Každé ráno, kdy se probouzím pod nebeským závojem, cítím, že je to můj Nový rok. To je důvod, proč nesnáším ten novoroční svátek, ze kterého se stalo jakési zavedené datum splatnosti, které život a lidského ducha přetvářejí v komerční zájem s jeho precizní uzávěrkou, vyrovnanými účty a rozpočtem pro nový management. Ztrácíme díky tomu kontinuitu života a ducha. Začínáme si vážně myslet, že mezi uplynulým rokem a tím nastávajícím existuje jakýsi zlom a přicházejí nové dějiny. Dáváme si předsevzetí, litujeme všeho, co jsme nedokončili, a tak dále. Právě to je špatně na těchto zavedených datech.
Začínáme si vážně myslet, že mezi uplynulým rokem a tím nastávajícím existuje jakýsi zlom a přicházejí nové dějiny.
Říká se, že chronologie je páteří dějin. Dobře. Ale potřebujeme také pochopit, že je tu čtyři nebo pět zásadních dat, která má každý dobrý člověk vryty do paměti a která si s dějinami škaredě pohrávala. I tato data představují Nové roky. Nové roky v podobě římských dějin, středověku nebo moderní doby. Tato data se stala tak autoritativními, že někdy máme sklon si myslet, že život v Itálii začal v roce 752 a že roky 1490 nebo 1492 byly vrcholky hor, které lidstvo pokořilo, aby se ocitlo v novém světě a vstoupilo do nového života. Datum se nám tak stává překážkou, zábradlím, které nám znemožňuje vidět, že dějiny se rozvíjejí okolo stále stejné neměnné linie, bez náhlých zastavení, podobně jako když se náhle v kině zasekne film a objeví se krátký moment oslepujícího světla.
Právě proto nesnáším Nový rok. Chtěl bych, aby pro mě každé ráno bylo Novým rokem. Každý den chci složit počet sám sobě a dojít obnovení. Žádný den nemá být vyhrazen odpočinku. Své odmlky si chci vybrat sám, když se cítím zpitý intenzitou života a chci se ponořit do živočišnosti, která mi dodá novou energii.
Nechci být sluhou času. Rád bych, aby každá hodina mého života byla nová a čerstvá, a to i přesto, že je propojená s minulostí, která právě uplynula. Už žádný den plný formálně stanovených kolektivních rytmů, sdílených s cizími lidmi, kteří nás nezajímají, jenom proto, že tak činili naši otcové a otcové našich otců. Z toho je mi nevolno.
Socialismus dychtivě očekávám i z tohoto důvodu. Protože hodí do koše všechny tyto svátky, které naším duchem už nehýbou. Pokud se rozhodneme vytvořit nové, budou to alespoň svátky skutečně naše, a ne ty, které máme slavit jen proto, že si to přáli naši pošetilí předci.
Z anglického překladu I Hate New Year’s Day, publikovaného na stránkách magazínu Jacobin, přeložil Martin Vrba.