Prsteny moci jsou vysokoškolský seminář o tom, jak splachovat peníze do záchoda, říká Boris Hokr

Amazon do první řady Prstenů moci investoval 750 milionů dolarů. „Nevím, kde ty peníze jsou. Nic mě do tohoto světa bohužel nevtahuje,“ hodnotí seriál odborník na fantasy.

„Asi do čtvrté epizody mi přišla dobrá postava Arondira, líbí se mi i Disa, která ale působí jako z amerického sitcomu. Přitom je to manželka prince, takže to nedává smysl. Ale je to dobře napsaný sitcom,“ rekapituluje Boris Hokr, redaktor, kulturní publicista a odborník na fantastiku, pro kterého je Pán prstenů bible. V některých životních obdobích ho četl nejméně jednou ročně. „Asi bych se smířil i s Galadriel, ale i ta mohla být lépe napsaná. Fajn jsou protohobiti, kteří v jednom momentě zazpívají: ‚Nikdo nejde sám, držíme pospolu’, a pak si jeden vymkne kotník a oni ho nechají ležet, a ještě mu zazpívají písničku o tom, jak chcípne sám a o hladu. To je skvělý.“

Hokr v novém dílu podcastu Pop poukazuje na limity, které měli showrunneři J. D. Payne a Patrick McKay najatí Amazonem. „Na základě práv, která si koupili, měli k dispozici jen to, co je v Pánovi prstenů a v dodatcích. Když se podíváme, jak se tam referuje o událostech prvního věku, tak to člověku, který má Tolkiena načteného, nedává smysl. Christopher Tolkien, správce otcovy pozůstalosti, byl podle mě zlomyslný parchant a prodal jim věc, ze které to nikdy uplést nemohli,“ myslí si odborník, podle kterého Tolkieni nerotují v hrobě, ale adaptaci se smějí. Podle Hokra jsou slabé nejen dějové linky a postavy, ale na seriálu není vidět ani 750 milionů dolarů, které do první řady  Amazon investoval. „Seriálový svět nedává smysl, v Jacksonových filmech cítíte každý metr, který Společenstvo projde. Jeho filmům se ho vystavět podařilo, Amazonu podle mě ne.“

V podcastu je řeč také o rasistických vymezeních vůči postavám tmavší barvy pleti, ale i o tom, že fikční svět a volba vzhledu postav musí dávat smysl. „Fantasy svět může mít jiná pravidla než ten náš, to ano. Ale argument, že je ve fantasy možné všechno, jsme si mohli dovolit tak v devadesátých letech. Dnes už víme, že pokud je všechno možné, tak na ničem nezáleží,“ vysvětluje Hokr s tím, že Tolkien sice nepsal o černošských elfech nebo trpaslících, ale neuráží ho, pokud se v adaptaci objevují. „Jen bych chtěl, aby to bylo nějak zdůvodněné, a ne jen tím, že je to odraz našeho světa. Není ale těžké si klíč najít.“

Boris Hokr vysvětluje, že obsazování herců jiné než bílé barvy pleti je v případě fantasy adaptací velkým tématem, a řeč byla i o tom, jak se Tolkienova doba a jeho životní zkušenosti propsaly do jeho díla a jak je můžeme číst. Poslechněte si nové vydání Popu.

Čtěte dále