Foto Radim Zbořil, použito se svolením autora
Když na začátku tisíciletí vládla v globálních hitparádách vlna současného r´n´b se jmény jako Beyoncé nebo Usher, čekalo se, kdy přijde – jak už se to s trendy v popu děje – i na náš trh. Dlouho to ale vypadalo beznadějně. Ne snad, že by tu nebyly pokusy, za nimiž stály velké nahrávací firmy – interpreti jako Black Milk nebo Sámer Issa naplňovali vnější znaky rhythmandbluesových hvězd ze zámoří, ale chyběla jim uvěřitelnost, a to hlavně v práci s češtinou. Zatímco domácím rapperům se podařilo „zlomit“ kód žánru relativně brzy, české r´n´b při pokusu o přenesení do naší řeči tvrdě narazilo na odlišné frázování, jiné typy přízvuků i příliš dlouhá slova. Jejich verze západního popu jednoduše zněla v češtině příliš klopotně, nevěrohodně, a proto komerčně propadla.
Po dekádách popových interpretů, kteří se všemožně snažili zavděčit úplně každému, je to zajímavý posun. Nakonec Calin nepotřebuje ani televizi a rádia k tomu, aby měl čísla, o nichž se i mainstreamovým hvězdám typu Mirai nebo Kryštof může jen zdát.
Teprve Ben Cristovao a o něco později Annet X dokázali napojit češtinu na r´n´b rytmy a oběma přitom velmi pomohl vliv rapu, s nímž je žánr poslední dvě dekády neodmyslitelně spojený. Hitparádovou smetanu ale nakonec slízl brněnský zpěvák Calin. Jeho dva roky staré album Popstar vedlo čtrnáct týdnů domácí žebříček, a i díky hitům Hannah Montana nebo Praha/Vídeň je už čtyřikrát platinové.
Calin pak vydal společnou desku s rapperem Viktorem Sheenem, kterou vloni na podzim triumfálně pokřtili ve vyprodané O2 areně. Pro českou rapovou scénu to byl důležitý symbolický milník. Dlouho se krčila v undergroundu, aby se poslední roky konečně stala novým centrem domácího popu – nebo alespoň co se týče prodejních statistik. Calin je dnes nejpopulárnějším česky zpívajícím interpretem. Na Spotify se už nezadržitelně přibližuje k magické hranici milionu posluchačů měsíčně. Třetí studiové album jeho hvězdný status samozřejmě nutně musí odrážet.
Generační hitmaker
Calinovu novou studiovou desku Bieber Fever uvedly jen pár dní před vydáním krátké instagramové posty, v nichž se objevil i herec Bolek Polívka. O moc víc reklamy vlastně Calin ani nepotřeboval – zpěváka momentálně doprovází fanouškovská horečka, kterou v názvu desky připodobňuje k nástupu Justina Biebera na konci předminulé dekády. Ani moc nepřehání, byť je teď už o dost starší než náctiletý Bieber. Calinovi bude v létě 27 let, ale pořád disponuje klukovským šarmem a energií, která dobře doplňuje jeho rapovou image. (Jeho label se ostatně jmenuje Rychlí kluci.)
Calin je pořád víc zpěvákem než rapperem, ale dokáže si z příbuzného žánru vypůjčit přesně to, co potřebuje. Údernost i styl. Jeho mix češtiny a angličtiny odkazuje k řeči mladých na sociálních sítích a rapový slang zase vytváří pocit generačního spiklenectví. Pokud nerozumíte třeba textu „Mám fresh tape, jsem v zóně“, nejspíš to znamená, že Calin už není tak úplně pro vás.
Po dekádách popových interpretů, kteří se všemožně snažili zavděčit úplně každému, je to zajímavý posun. Nakonec Calin nepotřebuje ani televizi a rádia k tomu, aby měl čísla, o nichž se i mainstreamovým hvězdám typu Mirai nebo Kryštof může jen zdát. Zároveň mu to ale pořád dává šanci udržovat si punc jisté alternativy, která nehraje podle pravidel hudebního průmyslu.
Na nové desce Calin znovu přirozeně míchá r´n´b, (t)rap a taneční hudbu tak, jak se to dnes běžně dělá na Západě. Deska zní bez přehánění světově, čemuž pomáhá i fakt, že mladé české a slovenské producenty (D Kop, Praé, bloodflow) doplňují beaty ze zahraničních databank. Na nostalgii po začátku tisíciletí brnkají v instrumentálním podkladu četné odkazy na staré hity. Klipový singl Window Shopper si vypůjčuje refrén ze stejnojmenného hitu 50 Centa z roku 2005, zatímco Money on my Mind má stejnou melodii jako Love Don’t Cost a Thing od Jennifer Lopez z přelomu tisíciletí. Na jiných místech Calin cituje Rytmuse nebo Yzomandiase, čímž nenápadně naznačuje, kde je jeho místo v panteonu domácí hudby.
Žádný čas na pochybnosti
Na svých prvních počinech se Calin nebál mluvit o stresu a úzkostech spojených s dospíváním a ranou dospělostí. Jeho průlomové hity Až na měsíc nebo Růže z let 2019 a 2020 provázel oblak tísnivé melancholie, kterou si nejspíš vypůjčil z desek kanadské hvězdy The Weeknda, jehož se zdál být nejprve českou variantou. Tady Calin dokázal zachytit generační pocit úzkosti, který navíc zesílil v pandemické době.
Calin si nikdy nehrál na sebevědomého drsňáka, který by potřeboval někomu vyhrožovat, nepředstíral, že je dealer nebo pouliční rváč. Jeho „měkký“, civilní projev i image dobře seděly také k jeho pozici outsidera, který přichází na scénu z míst mimo centrum. Brněnská identita, k níž se ve skladbách často hlásí, a hlavně jeho moldavský původ z něho dělaly ideálního idola pro dnešní mladé, kteří mají (oprávněný) pocit, že se ocitli na okraji veřejné diskuze a nikdo jim nenaslouchá.
