Foto Pixabay, CC0 1.0
Trochu náhoda tomu chtěla, že tentokrát se povídání o románech, na první pohled geograficky i časově vzdálených, neustále stáčelo k tomu, jak je vyprávění dějin vždy nejen subjektivní, ale i podmíněné svému aktuálnímu účelu.
S Abdulrazakem Gurnahem se vracíme do Tanzanie v předvečer německé kolonizace, abychom objevili ráj-neráj, místo s dlouhými a komplikovanými dějinami. Na první pohled jednoduché a dějově lineární vyprávění se vrství literárními odkazy a komplikuje náš pohled na evropskou kolonizaci Afriky. A to i v onom pokrokovém slova smyslu reflexe kolonizace jako zásahu do místních komunit, který je dodnes udržuje v ekonomickém područí globálního Severu či nověji Číny. Gurnahův román ale zůstává především literaturou, poetickým i dobrodružným vyprávěním o arabských kupcích, kteří putují do afrického vnitrozemí za slonovinou.
Naše druhá kniha, Evropanka Alexeje Sevruka nás vrací do historického kontextu, jenž je nám Východoevropanům daleko známější – a to je příběh ruského imperialismu, tentokrát viděný ukrajinskýma očima. A nutno říct, že i očima aktuální ruské agrese. A taky trochu českýma očima. Východní Evropa, jejíž industriální modernita je formována v éře područí Sovětskému svazu, se s tímto rozporem dodnes vyrovnává. Možná i proto jsme k románu kritičtější.
Ani v aktuálním TL;DR nechybí obvyklé povzdechy a pošklebky směrem ke kulturní politice našeho státu a celkově veřejné diskusi. Pak tu máme opět obligátních pár čtenářských tipů – a jedno dramaturgické překvapení, protože od příštího dílu bude všechno jinak. Dobře, všechno ne, zůstáváme my i knihy.