Foto Evropský parlament, CC-BY-4.0
Ve Španělsku v pondělí 29. května ještě ani nesečetli výsledky voleb a už vše překryla další zpráva. V reakci na neúspěch levice sociálnědemokratický premiér Pedro Sánchez oznámil, že celostátní volby namísto prosincového termínu proběhnou už 23. července. „Informoval jsem hlavu státu o rozhodnutí svolat dnes večer schůzi vlády k rozpuštění parlamentu.“
Téměř všechna velká města kromě Barcelony se zbarvila do modra. Regionální volby, ve kterých Španělé volili do obecních i krajských zastupitelství, jako první velký test pro lídra Lidové strany (Partido Popular) Alberta Núñeze Feijóa dopadly na jedničku. Strana získala 31,5 procenta všech hlasů a ze dvanácti autonomních společenství, ve kterých letos volby probíhaly, bude vládnout minimálně v osmi. Navíc celkem šest regionů v těchto volbách přebrali odvěkému rivalovi, vládní sociální demokracii (PSOE).
Pravice sice posílila, ale jediným parlamentním spojencem lidovců může být Vox, tedy nevyzpytatelný partner, který navíc značnou část Španělů odrazuje radikalismem.
Úspěch slavila tato pravicově konzervativní strana i v jednotlivých městech, když levici připravila o vládu nad Valencií, Sevillou, Palmou nebo Valladolidem. Pohodlné většiny bez nutnosti vytvářet koalice lidovci dosáhli v andaluské Málaze, Murcii na jihovýchodě země, a především v metropoli Madridu, kde si oproti volbám v roce 2019 strana polepšila o čtrnáct křesel na celkových 29, tedy minimální nutnou většinu. Výsledek dává straně navíc dobrou výchozí pozici do celostátních voleb, protože až na rok 2008 tyto volby vždy vyhrála strana, která ovládla i ty do městských samospráv.
Výrazně komplikovanější situace ale Lidovou stranu čeká při skládání vlád v jednotlivých španělských regionech. Hned v pěti (Valencijském společenství, Kantábrii, na Baleárských ostrovech, Extremaduře a Aragonii) se totiž budou muset opřít o krajně pravicové uskupení Vox. Obě opoziční strany mají se společným vládnutím v regionech už zkušenosti, a především lidovečtí starostové se opakovaně nechali slyšet, že spolupráce to není zrovna ideální. „Modlete se za mě. Prosím, ať nemusím vládnout s Voxem,“ sdělil serveru InfoLibre už dříve jeden ze starostů.
Krajní pravice slaví, střed mizí
Druhým vítězem se stalo právě krajně pravicové hnutí Vox, které založil a vede bývalý člen Lidové strany Santiago Abascal. Hnutí zdvojnásobilo počet hlasů, když pro něj letos hlasovalo přes 1,6 milionu Španělů, a celkem získalo 1687 radních. „Je to upevnění role Voxu jako absolutně nezbytné strany k vybudování alternativy k socialismu, komunismu a jejich separatistickým a teroristickým partnerům,“ řekl po vyhlášení výsledků Abascal.
Mimo to Abascal vzkázal vedení Lidové strany, aby od Voxu „neočekávalo dary“, a zdůraznil, že Vox neustoupí žádnému „vydírání“. Mediálně sledované bude především skládání vlády ve Valencijském společenství, kde kandidátku Voxu do voleb vedl profesor práva Carlos Flores, který byl v roce 2002 na rok odsouzen za obtěžování a zastrašování své exmanželky. Hnutí zde ale dostalo přes 250 tisíc hlasů a Lidová strana se bez koalice s ním neobejde, ačkoli před volbami doufala v opak. Její kandidáti minulost Florese odmítli komentovat.
Letošní regionální volby naopak zřejmě udělaly tečku za existencí středové strany Ciudadanos (Občané). Liberální uskupení se podle komentátorů z velké části stalo obětí růstu Lidové strany, neboť právě k PP od Ciuadanos přeběhli voliči i někteří členové. Strana sázela na „boj proti extrémům“, ale i kvůli své nevýraznosti a nevyhraněnosti zažilo oranžové uskupení jakýsi Ikarův let, když v dubnu 2019 strana v celostátních volbách oslovila téměř 16 procent voličů, aby v květnu 2023 nezískala zastoupení v žádném z dvanácti regionálních parlamentů ani v žádném z velkých provinčních měst. „Je to zdrcující porážka. Můžeme ale odejít se vztyčenou hlavou,“ řekla v neděli na tiskové konferenci místostarostka Madridu Begoña Villacís. Podle Villacís je nicméně „politický střed ve Španělsku nadále potřeba“. O budoucnosti strany se rozhodne na plánovaném sněmu.
Rozhádaná levice strádá
Neslaví se ani na levici. Vládní sociální demokracie premiéra Sáncheze sice sama tolik hlasů neztratila, z velké části ale doplatila na špatné výsledky svých partnerů, především krajně levicového hnutí Unidas Podemos, a nezvládnutou volební kampaň, které poslední dny a týdny dominovalo téma kupování hlasů a baskického terorismu.
