Foto Christophe Jaffrelot, použito se svolením autora
Christophe Jaffrelot je profesorem politologie a sociologie na Kings College v Londýně, dále pracuje na Centre nationale de la recherche scientifique (CNRS) a Centre d’études et recherches internationales (CERI) na universitě Sciences Po v Paříži a je také předsedou Francouzské politologické asociace. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabývá hinduistickým nacionalismem a vztahem kasty, náboženství a politiky v současné Indii. A právě jeho nejnovější kniha Modi’s India: Hindu Nationalism and the Rise of Ethnic Democracy byla hlavním tématem našeho rozhovoru v rámci podcastu Na rozcestí.
Podcastová série Na rozcestí / Crossroads vzniká v rámci programu Globální konflikty a lokální souvislosti, který je financován Akademií věd ČR v rámci Strategie AV 21. Do podcastu Na rozcestí si zveme společenské vědce a vědkyně, jejichž výzkum se týká důležitých témat a problémů globalizujícího se světa. Aktuální díl moderoval Jiří Krejčík. Originální verzi rozhovoru najdete zde.
Vaše nová kniha je tak rozsáhlá, že je to svým způsobem kronika uchvácení státu, vzestupu autoritářství v Indii a přechodu od řekněme konzervativní demokracie k demokracii etnické. Je těžké vybrat jediné téma, a tak začnu u současné situace a současných událostí. Samozřejmě mluvím o zrušení zemědělských reforem indickou vládou, k němuž došlo na konci listopadu. Má otázka zní: Myslíte si, že toto stažení reforem otřese pozicí Naréndry Módího coby silného a rozhodného vůdce?
Zcela jistě jde o zlomový bod. Naréndra Módí za posledních šest, sedm let nevzal zpět žádný ze svých zákonů či rozhodnutí. Musel to udělat pouze jednou, hned po převzetí moci, a to ve věci zákonu, který se také týkal zemědělců. Avšak tohle je trochu jiné, protože tyto tři zákony uvedl v platnost už více než o rok dříve. Celý rok jsme viděli neustálou mobilizaci zemědělců, kteří se ukázali jako velmi odhodlaní. Dokonce sedm set z nich v rámci této mobilizace zemřelo kvůli nepříznivému počasí, nemocem, včetně covidu, a samozřejmě také vinou násilného potlačení protestů. Přepsat zákony po tak dlouhém strádání, to je trochu jiná situace, než jsme dosud mohli vidět. Nejspíš to znamená, že se Módí bál poklesu popularity, a tak raději ustoupil. V únoru a březnu roku 2022 se konají volby v Uttarpradéši, nejlidnatějším a velmi důležitém státu, kde žije 200 milionů lidí. Módího BJP je zde momentálně u moci, řídí stát již pět let, a toto jsou pro ně opravdu důležité volby. Módí se nejspíše bojí, že by BJP mohla prohrát, kdyby ztratila hlas zemědělců. Uvidíme, zda to bude stačit k tomu, aby jejich hlas neztratil. To je hlavní vysvětlení jeho současných kroků a důvod, proč se začal chovat jinak než dosud. Pokud se bude nadále sklánět před veřejným míněním, šlo by opravdu o zlomový bod. Jeho silácký styl vládnutí by se tímto změnil a byl by nahrazen něčím jiným. To je celkem dost možné, protože zároveň změnil i svou vizáž, nechal si narůst vousy a stylizuje se spíše do mudrce či guru, než do siláka, jako tomu bylo doposud. Zda to značí celkovou změnu jeho repertoáru, uvidíme v příštích měsících.
Uttarpradéš je stát, který prostupuje snad celou vaší prací. Četl jsem od vás i knihu o tiché revoluci, čímž se myslí vzestup nízkých kast v devadesátých a nultých letech, a k tomu došlo právě především v Uttarpradéši. Říkáte, že vzestup BJP, Módího i celého Sangh Pariváru je přímou odpovědí na tuto tichou revoluci a emancipaci nízkých kast. Zároveň je ale tenhle národní populismus především ideologií kast vyšších, ačkoli je zjevné, že Módí začal sbírat hlasy i v nižších třídách a v nižších kastách. To možná vyvolává otázku, nad kterou přemýšlím celkem často. Pokaždé, když přijde řeč na hinduistický nacionalismus, sám sebe se ptám: Je to pořád jenom konspirace elit, anebo už jsme se dostali do bodu, kdy se z něj stalo masové hnutí?
