Foto PSOE, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
„Ta nejneuvěřitelnější volební noc za celý můj život,“ tak nazval noc z neděle na pondělí ve vysílání zpravodajství stanice Telecinco její ředitel Pedro Piqueras. A dost možná se s ním shodla velká část Španělů, kteří sledovali těsný souboj mezi politickými rivaly. V momentu uzavření volebních místností se přitom situace zdála jasná. Průzkumy prováděné ve volebních místnostech ukazovaly na vítězství pravice a těsnou většinu, která by znamenala vládu opoziční Lidové strany (PP) a krajně pravicového hnutí Vox. Jenže krátce po zveřejnění prvních výsledků zavládl v lidovecké centrále na Calle de Génova v Madridu neklid. V čele se totiž ocitla vládní Španělská socialistická dělnická strana a vydržela tam až do sečtení více než 50 procent hlasů. Na první místo se sice poté dostala Lidová strana (nakonec 136 mandátů), její politický partner Vox ale zaznamenal ztrátu devatenácti křesel (celkem získal 33), a pravice tak na vytouženou většinu 176 hlasů nedosáhla.
Tenemos MUCHAS tendencias relacionadas con el #23J. Las elecciones lo ocupan todo ahora mismo.
Los resultados con el 100% escrutado son estos: pic.twitter.com/uKDvBO9dxJ
— #PorQuéTT (@xqTTs) July 24, 2023
Mistr comebacků
Heslem večera pro levici se naopak stalo slovo „remontada“, tedy comeback. Vládní Španělská socialistická dělnická strana navzdory pesimistickým vyhlídkám vylepšila svůj výsledek oproti roku 2019 o dvě křesla na celkových 122. „Ti, kteří v kampani zvedali machistická témata a chtěli se navrátit zpět v oblasti práv a svobod, prohráli. Regresivní blok PP a Voxu byl poražen. Je nás více, kdo chtějí, aby se Španělsko posouvalo vpřed,“ řekl po konci sčítání hlasů Pedro Sánchez.
Lidová strana sice zvítězila a vylepšila svůj předchozí výsledek o 47 mandátů, na většinu to ale nestačí.
Předseda vlády i strany tak potvrdil, že je mistrem návratů. Než se stal premiérem, přišel o vedení ve své vlastní straně. Do čela socialistů se ale nakonec vrátil. Ve volbách 2019 pak úspěšně svrhl pravicovou vládu Mariana Rajoye, pravici dvakrát porazil v předčasných volbách a poprvé v novodobé historii země vytvořil koaliční vládu. Popularita Sánchezova kabinetu ale postupem času klesala a sám čelil ostré kritice ze strany opozice kvůli liberálním reformám i spoléhání se na regionální separatistické strany. Květnové regionální volby pak znamenaly pro levici debakl a ve Španělsku i mimo něj se začalo mluvit o možné vládě PP a krajní pravice.
Sázka na červenou
Právě toho Sánchez, známý uměním kompromisu, ale také ochotou riskovat, využil. „Jako předseda vlády přebírám odpovědnost za výsledky. Myslím, že na ně musím reagovat a nabídnout náš demokratický mandát vůli lidu,“ řekl krátce po skončení regionálních voleb a vyhlásil přesunutí těch celostátních z prosince na červenec. Tento riskantní krok se při pohledu zpět nakonec ukázal jako úspěšný. Sánchez vsadil na prezentaci levice jako symbolu pokroku a budoucnosti země a varoval před zapojením krajní pravice do vlády, čímž podle všeho zmobilizoval své voliče. „Vše na červenou,“ burcoval Španěly krátce před volbami s odkazem na barvu strany.
Mimo to socialistům podle všeho pomohlo zapojení bývalého premiéra Josého Luise Rodrígueze Zapatera (ve funkci 2004–2011) do kampaně. Předseda vlády, který se zapsal do historie důrazem na narovnání práv, dosáhl za své vlády prosazení manželství pro všechny a zákonů proti femicidě. Po celou dobu kampaně podporoval Sáncheze a podle analytiků i on mohl přispět k neočekávanému výsledku.
