Foto Viktorie Hlaváčková
Nový díl podcastu Kvóty se zaměří na blížící se protesty proti nízkým a nedůstojným mzdám na fakultách humanitních a společenskovědních oborů. Ty jsou poslední měsíce hojně diskutované a pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci a pracovnice trvale upozorňují na to, že mzdové, pracovní ani materiálové podmínky nejsou adekvátní, ba naopak. O tom, čemu všemu čelí zaměstnanci těchto fakult, mluví historička Daniela Tinková z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Tinková se specializuje na kulturní, sociální a intelektuální dějiny 17.–19. století a je jedna z největších odbornic na osvícenství českých zemí, francouzskou revoluci, dějiny vědy a medicíny.
Čemu dnes lidí, pracující na tomto druhu fakult, čelí? Jaké podmínky mají pro práci, badatelskou činnost, pedagogické povolání? Jaký je historický příběh velkých platových nerovností, které dnes humanitní a společenskovědní fakulty sužují? A jak se jim daří organizovat odborová organizace, kdo je do ní zapojen? Tinková se v podcastu zamýšlí i nad tím, co všechno hrozí v důsledku nízkých mezd a špatných podmínek pro výkon práce na fakultách. Upozorňuje, že mladší lidé už dnes raději volí odchod do zahraničí, než aby museli snášet takto nastavené platové a pracovní prostředí. A dodává, že protesty se netýkají zdaleka jen akademických pracovníků, ale i těch, kteří a které se řadí k takzvanému „technickému personálu“.
Akce s názvem Hodina pravdy: protest proti nedůstojným podmínkám humanitních a společenskovědních oborů, se uskuteční už v úterý 28. března. V několika českých městech upozorní na nedůstojné platové a mzdové ohodnocení vyučujících a zaměstnanců na humanitních a společenskovědních univerzitních oborech, které zdaleka nedosahují úrovně vyučujících jiných věd nebo platů středoškolských vyučujících.
V důsledku nedostatečného množství peněz ve vysokém školství i různých dlouhodobých systémových nespravedlností (tzv. „koeficienty ekonomické náročnosti“) jsou filozofické a další humanitně zaměřené fakulty dlouhodobě oslabené a mnohdy svým vysokoškolským učitelům nezaplatí ani minimální důstojnou mzdu či mzdu, která by pokryla životní náklady v místě, kde škola působí. Podobným problémům často čelí i neakademičtí zaměstnanci škol a také doktorandi, které chronicky podfinancované humanitní fakulty nedokážou podpořit nad rámec ministerského příspěvku.