Ilustrace Alarm
Pozvání do podcastu přijala konzultantka a lektorka Jana Černoušková, se kterou jsme si povídaly o genderových stereotypech při volbě povolání, tedy o nejrůznějších předsudcích, které ovlivňují mladé lidi i dospělé při rozhodování o jejich profesním směřování. Sdílely jsme naše osobní zkušenosti, pátraly po původu stereotypů, upozornily na jejich dopady, mluvily o situaci ve školách i v rodinách a také zmínily příklady dobré praxe.
O stereotypech se rozhoduje už při plánování rodičovství. Už v těhotenství o dětech neuvažujeme „univerzálně“, ale bereme je jako dívky a chlapce, později ženy a muže, a často i nevědomky tak směřujeme jejich životní dráhu. K chlapcům a dívkám jinak přistupujeme ve výchově, rozvíjíme u nich odlišné kompetence, s dívkami například častěji mluvíme. A děje se tak v rodinách, školkách i školách. Můžeme si zkusit malé cvičení. Dítě může všechno, ale co může holka a co může kluk? Jak o tom uvažujeme?
Ve veřejném prostoru často zaznívá, že do vzdělávání témata jako gender, rovné příležitosti či genderové stereotypy nepatří. Pedagogové pak mají pocit, že jsou naprosto genderově neutrální a odmítají, že by něco jako genderové stereotypy uplatňovali.
Výzkumy a i naše osobní zkušenosti však ukazují něco jiného. Problém je přitom nejen v komunikaci a přístupu k žákům, ale také například ve studijních materiálech. Přitom odstraňování genderových předsudků ovlivňujících životní a profesní dráhy a zvyšování důrazu na přítomnost genderových témat ve vzdělávacích programech je jedním z cílů strategických dokumentů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (Strategie 2030+) a tomuto tématu se věnují i příručky moderní pedagogiky a didaktiky.
Klíčovou roli hrají rodiče, kteří by se měli snažit nejen emancipovat vlastní děti, ale ukazovat jim a otevírat rozmanité možnosti a příležitosti. Velkou roli hrají také vzory, a to nejen v rodině, ale také v popkultuře. Ty mohou působení stereotypů nabourávat, ale bohužel také zesilovat.
Při samotném rozhodování o dalším vzdělání a profesi, které by se chtěli dospívající později věnovat, je pak velkým problémem i to, že děti a ani jejich rodiče nemusí mít aktuální představu o náplni a požadavcích různých oborů. Ty se zejména vlivem technologického pokroku velmi proměňují a například požadavky na fyzickou sílu někde dávno ustoupily potřebě citlivé jemné motoriky.
Co se týče konkrétních nástrojů, metod a příkladů dobré praxe, pedagogové i kariéroví poradci mají řadu let k dispozici příručku Volba povolání bez předsudků, která obsahuje aktivity do výuky a pro práci s žáky a studenty. Osvědčuje se také práce s obrázky, příběhy nebo knihami, které rozšiřují obzory a představují muže i ženy v (pro ně) netradičních rolích a profesích, exkurze, dny otevřených dveří, mentoring a další projekty.
Celý problém bychom ale neměli nazírat pouze optikou žen a pokládat si jen otázku, jak dostat více žen do technických oborů a profesí. Trh práce a jeho potřeby stejně jako potřeby lidí se dynamicky mění. Výzev je mnoho – celoživotní vzdělávání a změny profesí, stárnutí populace, nutnost nabízet různé pohledy už při startu studijní dráhy a řada dalších. Přidávat k těmto výzvám ještě další omezení v podobě genderových stereotypů je zkrátka nadbytečný luxus, kterého bychom se měli co nejrychleji zbavit.
Chcete nás nejen slyšet, ale také mít ve vlastní knihovně?
Podpořte vznik naší knížky Kratší konec provazu, na které právě pracujeme. Sledujte nás na sociálních sítích, již brzy spustíme kampaň. Už teď nám ale můžete posílat své nápady a náměty – co vám například v minulých dílech podcastu chybělo a chtěli byste v knížce číst?
Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.