Foto Roel Wijnants, Flickr, CC BY-NC 2.0 Deed
Nizozemsko se rádo prezentuje jako jedna z nejliberálnějších a nejsvobodnějších zemí na světě. Po volbách 22. listopadu, v nichž zvítězila krajně pravicová strana PVV (Strana pro svobodu) vedená Geertem Wildersem, bude obtížné si tuto image udržet. Wilders, který je pro svůj účes i ostrý protiimigrační postoj často přirovnáván k Donaldu Trumpovi, ve svém vítězném projevu slíbil, že „vrátí Nizozemce“ do popředí politiky a omezí imigraci a příliv uprchlíků.
Nizozemsko si poprvé po třinácti letech zvolilo nového premiéra, který opustil středopravicové vedení Marka Rutteho z Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD), který byl známý svým pragmatickým přístupem k uzavírání kompromisů a také svou schopností orientovat se ve skandálech. Na druhém místě se s 25 mandáty umístila aliance Zelené levice a Strany práce (GL/PvdA), kterou vede bývalý komisař EU Frans Timmermans. Liberálně-konzervativní Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD), vedená odstupující ministryní spravedlnosti Dilan Yeşilgöz-Zegerius, získala 24 křesel.
Můžou za všechno migranti?
Wildersovo vítězství je v nizozemských médiích přisuzováno jeho strategické změně tónu během kampaně na méně agresivní, kdy se zaměřil, byť vágně, na jiná témata než migraci. Především šlo o potřebu zlepšení ekonomiky, čímž přilákal více voličů, aniž by musel formálně měnit svůj zásadový postoj k imigraci a islámu. Jiní viní samotného Rutteho, který se rozhodl zaměřit kampaň VVD na migraci, tedy právě na téma, které vyvrcholilo jeho odchodem z politické scény a následnými listopadovými volbami.
Kromě toho se skandál týkal také algoritmického rasového profilování podle modelu klasifikace rizik: daňové orgány použily jako rizikový faktor informaci o tom, zda má žadatel nizozemskou státní příslušnost.
Skutečnost je taková, že nizozemská vláda již několik let prochází mnoha krizemi. V roce 2021 nizozemský kabinet padl kvůli skandálu s přídavky na děti. Nizozemské daňové úřady tehdy během několika let falešně obvinily desítky tisíc rodičů a pečovatelů z podvodů s přídavky. Skandál zahrnoval pochybení vlády, mimo jiné tvrdá pravidla, rigidní výklad zákona, nepodložená obvinění z podvodu, bezohlednou politiku vymáhání dávek, maření právních a vyšetřovacích postupů, nedostatečné a nesprávné informace, neprůhlednost systému podvodů s dávkami na péči o děti a neschopnost nizozemských orgánů přijmout opatření v reakci na lidi, kteří na tento problém upozornili.
Kromě toho se skandál týkal také algoritmického rasového profilování podle modelu klasifikace rizik: daňové orgány použily jako rizikový faktor informaci o tom, zda má žadatel nizozemskou státní příslušnost. Osoby jiné než nizozemské státní příslušnosti obdržely vyšší rizikové skóre, což svědčilo o tom, jak daňové orgány vnímaly chování jednotlivců na základě rasy nebo etnického původu. Tento „skandál“ způsobil nenapravitelné škody tisícům lidí – rozpad rodin, které byly nuceny splácet vysoké – a falešné – dluhy, rodiny uvržené do chudoby, děti odebrané z domovů rodičů, lidé neprávem evidovaní jako „podvodníci“, kteří z tohoto důvodu nemohli získat práci, mnozí z nich přišli o domov.
V roce 2019 vypracovalo Nizozemsko plán, jehož cílem je snížit emise reaktivních forem dusíku, jako je amoniak ze zemědělství a oxid dusný ze spalování paliv. Toto rozhodnutí znamenalo, že vláda musela vypracovat nové politiky pro každou činnost, která vede k emisím dusíku, od výstavby nových domů až po zemědělství. Rozhodnutí vyvolalo řadu opatření. Byly zastaveny tisíce stavebních projektů, rychlost na všech silnicích byla snížena na 100 km/h během dne a byly vypracovány plány na snížení velikosti sektoru intenzivního zemědělství.
