a státní zástupce Václav Richter se odvolal. Odvolací soud v Ústí nad Labem po roce nařídil veřejné jednání, které následně zrušil a za další dva měsíce vydal mimo veřejné jednání usnesení, kterým napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, tedy zpátky do Mostu.
Soudní řízení s údajnou Sítí revolučních buněk probíhalo v Mostě od jara 2019 do léta 2021. Hlavní obžalovaný Lukáš Borl totiž pochází z Mostu. Borl měl podle policie zapalovat auta, psát komuniké Sítě revolučních buněk a šířit je, vyhrožovat majiteli Řízkárny Vladimíru Krulcovi, prokazovat se pozměněným dokladem totožnosti a také posprejovat budovu věznice nápisy „Touhu po svobodě represe nezastaví“ a „Smrt státu“. Další tři obžalovaní (Petr Sova, Lukáš Novák a ekologický aktivista, který na internetu vystupuje pod pseudonymem Tomáš Zelený) byli obžalováni z toho, že komuniké Sítě revolučních buněk publikovali na internetu. Poslední obžalovaný Martin Ignačák pak měl spolu s Lukášem Novákem šířit brožury povstaleckého anarchismu.
Obžalovaný Lukáš Borl se v přípravném řízení i u soudu přiznal ke dvěma skutkům. Vypověděl, že skutečně posprejoval dveře věznice nápisy „Touhu po svobodě represe nezastaví“ a „Smrt státu“. Přiznal se také, že se prokazoval pozměněnými doklady totožnosti. Škodu, kterou obžalovaný způsobil posprejováním věznice, uhradil. Poškozená, tedy posprejovaná, věznice písemně souhlasila s tím, aby trestní stíhání bylo skončeno narovnáním. Soud Borla v těchto dvou bodech uznal vinným, ale upustil od potrestání. Podle předsedkyně senátu Dagmar Šebkové nebyly skutky závažné a také se staly už před dlouhou dobou.
Nesprávný názor znalce
V ostatních bodech obžalované prvoinstanční soud zprostil. Dospěl mimo jiné k názoru, že Síť revolučních buněk není hnutím ve smyslu trestního zákoníku. To vyplynulo z posudku znalce Miroslava Mareše, podle kterého Síť revolučních buněk nevykazuje strukturální znaky samostatného hnutí, protože z dostupných textů není zjevná dostatečná míra vnitřní struktury a hierarchie. Mareš současně vyvrátil i to, že ideová náplň publikovaných prohlášení splňuje požadavek na naplnění znaku, který „prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob“, a kladl důraz na to, že útoky směřovaly proti majetku spojenému s represí, a nikoliv proti lidem. „Kritika kapitalismu nemusí být a priori spojena s odmítáním parlamentní demokracie nebo demokracie i v širším slova smyslu,“ uvedl Mareš u mosteckého soudu.
Odvolací soud v Ústí nad Labem se však domnívá, že názor soudního znalce je nesprávný a že „okresní soud pochybil už v samém začátku, když konstatoval, že povstalecký anarchismus ani SRB nelze považovat za hnutí směřující k potlačení základních práv a svobod“. Dále se v usnesení Krajského soudu uvádí, že okresní soud „pochybil při hodnocení (ne)použitelnosti pachových stop obžalovaného Lukáše Borla, které byly na některých místech nalezeny“. Spor kolem pachových stop pak lze podle odvolacího soudu odstranit přibráním znalce z oboru odorologie. Z usnesení ústeckého soudu je také patrné, že považuje za prokázané, že Lukáš Borl je autorem komuniké Sítě revolučních buněk, stejně jako to, že obžalovaní byli jediní, kdo měl přístup k webům, na kterých byla komuniké zveřejňována.
Stížnost k Ústavnímu soudu
Obhájci obžalovaných podali stížnost k Ústavnímu soudu, ve které zopakovali to, co zaznělo během hlavního líčení. Kromě posudku Miroslava Mareše zmínili i studii, která dokládala, že metoda, jež byla použita při identifikaci pachových stop, vykazuje zhruba třicetiprocentní falešnou pozitivitu. Připomněli, že u soudu byli vyslechnuti svědci, kteří dosvědčili, že k administraci webů měli přístup i jiní lidé než jen obžalovaní. Ve své stížnosti uvedli, že odvolací soud ve svém „usnesení pak přehodnotil prakticky všechny provedené důkazy, popřípadě jejich obsah zcela ignoroval (výpověď znalce prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D., studie k pachovým stopám) a učinil zcela jiné a opačné skutkové závěry a s tímto závěrem věc prvoinstančnímu soudu vrátil“. Podle obhájců tak usnesení odvolacího soudu „zcela popírá výsledky znaleckého zkoumání a nahrazuje je vlastní úvahou, která nemá oporu v žádných důkazech a ani v samotném textu“.
Ústavní stížnost byla zamítnuta jako předčasná, protože ještě nepadlo konečné rozhodnutí. Okresní soud v Mostě začal celou kauzu tedy opět projednávat. Během pondělního líčení četla předsedkyně senátu Dagmar Šebková do záznamu protokoly z hlavního líčení. Vzhledem k tomu, že se jedná o materiály, které všichni obhájci mají k dispozici elektronicky, četla je velmi rychle. Přesto trvalo jejich čtení čtyři a půl hodiny. Datum dalšího jednání ještě není známo.
Útok na vlak a Řízkárna
Poprvé se do povědomí veřejnosti Síť revolučních buněk dostala koncem dubna 2015, kdy policie provedla zátah mezi anarchisty a zadržela jedenáct lidí, u kterých provedla domovní prohlídku, a desítky dalších předvedla a vyslechla. Svou akci tehdy policie prezentovala v médiích jako úspěšný zásah proti teroristům a zpočátku Síť revolučních buněk ve svých vyjádřeních zmiňovala společně s kauzou plánovaného útoku na vlak, kterou nazývala Fénix. Později byly obě kauzy rozděleny a soudní řízení s anarchisty, kteří měli plánovat útok na vlak, skončilo na jaře roku 2018 osvobozujícím pravomocným rozsudkem.
Součástí obou kauz je i restaurace Řízkárna, jejíž bývalí zaměstnanci si stěžovali, že jim majitel Vladimír Krulec nezaplatil celou mzdu, a obrátili se na aktivisty z Mostecké solidární sítě a Solis Praha. Tato uskupení začala po vzoru podobných iniciativ v jiných zemích pořádat demonstrace a také majiteli psát, že má mzdu svým bývalým zaměstnancům zaplatit. Od počátku roku 2015 začaly chodit majiteli Řízkárny výhrůžky, později mu někdo zapálil auta. Aktivisté z obou solidárních sítí se k těmto útokům nehlásili, naopak tvrdili, že kvůli nim museli přestat se svými akcemi, které byly sice nátlakové, ale nenásilné.
Obžalovaný Lukáš Borl po čtyřapůlhodinovém čtení soudkyně vypíchl jeden bod, který ho při poslechu protokolů zaujal: „Když jsem opět slyšel výpověď Vladimíra Krulce, vzbudila se ve mně lítost. Začal jsem uvažovat o tom, že bychom na něj měli uspořádat benefici, protože ten člověk je zjevně ve velmi špatném psychickém stavu a je sebelítostivý tak, že by mu člověk dal korunu,“ uvedl Borl pro Alarm.