Minulý týden proběhla mezinárodní kampaň Asexual Awareness Week (AAW), jejímž cílem je vzdělávat a rozšiřovat společenské povědomí v oblasti asexuální, demisexuální, aromantické a grey-asexuální zkušenosti, jež stojí zcela na okraji mainstreamového chápání sexuality. V českém prostředí to jsou potom pojmy často neznámé nebo nepochopené, které se potýkají s velkou mírou stereotypů a dezinterpretace.
Cílem AAW je zvyšovat vzdělanost a povědomí o alternativních zkušenostech sexuality, vytvářet materiály, které by byly dostupné jak pro komunitu samotnou, tak pro širší veřejnost. Zároveň se snaží mapovat znehodnocující a urážlivé přístupy, jimiž je asexualita prezentována v médiích a v mainstreamové kultuře, s přesahem do LGBT+ komunity.
Ačkoli většina těch, kteří se k asexualitě otevřeně hlásí, ji neprožívají jako problém, jejž je potřeba řešit, a zdůrazňují, že vedou naprosto spokojený a naplněný život i bez sexu, cesta k takovému pozitivnímu sebepřijetí není vůbec jednoduchá.
Hlavním stanoviskem je respekt k různým formám sexuality, genderu i sexuální orientace. Důležitým bodem pro pochopení a přijetí asexuality je bezpochyby tvrzení, že jednání jednotlivce vždy nemusí zrcadlit jeho orientaci a sexualitu. Že se občas i asexuální lidé zapojují do různých sexuálních aktivit, neznamená, že mizí důvody pro akceptování jejich asexuální identity. Dále kampaň upozorňuje na fakt, že ve společnosti existuje celá řada privilegií, a to i v oblasti sexuality – jejím cílem je tyto výsady formulovat a přistupovat k nim jako k projevům nerovnosti. Snaží se sdružovat lidi, kteří si nejsou jistí svojí a/sexuální zkušeností a potýkají se se znevažováním a diskriminací ze strany většinové společnosti.
Asexuální spektrum je široké
Asexualitou se nejčastěji označuje absence explicitně sexuální touhy. Pod tím si lze představit mnoho věcí, nejjednodušeji by se dalo říct, že erotická přitažlivost postrádá explicitně sexuální rozměr. Přitom se může (i nemusí) projevovat v citové rovině. Jelikož asexuální zkušenost se u jednotlivých lidí velmi liší, těžko ji lze generalizovat. V různých textech, ale i ve vyprávění asexuálních lidí, najdeme různé definice. Podle italské sekce fóra AVEN (Asexual Visibility and Education Network) asexuální je ta osoba, která nemá zájem o sex. To lze chápat tak, že někteří asexuální lidé pociťují sexuální touhu, ale přistupují ke sféře uspokojení prostřednictvím jiných forem, než jsou sexuální aktivity. Absence sexuální touhy ve vztahu k druhým osobám nutně nevylučuje sexuální touhu jako takovou, ale ta může postrádat erotický kontext. Asexuální lidé mohou a nemusí pociťovat přitažlivost nebo emocionální a erotickou náklonnost, mohou a nemusí se zamilovávat a mohou a nemusí žít v partnerských vztazích či uzavírat manželství.
Osoby, které se vůbec nezamilovávají, neprožívají žádný typ romantické lásky a nemají potřebu vytvářet romantické vztahy, jsou označováni jako asexuální aromantikové a aromantičky. O této kategorii by se také dalo mluvit jako o nulové sexuální orientaci, v některých textech se lze setkat s pojmem „čtvrtá sexuální orientace“, nepřesně je ale vztahována na všechny asexuální lidi. Protože je přitažlivost zažívána i bez sexuálního obsahu, mohou někteří asexuální lidé pociťovat nulovou sexuální orientaci, stejně jako mohou být hetero/homo/bi-asexuální a vytvářet vztahy dle svých preferencí. Aromantičnost se nijak nevylučuje s faktem, že tito lidé mohou vytvářet a udržovat vztahy, ale tyto vztahy budou mít pravděpodobně jinou formu než vztahy romantické a partnerské.
Asexuální spektrum je velice široké a variabilní, proto jej lze chápat jako zastřešující pojem pro mnoho dalších dnes již pojmenovaných typů asexualit, z nichž AAW upozorňuje ještě na demisexualitu a grey-asexualitu. Pojmem demisexualita se označuje případ, kdy je pociťována sexuální přitažlivost pouze vůči osobě, s níž dotyčný má již nějaké dlouhodobější citové pouto a s kterou sdílí emocionální intimitu, přičemž délku a charakter tohoto citového pouta definuje každý člověk individuálně, a grey-asexualita odkazuje na šedou zónu mezi sexualitou a asexualitou. Člověk, který se identifikuje jako grey-asexuál, může mít fluidní sexualitu, případně se jeho sexualita projevuje různě v různých obdobích, s různými lidmi a v různých vztahových formách.