Na Bieber Fever už ale Calin nemluví o úzkostech ani hledání svého místa ve světě, emoce má už plně pod kontrolou. Na pár místech se tak maximálně zjeví paranoia úspěšného člověka, kterému ostatní závidí a chtěli by ho zradit. „Zeshora, tam vypadá všechno líp, jen tu všichni čekaj na nekrytý záda“, rapuje ve skladbě 500 s přídavkem hořkosti.
Z hlasu úzkostné generace se Calin na třetí desce definitivně proměnil v úspěšného podnikatele, který je pyšný na své miliony, potrpí si na značkové oblečení a trousí motta jako „Každý den na misi, vydělám, jdu o dům dál“. Kryptoměna je pro něj jen další forma gamblingu, říká o sobě, že je „big investor“ a pokud má nějaké problémy, pak jen to, že si nové auto nezapsal do daňového přiznání jako náklad. V jeho světě už teď na pochybnosti není místo ani čas.
Pushuj víc
Calinova proměna byla samozřejmě slyšet už na minulé desce Popstar, kde svou milou zval na shoppingový výlet (Praha/Vídeň). Na zmíněném kolaborativním Roadtripu se pak s Viktorem Sheenem proháněli v drahých autech s kouřovými skly (Dívej). Teď už tedy může definitivně přiznat, že „v kapse je rulička, na místě, kde bylo předtím prázdno“.
Je to samozřejmě tradiční rapová póza – mladík, kterému nikdo nevěřil, uspěl a teď to potřebuje dát světu patřičně najevo. Calin klasická rapová klišé naplňuje na Bieber Fever vrchovatě, naštěstí při tom nesklouzá do tradičního sexismu. Nezdá se ale, že by vztahy pro něj byly o něco víc než nutná transakce („Udělám se do ní, pak jí koupím Plan B.“). Peníze jsou jednoduše na prvním místě a láska by všechno jen zkomplikovala, což je jádrem jeho vzkazu dívce v Call: „Píšeš způsobem, že by sis chtěla najít lásku. Tady hrajem Monopoly, s tímhle musíš na Love Island.“
O penězích nepřestává mluvit ani když se výjimečně dotkne nějakého hlubšího tématu. Píseň Bohatý táta, chudý táta nejprve vypadá jako pocta jeho adoptivnímu otci, kterého srovnává s tím biologickým. Pak se ale dozvíme, že jeden ho učil „podělávat“, zatímco ten druhý „vydělávat“ a vše zásadní v textu se nakonec točí kolem bizarní a plytké seberozvojové příručky finanční gramotnosti z konce devadesátých let, která dala písni jméno. (To samozřejmě Calin zpívá po brněnsku s krátkým „tata“.)
Na jiném místě se zpěvák chlubí svými investicemi do bytů a akcií a jako správný byznysmen nerozdává svým haterům rány ale finanční rady: „Vezmi, prodej, pošli, otoč míč, pushuj víc, přidej víc.“
Jen další večírek
Calin si svoje soukromí střeží, v úvodu desky to komentuje slovy: „Proto z mýho života nevidíš ani leak. A sex, drogy a mý zmrdi – všechno, o čem píšu.“ Nepotřebujeme to vidět, svůj život zapisuje do svých písní. Na Bieber Fever je ale většinu času tak důkladně schovaný za rapová klišé, že z jeho skutečného života nebo pocitů nezahlédneme vlastně nic.
Jeden z mála autentických momentů desky přijde ve skladbě Chitarele, kde do beatu inspirovaného jedním starším singlem skupiny O-Zone hostuje moldavský rapper Satoshi. Calin dá nejprve jednu sloku ve svém rodném jazyce, ale na konci ještě přidá českou pasáž, v níž zpívá o odvrácené tváři slávy: „Začíná zima, já ztrácím cit. Sedím sám v prázdným bytě a jsem tím, čím jsem chtěl být.“ Když mu píše holka, která by možná stála za trvalý vztah, on neodpoví a radši míří na další divoký večírek, na kterém pochybovačné myšlenky zaženou drogy.
V další skladbě věnované jeho rodné zemi (Fresh Fade) už slyšíme jen o tom, jak se má dobře a dává si kávu v centru Kišiněva. Naděje, že nám řekne něco víc o životě svých příbuzných a kamarádů v nejchudší evropské zemi, rychle zhasne. Nejspíš by to jen kazilo triumfální náladu desky, která chce hlavně zachytit opojný rauš rychlého života mladíka, který se ocitl na vrcholu potravního řetězce. Víc nic.
Produkce desky je zvukově vypiplaná a chytlavé beaty vyrábí jeden hit streamovacích služeb za druhým. Calinova přirozenost a elastická čeština udělá z Bieber Fever určitě další prodejní trhák, ale když se zaposloucháte pořádně do textů, dýchne na vás zvláštní prázdno. Není to květomluva jeho popových předchůdců ani drsňácký, stereotypní machismus rapových kolegů, ale jen odér plytkosti motivačních příruček nebo self-made youtuberů, kteří radí svým divákům makat a neohlížet se na žádnou stranu. Outsideři přišli změnit scénu, aby se stali jen novými hrdiny neoliberálního newspeaku. Calin má pořád dost rapového swagu, dělá r´n´b podle světového střihu, ale z autentičnosti nezbylo nic. Bieber Fever je už jen zvukově dobře oblečený, přesto ale zcela nekonfliktní pop.
Autor je redaktor Alarmu.