Univerzitní studentská stávka za klima bude letos 17. listopadu větší než kdykoliv předtím. V pěti městech se bude na mnoha univerzitách a fakultách stávkovat za klimatické a další požadavky. Proč studentstvo protestuje, co požaduje a co si od protestů slibuje, nám do Kolapsu přišli povědět Tereza Martinovská a Jan Voves z Univerzit za klima.
Proč jste si ke stávce vybrali právě 17. listopad?
Je to mezinárodní den studentstva, a jestli máme někdy něco dělat, tak právě v tento den. Ale naše hlavní sdělení je i to, že nestačí jenom děkovat, ale je potřeba se angažovat a usilovat o společenskou změnu.
Jak se vztahujete k samotné tradici 17. listopadu?
Když jsme nad tím loni přemýšleli, tak jsme se dostali ke stávkovým požadavkům z roku 1989. Přečetli jsme si je a zjistili, že chceme to samé. Jsou tam požadavky jako bydlení pro mladé rodiny, dostupná zdravotní péče a právě kvalitní životní prostředí. My věříme, že nestačí se k té revoluci vztahovat tak, že už je to vyhráno. Chceme říct, že ty požadavky, které požadovali tehdy, jsou i dnes aktuální.
Málokdo si dnes původní požadavky studentů ze 17. listopadu přečte. Protože jinak by asi musel dojít ke stejnému přesvědčení jako vy, tedy že tehdejší požadavky nebyly naplněny. Třeba z hlediska bydlení.
A také v oblasti životního prostředí. Životní prostředí obecně je upozaděné téma, které přitom bylo také spouštěčem sametové revoluce. Pražské matky bojovaly proti autům a znečištění ve městech, ale později se s nastupující politickou kulturou tato témata upozadila. I když samozřejmě došlo ke zlepšení životního prostředí, ale jen do určité míry.