Foto Osobní archiv Borise Hokra
„Asi do čtvrté epizody mi přišla dobrá postava Arondira, líbí se mi i Disa, která ale působí jako z amerického sitcomu. Přitom je to manželka prince, takže to nedává smysl. Ale je to dobře napsaný sitcom,“ rekapituluje Boris Hokr, redaktor, kulturní publicista a odborník na fantastiku, pro kterého je Pán prstenů bible. V některých životních obdobích ho četl nejméně jednou ročně. „Asi bych se smířil i s Galadriel, ale i ta mohla být lépe napsaná. Fajn jsou protohobiti, kteří v jednom momentě zazpívají: ‚Nikdo nejde sám, držíme pospolu’, a pak si jeden vymkne kotník a oni ho nechají ležet, a ještě mu zazpívají písničku o tom, jak chcípne sám a o hladu. To je skvělý.“
Hokr v novém dílu podcastu Pop poukazuje na limity, které měli showrunneři J. D. Payne a Patrick McKay najatí Amazonem. „Na základě práv, která si koupili, měli k dispozici jen to, co je v Pánovi prstenů a v dodatcích. Když se podíváme, jak se tam referuje o událostech prvního věku, tak to člověku, který má Tolkiena načteného, nedává smysl. Christopher Tolkien, správce otcovy pozůstalosti, byl podle mě zlomyslný parchant a prodal jim věc, ze které to nikdy uplést nemohli,“ myslí si odborník, podle kterého Tolkieni nerotují v hrobě, ale adaptaci se smějí. Podle Hokra jsou slabé nejen dějové linky a postavy, ale na seriálu není vidět ani 750 milionů dolarů, které do první řady Amazon investoval. „Seriálový svět nedává smysl, v Jacksonových filmech cítíte každý metr, který Společenstvo projde. Jeho filmům se ho vystavět podařilo, Amazonu podle mě ne.“
V podcastu je řeč také o rasistických vymezeních vůči postavám tmavší barvy pleti, ale i o tom, že fikční svět a volba vzhledu postav musí dávat smysl. „Fantasy svět může mít jiná pravidla než ten náš, to ano. Ale argument, že je ve fantasy možné všechno, jsme si mohli dovolit tak v devadesátých letech. Dnes už víme, že pokud je všechno možné, tak na ničem nezáleží,“ vysvětluje Hokr s tím, že Tolkien sice nepsal o černošských elfech nebo trpaslících, ale neuráží ho, pokud se v adaptaci objevují. „Jen bych chtěl, aby to bylo nějak zdůvodněné, a ne jen tím, že je to odraz našeho světa. Není ale těžké si klíč najít.“
Boris Hokr vysvětluje, že obsazování herců jiné než bílé barvy pleti je v případě fantasy adaptací velkým tématem, a řeč byla i o tom, jak se Tolkienova doba a jeho životní zkušenosti propsaly do jeho díla a jak je můžeme číst. Poslechněte si nové vydání Popu.