Foto Alarm
Jako národ se často popisujeme coby mírumilovné holubičí povahy. Pravda je taková, že jakkoliv sami vůči uzurpátorům především taktizujeme v rámci každodennosti, cizí konflikty máme rádi. Především pak čeští zbrojaři. Právě jejich lobby, která ožívá v souvislosti s aktuálními změnami v zákonu o zbraních, se pokusily zmapovat Saša Uhlová, Magdalena Dušková a Eva Klíčová.
Ve Studiu se vrací nejen k českým militaristickým tradicím, jejichž reziduum nacházejí mezi současnými argumenty zbrojařů pro zachování velmi snadného přístupu ke zbraním pro širokou veřejnost. Mapují také pestrý vějíř tzv. debilních argumentů, které například spojují širokou dostupnost zbraní se svobodou a lidskými právy nebo feminismem. Pro změnu například myslivci s jejich nehodami tu pak slouží jako experimentální vzorek segmentu společnosti, která se zbraněmi ne úplně šťastně manipuluje i mimo střelnici.
Právě v dostupnosti zbraní přitom patříme mezi světovou špičku, jíž kralují USA nebo středoamerické státy. A také některé z nejvyspělejších států jako Švýcarsko nebo Finsko. Přesto jsou rozdíly v počtech mrtvých střelnou zbraní v jednotlivých zemích propastné. Záleží totiž nejen na legislativě, ale i na tom, v jaké společnosti působí. Ta česká z toho nevychází nejlépe – nemáme ani dostatečnou psychologickou péči a podporu, panuje tu laxnost vůči zákonům a ekonomické nejistoty ani mezinárodní situace, v jejímž důsledku nákupy zbraní rostou, rozhodně nepřispívají k psychické odolnosti a životní stabilitě občanů. V debatě tedy dojde i na náklady na bezpečnostní opatření, psychickou odolnost nebo sociální soudržnost, které by musely narůstat v přímé úměře ke zbrojařským ziskům.