Ještě ani neuschly květiny na hrobu Lemmyho Kilmistera a rakovině podlehla další významná postava britské, potažmo světové hudby – David Bowie. Těžko si představit zjevnější protipóly: zatímco frontman Motörhead zasvětil svůj život rychlému a tvrdému rock’n’rollu a od začátků své kapely zarputile držel stále stejný kurz, cesta Davida Bowieho se od prvního alba z roku 1967 ubírala tolika zákrutami a odbočkami, až se dá těžko chápat, jak na to mohla jedna hudební kariéra stačit. Když v jednom dokumentu ze sedmdesátých let Bowie projíždí autem americkou pouští a je mu položena otázka, jaký je jeho vztah k Americe a její kultuře, přirovnává sám sebe k mouše, která spadla do mléka, tedy k cizorodému tvoru v prostředí, jež mu není vlastní. Při zpětném pohledu na jeho hudební dráhu je však evidentní, že ačkoli se často vrhal do cizích oblastí, rychle se v nich dokázal adaptovat a využít dostupné výhody. Také s tím ovšem souvisí to, že se nikde nezdržel příliš dlouho: čerpal inspiraci v různých, mainstreamu mnohdy vzdálených hudebních žánrech a subkulturách, dokázal vycítit jejich potenciál, přivlastnil si je pro své potřeby a šel zase dál. Tento přístup se může z jistého úhlu pohledu zdát povrchní, ale v rámci pop music lze Bowieho považovat za ryzího experimentátora, nebo ještě lépe, za geniálního eklektika. Nefungovalo to pokaždé dokonale, avšak i ve slabších obdobích Bowieho tvorby se vždy našlo něco, kvůli čemu ji stálo za to sledovat.
FLY IN THE MILK (David Bowie tribute mixed by k!amm) by A2larm on Mixcloud