Sociální demokracie prohrála v ceněném Valencijském společenství a také v baště této levicové strany, Extremaduře. Červené zůstaly jen tři regiony: Castilla La Mancha, Asturie a Navarra. Ztráta měst jako Sevilla, Granada nebo Valladolid pak byla součástí nejhorších předvolebních scénářů vládní koalice.
Regionální volby také naplno odhalily rozpolcenost levice. V dubnu oznámené vytvoření koalice jedenácti levicových uskupení pod názvem Sumar jen ještě více zvýraznilo na nevraživost mezi lídryní koalice a vicepremiérkou Yolandou Díaz a její bývalou stranou Unidas Podemos. Právě zástupci Podemos se na akci nazvané příznačně „Všechno začíná dnes“ neobjevili a jednání o společné kandidatuře do celostátních voleb stále drhnou. Kvůli posunutí termínu voleb ale mají na společná jednání už jen několik dní. Frustrace levicových voličů se tak skrze nedostatečnou mobilizaci projeví snížením počtu radních za Podemos oproti minulým volbám o polovinu na dvě stovky. Přímo koalice Sumar se regionálních voleb neúčastnila, výsledky regionálních partnerů jako Más Madrid nebo Barcelona en Comú ale ukazují, že před Díaz stojí ještě hodně práce.
Baskicko a otevření starých ran
Úspěchy levicová uskupení hlásí jen na severu země. Hegemonii konzervativní Baskické národní strany (PNV) v Baskicku totiž narušila koalice EH Bildu. Levicové uskupení sázející na nacionální a separatistické názory zaznamenalo nejlepší volební výsledek za dobu své existence, ve většině velkých měst posílilo a ve Vittorii a Gipuzkoe dokonce zvítězilo, čímž se stalo druhou nejvýraznější silou v Baskicku.
Jenže právě koalice EH Bildu výrazně zkomplikovala kampaň ostatním levicovým stranám a především PSOE. Premiér Sánchez šel do voleb s cílem zdůraznit ekonomické výsledky svého kabinetu a zaměřit se na reformu bydlení nebo programů na pomoc mladým rodinám. Namísto toho ale předseda vlády hasil požár, který založila baskická strana, když na svou kandidátku umístila celkem 44 odsouzených členů teroristické organizace ETA. Sedm z nich navíc bylo shledáno vinnými z násilných trestných činů.
Rozhodnutí strany zkritizoval jak premiér Sánchez, který ho označil sice za legální, ale „zjevně neslušné“, tak organizace hájící oběti teroru ETA i pozůstalí. Asociace obětí terorismu dokonce kandidaturu bývalých členů organizace, která svou činnost formálně ukončila v roce 2018, nechala přezkoumat u španělského veřejného ochránce práv. Zástupci pozůstalých označili kandidaturu za „provokaci“ a „deficit demokracie“ a vyzvali sociální demokraty a lidovce, aby podobným případům přecházeli.
Pravicové strany celou kauzu využily k útoku na vládu. EH Bildu je totiž jedna ze stran, o jejichž podporu se menšinová vláda v parlamentu opírá. Lídr lidovců Feijoó kritizoval vládu za spoléhání se na separatistické strany v Baskicku a Katalánsku a také za zpackanou legislativu o sexuálních deliktech, která umožnila snížit tresty více než tisíci odsouzeným sexuálním delikventům. „Jste velkou volební nadějí pro násilníky, pro vzbouřence, squattery, korupčníky a nyní i pro ty, kteří chodili v kuklách s pistolemi,“ vzkázal Sánchezovi. „A to já nikdy nebudu,“ dodal Feijoó. Předsedkyně vlády madridského regionu Isabel Díaz Ayuso (PP) pak prohlásila, že „ETA stále žije“, a vyzvala ke zrušení EH Bildu. Pravicová populistka si ale vysloužila kritiku pozůstalých za to, že na tragédii získává politické body.
Osm týdnů politického boje
Volby mnohými médii i politiky označované jako referendum o Sánchezovi tak přinutily předsedu vlády k radikálnímu kroku, jakým je právě posunutí celostátních voleb na druhou polovinu července. Volby navíc nebudou jedinou politickou událostí tohoto měsíce, protože Španělsko 1. července přebírá evropské předsednictví. Zemi tak čekají necelé dva měsíce tvrdého politického boje.
Krok, který mnohé překvapil a možná až šokoval, ale může z pohledu Sáncheze působit logicky. Nečekanou zprávou přebil reportování o mohutném vítězství pravice a zároveň dal svým levicovým spojencům nůž na krk. Buď se spojí a budou mít šanci se stát jeho možným koaličním partnerem, nebo budou nadále nejednotní a Sánchez spolu s PSOE bude působit jako jediná schopná alternativa na levici, která může zabránit vládě pravicových konzervativců a extremistů, píše novinář Matthew Bennett.
Pravice sice posílila, ale jediným parlamentním spojencem lidovců může být Vox, tedy nevyzpytatelný partner, který navíc značnou část Španělů odrazuje radikalismem a sentimentem po éře fašistického diktátora Francisca Franca. Právě na extrémní součásti pravice i levice budou s velkou pravděpodobností oba bloky ve volbách sázet, a Španělsko tak čeká horké léto.
Autor je spolupracovník redakce.