Viktor Orbán. Foto Tim Hammond, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
V květnu 2021 mě kontaktovali novináři z konsorcia zpravodajských serverů pod hlavičkou Pegasus Project, aby mi sdělili, že můj telefon byl potenciálně hacknutý maďarskou vládou. Specialisti ze Security Labu Amnesty International to následně potvrdili. Vůbec mě to nepřekvapilo. Jako aktivní a angažovaný student v Maďarsku jsem slyšel mnoho příběhů o odposlouchávání telefonů, únicích informací do provládních médií, informátorech tajných služeb a zastrašování policií.
V prosinci 2018 jsem spolu s mnoha tisíci lidmi vyšel do maďarských ulic, abych znovu protestoval nejen proti vládnímu zásahu do akademických svobod, ale také proti útokům na práva zaměstnanců, nechvalně známému „otrockému zákonu“. V den přijetí zákona se protesty před parlamentem vyhrotily tak, že policie reagovala brutálně. Byl jsem zbit, postříkán pepřovým sprejem a nakonec jsem byl s několika dalšími demonstranty zadržen.
Vzhledem k tomu, že je Pegasus považován za vojenský produkt, musela jeho vývoz schválit izraelská vláda. Neváhala ho povolit exportovat i do těch nejhorších diktatur.
Po noci strávené na stanici nás policie předvedla na prokuraturu, kde jsme s údivem zjistili, že nás všechny obvinili ze „skupinového násilí proti policii“, za což hrozí dva roky až osm let vězení. A o dva dny později chtěli rychlý soud. Po strastiplném 48hodinovém pobytu ve vězení, kdy jsem se potýkal s hroznou představou, že zůstanu roky v maďarských věznicích, si to úřady rozmyslely a propustily mě až do doby chystaného soudního přelíčení. O dva roky později obvinění stáhly, protože ani výpovědi samotných policistů jeho klasifikaci neodpovídaly.
Ve dnech po zadržení mě sledovali policisté v civilu a bylo těžké nepropadnout paranoii. Vzpomínám si, jak jsem vyhlížel z okna, jestli v mé ulici neparkuje nějaké podezřelé vozidlo. V médiích napojených na vládu o mně vycházely hanlivé články. Když jsem se o dva roky později dozvěděl o špionážním softwaru Pegasus a o tom, že byl dost možná použit proti mně, necítil jsem žádné překvapení. Zmocnilo se mě jen zadostiučinění: měl jsem pravdu, když jsem od tohoto režimu čekal jen to nejhorší.
Zbraň proti občanům
Pegasus je produkt izraelské společnosti NSO Group a je používán mnoha vládami po celém světě. Vzhledem k tomu, že je Pegasus považován za vojenský produkt, musela jeho vývoz schválit izraelská vláda. Neváhala ho povolit exportovat i do těch nejhorších diktatur. Dokáže se nabourat do prakticky jakéhokoli telefonu bez ohledu na vaše jednání, dokáže číst šifrované aplikace pro zasílání zpráv, jako je Signal, a dokonce dokáže bez vašeho vědomí zapnout vaši kameru nebo mikrofon a špehovat vás. Technici z Amnesty International analyzovali můj telefon a podařilo se jim odhalit stopy špionážního softwaru, jehož prostřednictvím komunikoval můj telefon s cloudem Pegasu. Zda došlo k odcizení dat, nedokázali s jistotou říct.
V Maďarsku jsem byl pouze jedním z 300 cílů tohoto spywaru, který vláda používala ke sledování novinářů, opozičních politiků, pracovníků nevládních organizací a aktivistů. Celosvětový seznam, který novinářům unikl, však obsahoval další tisíce jmen z Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Bahrajnu, Mexika, Saúdské Arábie, Rwandy, Maroka a Spojených arabských emirátů.
Maďarsko se tak ocitlo na čestném seznamu diktatur a autoritářských režimů, které se uchylují ke stejným praktikám. Maďarská vláda samozřejmě vše popřela a její poslanci zablokovali vytvoření zvláštního výboru, který měl kauzu prošetřit. Místo toho se pokusili změnit téma veřejné debaty vyhlášením referenda proti „propagandě LGBT“. Typické.