Stále existují tabu
Z výše uvedeného výčtu je patrné, že dominantní chápaní sexuality, známé z naší každodennosti a prezentované současnou psychologií a sexuologií, není žádnou pevně danou, vrozenou či snad přirozenou a univerzální predispozicí každého člověka, která by se odehrávala bez závislosti na společenské normě. To, jak sexualitu vnímáme, jak se jí učíme a jak ji zakoušíme, je do značné míry určeno několika dominantními diskurzy.
Už sám termín asexualita je sám o sobě problematický, neboť je negativně odvozen od sexuality. Pokud si uvědomíme, s jakými slovy a představami je obecně spjatá sexualita, s asexualitou to bude právě naopak. Ignorován je fakt, že se sexualita utváří pomocí každodenních praktik, které činí její projevy samozřejmými pouze zdánlivě, a opomíjí její sociálně konstruovaný původ. Diskurz je určující pro to, jakou sexualitu vnímáme jako normální, zdravou a žádoucí, jaké pocity nám má a nemá přinášet a jakými způsoby ji zakoušet, a to nejen v rovině psychické a emocionální, ale i tělesné.
Od toho se potom odvíjí také mylné chápání asexuality, které se naprosto vylučuje s žitou každodenní zkušeností asexuálních lidí. Protože je sexualita chápána jako něco přirozeného, zdravého a žádoucího, je asexualita medicínsky vnímána jako porucha, choroba či dysfunkce. Ačkoli většina těch, kteří se k ní otevřeně hlásí, ji neprožívají jako problém, jejž je potřeba řešit, a zdůrazňují, že vedou naprosto spokojený a naplněný život i bez sexu, cesta k takovému pozitivnímu sebepřijetí není vůbec jednoduchá. Uvědomit si totiž skrze všechny tlaky a očekávání, že aktivita, o které se všude pořád mluví a píše v superlativech, není možná nic, co by mi přišlo uspokojující, extatické, hezké, zajímavé a vzrušující, může být velice obtížné; a nepřipadat si s takovým pocitem nedůstojně a nepatřičně, nemít o sobě pochyby a nevnímat to jako osobní selhání, může být ještě těžší. I proto není divu, že mnoho asexuálních lidí bez možnosti podpory nějaké komunity přinejmenším na začátku svého zjištění končí v „péči“ sexuologů a psychologů, kteří je na základě právě takových pocitů zcela legitimně „léčí“.
Diktát stereotypů
Obzvláště sexuologie se svým zamrzlým biologizujícím pojetím sexu příspívá nejen k reprodukci mnoha stereotypů, ale také posvěcuje dominantní heteronormativní přístup včetně sexismu. Přitom neustálé přetřásání sexu zdánlivě působí jako liberální svobodné ovzduší neomezených možností, ve kterém neexistují tabu. Dá se ale chápat také jako určitá nejistota, v níž je potřeba se obracet k odborným „kapacitám“, které vše uvedou na pravou míru. Asexualita je pak v naší přesexualizované společnosti něco naprosto abnormálního a akceptovaná je pouze v jasně vymezených případech, kdy je jakoby „odůvodněná“ – zpravidla náboženským přesvědčením, zdravotními důvody, psychickým onemocněním, znásilněním či sexuálním zneužíváním. Také vyvolává představy, že dotyčný trpí despektem či odporem k sexu na základě špatné zkušenosti, nebo že ještě nepotkal toho pravého partnera, nebo působí jako výzva někoho dostat do postele a ukázat mu, že se mýlil, protože sex je z podstaty vždy příjemný a úžasný.
Jelikož se asexuálové s těmito stereotypy běžně setkávají a vysvětlovat donekonečna každému, že se svojí asexualitou žijí spokojený život, může být dosti vyčerpávající a frustrující, je někdy snazší se odvolat na některý z argumentů, který je pro okolí srozumitelným.
Současné klima diskriminuje a vylučuje ze společenského života mnoho lidí, kteří často zůstávají v dominantním diskurzu sexuality umlčení, nepochopení a dezinterpretovaní a jen stěží mohou důstojně žít a sebejistě formulovat svoje postoje a potřeby. Aby asexuální lidé nebyli pouze pasivně definováni a kategorizováni zvenčí a nezažívali redukci vlastní osobnosti a životní zkušenosti pouze na vztah k sexualitě a sexu coby hlavního hlediska kvality jejich života, můžeme snahy o rozšíření povědomí o asexualitě vnímat i jako daleko širší boj za možnost přehodnocení sexuality, lásky, vztahů a rolí v nich, ať už se nás asexualita týká nebo netýká.