Právě zemědělské reformy vedly k tzv. dusíkové krizi, kdy zemědělci několik týdnů protestovali a blokovali silnice po celé zemi. Pravicové skupiny toho využily k prosazování vlastních programů a založily dvě nové pravicově orientované strany – Hnutí zemědělců a občanů (BBB) a centristickou Novou sociální dohodu (NSC). Obě strany dosáhly masivního vítězství v zemských volbách na začátku tohoto roku a je pravděpodobné, že obě strany vytvoří koalici s vítěznou PVV.
Bytová krize a nedostatek cenově dostupných bytů se staly hlavním volebním tématem, zejména mezi mladými lidmi, kteří se často potýkají se značnými studentskými dluhy. V minulosti mělo Nizozemsko rozvinutou tradici sociálního bydlení spravovaného bytovými podniky. V současné době však kritickou situaci v oblasti bydlení komplikuje vládní politika zaměřená na přechod k volnému trhu. Mezi tyto politiky patří prodej sociálního bydlení, zrušení národního ministerstva pro bydlení, vytvoření programů vstřícných k investorům a zachování velkorysých daňových úlev u hypoték, které přispívají k jedněm z nejvyšších úrovní hypotečního zadlužení na světě. Místo konkrétních řešení hledají politické strany obětní beránky, jako jsou zahraniční studenti, kteří údajně také mohou za krizi bydlení.
Instrumentalizovaná debata zašla dokonce tak daleko, že mnohé strany a konzervativní sdružení navrhly omezit počet zahraničních studentů na nizozemských univerzitách. Není překvapením, že nizozemské univerzity požádaly vládu, aby počet zahraničních studentů neomezovala, neboť jsou pro nizozemskou ekonomiku i pro kvalitu pluralitního vzdělávání klíčoví, nemluvě o tom, že Nizozemsko trpí chronickým nedostatkem pracovních sil ve všech oblastech.
Je vše ztraceno?
Sestavení nové vlády zůstává nejisté. PVV má 37 křesel, a tak se spekuluje o možné pravicové koalici zahrnující PVV, Rutteho stranu VVD a stranu Nová sociální smlouva (NSC) Pietera Omtzigta. Taková koalice by pravděpodobně vyžadovala, aby Wilders zmírnil některé ze svých extrémnějších návrhů, mezi něž patří nulová imigrace, zákaz koránu a uzavření mešit. Z ekonomického hlediska Wilders prosazuje zvýšení veřejných výdajů, ale nemá jasno v tom, jak tyto iniciativy financovat. Sestavení vlády může zahrnovat spolupráci se stranami zaměřenými na finanční kontrolu, které by mohly potenciálně vyvážit Wildersovy výdajové plány. V roce 2017 trvalo sestavení vlády devět měsíců a očekává se, že tentokrát bude úsilí stejně náročné a zdlouhavé.
Vítězství PVV vyvolává obavy o roli Nizozemska v EU. Analytici očekávají, že vláda pod vedením Wilderse bude v rámci EU více antagonistická, což ovlivní diskuse o klíčových otázkách, jako je pomoc Ukrajině, migrace lidí na útěku a žadatelé o azyl.
Listopadové volby každopádně naznačují rostoucí akceptaci krajně pravicových témat v nizozemské politice a podtrhují širší evropský trend směřující k pravicové politice. Nizozemsko, které kdysi podporovalo evropskou integraci, nyní možná pod vlivem euroskeptických stran, jako je PVV, zaujímá nacionalističtější přístup. Tento posun znamená odklon od minulého desetiletí za Rutteho vlády a signalizuje novou éru nizozemské a evropské politiky.
Mnoho etnických a náboženských organizací, stejně jako kulturních organizací a organizací občanské společnosti vyjádřilo po výsledcích voleb solidaritu a podporu všem, kteří se v Nizozemsku cítí nevítaní. Jakým směrem se Nizozemsko vydá, bude záležet i na nich a na jejich síle mobilizovat se v novém politickém klimatu.
Autorka je sociální antropoložka žijící mezi Amsterdamem a Prahou.