V EU odhalení skandálu v Maďarsku takové pobouření nevyvolalo. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen sice označila špehování občanů za „zcela nepřijatelné“, ale většina představitelů členských států se podezřele zdržela komentáře. A to i přesto, že přímo francouzský prezident Emmanuel Macron měl být údajně špehován marockou vládou.
Postupně vyšel najevo důvod jejich mlčení. Ukázalo se, že většina států EU si Pegasus zakoupila, nebo používá obdobný špionážní software. V posledních měsících šokovaly veřejnost v Polsku, Řecku a Španělsku skandály, kdy bylo odhaleno, že tamější vlády používaly Pegasus ke špehování svých oponentů.
Používání nových technologií představuje nové výzvy pro právo na soukromí, a to jak ze strany technologických společností, tak ze strany vlád. Je zřejmé, že policie a bezpečnostní složky musí v boji proti zločinu a terorismu držet krok s technologiemi, ale nemůžeme dopustit, aby zmizely kontrolní mechanismy a nebyla vyvozována zodpovědnost za zneužití moci.
Již v roce 2014 Evropský soud pro lidská práva (tedy orgán Rady Evropy, nikoli EU pozn. aut.) rozhodl, že Maďarsko musí zpřísnit zákony, které kontrolují sledování zpravodajskými službami. Ke změnám samozřejmě nedošlo. K použití programu Pegasus stačil maďarským tajným službám podpis ministra spravedlnosti. Žádný soud, žádný soudce, žádný parlamentní dohled. Maďarská vláda později používání špionážního softwaru přiznala a prohlásila, že vše bylo legální.
Konzervativní síly
Minulý čtvrtek jsem byl požádán, abych svědčil před výborem Evropského parlamentu PEGA, jehož celý název zní „Vyšetřovací výbor pro vyšetřování používání programu Pegasus a obdobného sledovacího spywaru“. Nešetřil jsem slovy o svém rozhořčení, zejména na adresu proorbánovských sil.
Ironií osudu je, že předseda dotyčného výboru je sám členem Evropské lidové strany. Jejím členem byla po desetiletí i strana Fidesz Viktora Orbána. Opustila ji až v březnu 2021. V té době už bylo pozdě. Nárůstu autoritářského režimu v Maďarsku napomohli evropští konzervativci a krajní pravice. Nakonec i v Česku strany koalice SPOLU (ODS, TOP09, KDU-ČSL) více či méně otevřeně podporovaly Orbánův experiment, stejně jako SPD a v posledních letech i ANO. Nyní se v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině staly Orbánovy proruské názory pro některé politické subjekty překážkou další náklonnosti. Jeho autoritářství, represe, kontrola médií, sledování, korupce, rasismus a homofobie však dlouhá léta problém nepředstavovaly.
Nejde však samozřejmě jen o Orbána nebo Maďarsko. Lidé po celém světě se v posledních 20 letech setkávají s omezováním svých občanských práv, ať už pod záminkou „války proti terorismu“, nebo s cílem omezit protestní hnutí – od alterglobalistů po dnešní klimatické aktivisty.
Jsem zvědav, jak to se zprávou Evropského parlamentu dopadne. Shnije v zaprášeném šuplíku, nebo povede ke smysluplné legislativě chránící občany před svévolným vládním dohledem? A budou existovat skutečné kontrolní mechanismy, které zabrání zneužívání? Nečinnost EU vůči Maďarsku je sama o sobě odstrašující připomínkou, že si nemáme dělat příliš velké naděje.
Často hovoříme o ztrátě důvěry v demokracii, ale proč po sériích skandálů, ať už jde o sledování nebo daňové úniky, nenásledují skutečná politická opatření? Jak si mají občané udržet důvěru v „systém“, když je opakovaně zklamává?
Autor je doktorand politické sociologie a novinář.