„Stále čekáme na invazi do Gazy, ale to nejhorší už se děje,“ říká antropolog Abu Ghosh

O novém koloběhu násilí v Izraeli a Pásmu Gazy, aktuální situaci Palestinců a Gazanů a o širším kontextu aktuální situace jsme si v Kolapsu povídali s antropologem Yasarem Abu Ghoshem.

Už několik týdnů celý svět s napětím sleduje dění v Izraeli a Pásmu Gazy. V sobotu ráno 7. října zahájila palestinská organizace Hamás velmi brutální útok na izraelské civilisty bydlící v těsné blízkosti Pásma Gazy. Při těchto útocích bylo zavražděno kolem 1 400 lidí, často neuvěřitelně nelidským způsobem. Při následných odvetných náletech Izraele na Gazu a bombardování tohoto extrémně zalidněného území však zemřelo už několik tisícovek lidí, včetně žen a dětí. Česká debata o této problematice často sklouzává k rasismu, kulturním stereotypům a předsudkům. Jak situaci na místě lépe pochopit? V Kolapsu jsme se o tom všem bavili s antropologem palestinského původu Yasarem Abu Ghoshem z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, který zde působí na katedře sociální a kulturní antropologie.

Ty sám jsi odmalička vyrůstal v Česku, respektive v Československu. Jaký je tvůj vztah k Palestině a jak se tvoje rodina dostala do tehdejšího Československa?

To je důležitý kontext. Narodil jsem se v Kuvajtu, ale byl mi asi rok a půl, když se moji rodiče přestěhovali do Československa. Můj otec byl zaměstnán v Mezinárodním svazu studentstva. Z původně pětileté mise se stalo nakonec dvacet let.

Takže to nebyl záměr přestěhovat se právě do Prahy?

To ne, otec tady zůstal, protože neměl kam jít. Jeho jordánské občanství mu bylo odebráno po pěti letech od vypršení platnosti cestovního pasu. Byl bez dokumentů a pokud musel někam cestovat, byly mu dokumenty vystaveny vždy ad hoc. Zůstali jsme tady tím pádem velmi dlouho, narodily se zde dvě moje sestry. Až v roce 1993 se mohl můj otec vrátit a okamžitě, jak mu to bylo umožněno, se také do Jordánska vrátil.

To tedy znamená, že on už byl součástí té populace vyhnané z Palestiny po roce 1967?

Po konci šestidenní války se všichni obyvatelé vesnice, ze které pocházel, museli odstěhovat. Ta vesnice se jmenuje Emauzy, což je hodně známý název. Nachází se na území nikoho v takzvané linii příměří. Můj otec byl druhý nejstarší syn a vykazoval známky studijního talentu, a tak šel studovat. Když probíhala tato válka, byl zrovna v Ammánu v Jordánsku. Bydleli tam v malém bytě se starší sestrou a starším bratrem. A po tom vyhnání se celá dvanáctičlenná rodina přestěhovala do tohoto malého bytu. Takhle se celá rodina usadila v Jordánsku.

Čtěte dále