Tatíčku Zemane, zachraň nás


Blížící se prezidentské klání nenabízí pro ty, na které sametová revoluce zapomněla, prostor pro nevulgární realizaci.

Foto Martin Strachoň, Creative Commons BY-SA 4.0

Cynicky vzato vypadá prezidentské klání celkem jednoduše. Čtyřikrát Havel (Drahoš, Horáček, Fischer, Hilšer), dvakrát Zeman (Zeman, ale také Topolánek, přestože si nechal narůst masarykovský plnovous), třikrát zmatené cosi (Hynek, Hannig, Kulhánek). Čtveřice Havlů se dočkala radostného uvítání. Konečně skončí ten hradní nevkus! Proruský buran bude sesazen a místo něj zavládne západní nonšalance. Jenže mnoho voličů nechce nonšalanci ani opěvování Západu. Zemanovi důvěřují naopak proto, že je lidový a náš.

Zemanův protivník, který chce zvítězit, a zároveň nebýt destruktivní buldozer, by tedy měl stát na straně těch, které dosavadní politika nechala daleko za sebou.

Zeman je přece mluvčí těch, kteří nevěří velké politice. Těch, nad nimiž politika zvítězila. Zklamaných, odcizených, ohrožených okolním světem. Těch, kteří zanevřeli na velké příběhy. Komunismus, Západ, Listopad. Velké příběhy jako by se vždy s dusotem přehnaly českou kotlinou a zanechaly za sebou jen spoušť. Kdo to má zapotřebí, že? Ten malý, opuštěný národ nechce nevyzpytatelné změny. Touží po moudrém mocnáři, který se o ně zajímá, alespoň jednou za uherský rok navštíví schoulenou vísku, rozumí jejich starostem a prostými slovy vysvětlí všechny ty kauzy a zmatky dnešního poblázněného světa. „Náš pan prezident“ možná není přesným protikladem masarykovské figury – ztělesňuje pouze současnou podobu českého „tatíčka“.

Bazén, nebo rybník?

Co potom mohou nabídnout elegantní a slušní kandidáti z vyšších vrstev? Uhlazenost, obnovení kultivované politiky, směřování na Západ, podporu vědy, vzdělání a tak dále. Jenže k čemu to bude těm, kteří sami na eleganci nikdy neměli peníze ani čas a pro které liberalismus znamená odumření tradičního světa (tedy jediného, v němž se orientují)? Jak se to týká těch, kteří polistopadový vývoj vnímají jako svého druhu zradu, jež ve jménu svobody zkomplikovala jejich sociální situaci? Ano, vize havlovských kandidátů slibují úspěšné Česko. Obávám se ale, že i nad takovým slibem mnozí mávnou rukou: bude to úspěch, jež se týká jen několika málo šťastlivců. Úspěch, který neprokape mimo Prahu. Pro mnohé to jsou poslové cynické doby po „sametu“.

„Listopadový škraloup“ bude táhnout ke dnu také Mirka Topolánka. A to přesto, že se snaží tvářit jako Zeman pro lepší lidi (tedy jako nekorektní mluvčí lidu, podkuřující autoritářům ze zahraničí). Místo venkova zastupuje elity, nicméně laškování s Ruskem už má nacvičené, například díky přípravě plynovodu Eastring, stejně tak pochlebování Trumpovi, který je podle rozpustilého chachara lepší prezident nežli Obama. Muslimy chce samozřejmě vyhánět jak Zeman, tak Topolánek. Pravičáci, kteří hodlají Topolánka volit, protože už nechtějí „nevkusného rusofila“ Zemana, by si tedy měli rozmyslet, zda chtějí volnou společnost, nebo jen volný trh. To druhé nadšeně podporují oba, liberální společnost naopak ke kariéře nepotřebuje ani jeden z nich.

Na rozdíl od Zemana si ale Topolánek nese cejch vládní party, která „to tu zpustošila“. Patří do rodokmenu polistopadové politiky. Stejně jako Zeman, samozřejmě, nicméně ten svou cestu politickou krajinou absolvoval ve slavném Zemáku, v němž brázdil venkov a milostivě navštěvoval zapomenuté dědinky. Emblémem Topolánkova cestování jsou naopak fotografie z toskánské vily superboháče Berlusconiho. Zeman se čvachtá v rybníku, Topolánek si užívá v luxusních bazénech. Zeman posedává na zabijačce, Topolánek dováděl s modelkami. Zeman je zkrátka nedostižný vlastenec a starostlivý taťka.

Pracuje se hodně, ale za málo

Co s tím? Fischer, Horáček, Hilšer a Drahoš to nemají jednoduché. Těžko prosazovat liberální hodnoty u voličů, kteří je vnímají jako podezřelou novotu. Těžko hájit Evropskou unii, která plní roli zákeřných cizáků. Těžko diskutovat o politice s lidmi, kteří si přejí spíše ochranu od laskavého monarchy před zákeřným politikařením. Pro začátek by možná bylo dobré uznat, že tito lidé mají pravdu. Alespoň částečně. Liberalismus se dosud projevil především ve své ekonomické rovině, když volný trh proměnil tuhle zemi v montovnu velkých firem. Pracuje se tu hodně, ale za málo. Hranice jsou sice volné, nicméně cesty do zahraničí si mohou dovolit jen někteří. Zemanův protivník, který chce zvítězit, a zároveň nebýt destruktivní buldozer, by tedy měl stát na straně těch, které dosavadní politika nechala daleko za sebou. Zeman s nimi mluví, jeho nástupce musí v jejich zájmu také skutečně jednat.

Potřebných změn je celá řada: vyšší mzdy, příjemnější pracovní podmínky, dostupné bydlení nebo ochrana před exekutorským klanem. „Nepoliticky“ lze propašovat také ekologická témata: ochranu české půdy, lesů, potravin, péči o krásu krajiny. Nenávist k Evropě by snad bylo možné proměnit v odůvodněnou kritiku těch firem, které najímají pracanty u nás, ale daní za mořem. Takto bychom mohli pokračovat.

Jistě, všichni čtyři havlovští kandidáti ve svých programech pamatují na sociální témata. Jeden zmiňuje chudé, další připomíná péči o důchodce, jiný integraci Romů nebo sociální bydlení. Zaplaťpánbůh za to – dohromady by z toho mohl být silný program. Takto ovšem zůstávají zmíněná témata jen jedním z mnoha bodů. Ti, na které Listopad zapomněl, by ale neměli být jen jedním z témat. Zasloužili by si být hlavními hrdiny. Alespoň jednou v životě.

Autor je spolupracovník redakce.

 

A2LARM