Nevidím v tom rozpor. Můžete mít konspiraci elit, která se přetaví do masového hnutí, a přesně to se Módímu povedlo. Jádro BJP tradičně pochází z vyšších kast, bráhmanů, rádžpútů, vaišjů, a to převážně na severu a západě Indie. Životy těchto lidí z vyšších kast byly přímo ovlivněny programy pozitivní diskriminace, které vešly v platnost po roce 1990, nebo se přinejmenším těchto programů začali obávat. Báli se, že některá jejich pracovní místa v rámci byrokratického aparátu či veřejného sektoru padnou do rukou nižším kastám, které se momentálně těší sedmadvacetiprocentním kvótám. Po roce 1990 tady máte 49 procent pracovních míst ve veřejném sektoru, včetně veřejných podniků, které byly rezervovány nízkým kastám či kmenům. Takže museli na tento vzestup plebejců najít odpověď a hinduistický nacionalismus byl pro to ideální. Hinduističtí nacionalisté totiž mohli prohlásit: „Zapomeňte na své kasty. Opravdovým nepřítelem nejsou bráhmani či vyšší kasty, ale jsou to muslimové a Pákistán.“ V tomto ohledu mohou být muslimové prezentováni jako pátá kolona ve službách Pákistánu. A o to se pokusili hned po ohlášení opatření pozitivní diskriminace v roce 1990. Ty byly vyhlášeny 15. srpna 1990, a už v září téhož roku vidíme spuštění projektu stavby obrovského chrámu v Ajódhji na severu Indie, která měla za cíl smazat kastovní rozdíly ve prospěch vykonstruované náboženské identity. Ale nestačilo to na vzbuzení masového zájmu, a celá věc tak zůstala projektem elit a střední třídy.
Naréndra Módí dovedl získat právě hlasy plebejců. Zaprvé proto, že je jedním z nich. On sám pochází z nižší kasty, je OBC, tedy „Other Backward Class“. A nejen že je jedním z nich, ale také mluví jako jeden z nich a mluví k nim: „Já jsem lid…“ Jde o nacionalistický populismus, protože lid, ke kterému mluví, se skládá ze „synů půdy“, a tedy z hinduistické většiny. A tento nacionalistický populismus je velmi efektivní v tom, že dovede sjednotit skupiny, které nepochází ani tak z vyšších kast, ale spíše z hinduistů. On jim může říct: „Já vás zastupuji, já vás chráním před elitami, před establishmentem, před dynastií Néhrú-Gándhí, před anglofonním zpravodajstvím.“ On má opravdu velmi v oblibě lidové jazyky, mluví spíše hindštinou, angličtinu moc nepoužívá. Takže tento plebejský, populární rozměr je zde velmi důležitý.
A na tomto základě vystavěl velmi zajímavou legislativu, která byla často navrhována ve jménu lidu, pro ochranu lidu, ale ve skutečnosti to byla politika, která zásadním způsobem nahrávala bohatým. Dva příklady. Zaprvé daně. Nepřímé daně byly navýšeny více než kdykoliv předtím v indických dějinách. Jde třeba o daně na jakékoliv ropné produkty. Ale zároveň byly přímé daně, například daň z bohatství, buďto sníženy, nebo úplně zrušeny. Druhý příklad se týká programů pro chudé zavedených minulým režimem. Jedním z nich byl například program pro zajištění venkovské zaměstnanosti – National Rural Employment Guarantee Act (NREGA). Ten zaručoval, že všechny rodiny žijící na venkově, které nejsou schopny najít zaměstnání, dostanou garantovaných sto dnů práce, nebo sto dnů minimální mzdy. A to Naréndra Módí nikdy nechtěl. On místo toho podporoval jiný typ sociální podpory. Něco, co nazývám „politikou důstojnosti“. Místo rozdávání peněz rozdal lidem důstojnost, například budováním latrín, aby v Indii lidé přestali kálet na veřejnosti, nebo jednorázovým rozdáváním nádrží LPG, ačkoliv většina rodin si nemohla dovolit další doplnění. Anebo rozdáváním debetních karet k bankovním účtům, na nichž však nebyly žádné peníze. Většina těchto programů se zaměřovala hlavně na ženy a pohnutky, které k nim vedly, byly dobré a užitečné. Avšak nejsou to programy, které by podporovaly širší ekonomickou redistribuci. Jde o nový typ sociální pomoci, která se zakládá spíše na symbolismu než na reálných výdajích. Takže taková politika napomáhá utvrzení agendy, která slouží zájmům bohatých, a na samém vrcholu této agendy jsou zájmy kapitalistů blízkých režimu, kteří z toho čerpají více než kdokoliv jiný. Vezměte si například raketový vzestup Gautama Adáního, který se během dvaceti let stal druhým nejbohatším Indem. Předtím nebyl skoro vůbec známý. V tomto ohledu jde o symbol současného nepotického kapitalismu.