„V případě Izraele můžeme mluvit o apartheidu,“ říká antropolog Abu Ghosh

Hostem závěrečného dílu izraelsko palestinských speciálů Kolapsu byl antropolog Yasar Abu Ghosh.

Okupace, největší věznice pod otevřeným nebem, sekuritizace, genocida nebo apartheid – to jsou výrazy, které se běžně používají v souvislosti s tím, co se dnes děje na Západním břehu nebo v Pásmu Gazy. Co přesně tyto termíny znamenají a jak se projevují v praxi? Jak fungují jednotlivá území na Západním břehu, ale i checkpointy a zdi obemykající palestinská území? O tom všem s námi mluvil antropolog Yasar Abu Ghosh z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Co znamená v případě Izraele a Palestiny termín okupace? Co znamená, že Izrael okupuje Západní břeh a pásmo Gazy?

Myslí se tím to, že Izrael vstoupil a zůstává na území, který by mu podle rezoluce OSN 181 z roku 1947 nemělo patřit. Ale my víme, že rozdělení území podle této rezoluce už je skutečně jenom papírové a nikoliv faktické. Ale slovo okupace vyjadřuje to, že nohy izraelských vojáků stojí i na území, které není mezinárodním společenstvím uznané jako izraelské suverénní území. Rezoluce 181 byla rezoluce o rozdělení historické Palestiny, k okupaci Západního břehu došlo až v roce 1967 a k tomu jsou jiné různé rezoluce.

Dalším skloňovaným termínem v souvislosti s Izraelem a Palestinou je genocida. Nepoužívá se v souvislosti s chováním Izraele poprvé.

Genocida má obvykle vyjádřit přesvědčení, že zabíjení obyvatelstva není náhodné, je promyšlené a jedná se o plán. Nejčastějším protiargumentem je, že když má někdo v úmyslu toho druhého vyvraždit nebo vyhladit, tak ta populace nemůže růst, tudíž by podle těchto námitek nemohla být předmětem genocidního jednání. Toto je zdánlivě logický argument. Ale víc populací, které byly předmětem genocidy, tak následně, když odešly z území, kde byly předmětem genocidy, rostly. Čili tento argument nemá moc cenu.

Genocida je to, co probíhá teď, protože je tam jednoznačně vyjádřené odhodlání zbavit to území jeho obyvatel a to silou, která je používaná v nepřiměřené míře vzhledem k vojenským cílům. Život lidí na tom území není důležitý pro rozhodování o tom, jakou vojenskou sílu uplatnit.

Asi by sis nedovolil předpovídat, jak to dopadne?

Myslím, že není žádná novinka, že rozhodování u mezinárodního soudního dvora je víc politické, než bychom čekali u jiných arbitrárních soudů. Obvinění z genocidy je velké politikum právě proto, že to není tak častá věc. Z hlediska toho, co se teď děje v Gaze, je důležitější to, že JAR vznesla obvinění a přečetla ho v této robustní podobě. Od této chvíle je jasné, že Izrael čelil obvinění z genocidy. Kdybych si měl dovolit předpověď, opíral bych se o politický odhad a ne ten odborný. Zástupci zemí globálního Jihu podpoří žádost JAR o to, zda prověřovat, jestli dochází ke genocidě. země globálního Jihu to nejspíš podpoří, což bude stačit, aby to rozhodnutí bylo pozitivní, země globálního Severu nejspíš ne, což jen potvrdí, že se jedná po poslední spor kolonialismu.

O pásmu Gazy se někdy říká, že se jedná o velké vězení pod širým nebem?

Největším vězením pod širým nebem se chce říct, že je to okupace bez nutnosti vojenské přítomnosti na tom území. Metafora vězení je docela přesná. Je to území, ze kterého se nedá svobodně odejít, ani do něho vejít. Všechno, co do něj proudí, je pod kontrolou státu, který kontroluje vzduch i moře. Kontroluje tok věcí i lidí, tím reguluje život uvnitř tak dokonale, že může dokonce povolovat tok zboží vypočítaný na kalorie nutné k přežití. To samozřejmě neznamená, že se tam všichni cítí jako vězni a že jejich život je natolik poznamenaný. Z Gazy vychází také skvělé věci, skvělý rap, skvělí spisovatelé – když je zrovna cíleně nezabijou. Metafora o největším vězení pod širým nebem má zároveň potenciál i ublížit, protože máme tendenci si myslet, může vést k představě, že tam lidé žijí své životy jako vězni. To nemusí být pravda, jsou to lidé jako kdekoliv jinde.

Čtěte dále