Zapaterova vystoupení v televizi navíc přesně ostřelovala výroky pravicové opozice. „Je nešťastné, že dvacet let poté tu diskutujeme o genderovém násilí. To se chceme vrátit do dob, kdy se nemluvilo o vraždách žen motivovaných touhou po dominanci mužů?“ ptal se ve vysílání veřejnoprávní RTVE Zapatero. „V tento moment jde o opravdu klíčové volby. Španělsko je pozitivní příklad v oblasti ekonomiky, sociálních věcí a modernity. Jsme stát, který je celosvětové známý díky svým právům a svobodám,“ řekl ve stejném rozhovoru expremiér.
Uklidnění pro sexuální menšiny
S výsledkem je podle reakcí spokojená i lídryně široké levicové koalice Sumar Yolanda Díaz. Spojení jedenácti levicových subjektů nejdříve čelilo ostré kritice za další štěpení levice, Díaz se ale dlouho pohybovala na vrcholu v žebříčcích popularity a Sumar vyšle do dolní komory parlamentu 31 zástupců.
„Zvítězili jsme. Dnes máme lepší zemi. Od zítřka musíme usilovat o udržení našich práv a jsme odhodláni se o to zasadit. Více práv pro ženy, pro LGBTQI+ osoby i pracující,“ vzkázala svým podporovatelům Díaz. Hlavní tvář levicové koalice a vicepremiérka Sánchezovy vlády se v debatách postavila homofobní rétorice zástupců Voxu a zastala se sexuálních menšin i předsedy vlády. Populární politička byla opakovaně označena za vítězku debat, a po volbách tak může pomýšlet na vládní funkci.
Pravice sčítá neúspěchy
„Naší povinností je nyní zastavit období nejistoty, které ve Španělsku nastalo. Jako kandidát za stranu, která získala nejvíce hlasů, věřím, že mou povinností je co nejdříve otevřít diskuzi a pokusit se řídit naši zemi v souladu s výsledky voleb,“ komentoval v neděli večer Pyrrhovo vítězství své strany Alberto Núñez Feijóo.
Lidová strana sice zvítězila a vylepšila svůj předchozí výsledek o 47 mandátů, na většinu to ale nestačí. Feijóo se přitom během kampaně netajil tím, že vzorem mu jsou jeho straničtí kolegové v Andalusii a Madridu, kteří zde dosáhli absolutní většiny. K té ale straně chybí přesně čtyřicet křesel. Lidovcům nevyšel ani plán B, tedy koaliční vláda s krajně pravicovým hnutím Vox. Uskupení v čele s bývalým členem Lidové strany Santiagem Abascalem se totiž stalo hlavním poraženým těchto voleb, kdy ztratilo nejvíce mandátů. Značnou část z nich mu pravděpodobně přebrala právě PP.
„Rád bych upozornil na něco, co je pro mnoho Španělů špatnou zprávou. Pedro Sánchez může navzdory prohře ve volbách zablokovat sestavení nové vlády. Ještě horší je, že se Pedro Sánchez může stát dokonce předsedu vlády s pomocí komunistů, katalánských podporovatelů nezávislosti a teroristů,“ zaútočil Abascal po gratulaci vítězovi voleb.
Kontroverze na pravici
Favorit voleb do značné míry doplatil právě na výroky svého možného koaličního partnera. Obě strany už spolu vládnou v regionech a krátce po květnových regionálních volbách na sebe upozornily hned několika kontroverzemi. V severošpanělské Kantábrii například koalice obou stran v obci Santa Cruz de Bezana nařídila stažení filmu Lightyear (Rakeťák) z programu místního kina. Důvodem byl polibek dvou postav ženského pohlaví.
Celkem třináct zástupců má Vox v autonomním společenství Kastilie a León, kde vládne taktéž spolu s lidovci. Hnutí zde prosadilo zrušení dotace, která byla určená společnostem na zaměstnávání obětí genderového násilí. V regionu také došlo k omezení najímání poradců pro rovnost pohlaví a skončila i agentura pomáhající migrantům s hledáním práce.
Největší rozruch vyvolal letošní lednový návrh namířený proti interrupcím. Ten obsahoval závazek, aby lékaři nabízeli ženám žádajícím o ukončení těhotenství 4D ultrazvuk, možnost poslechnout si srdeční tep plodu a psychologickou konzultaci. Proti návrhu se postavil premiér Sánchez i regionální předseda vlády León Alfonso Fernández Mañueco a k jeho schválení nedošlo.
Přešlapy lídra opozice
Preferencím Lidové strany nepomohla ani kampaň s vágními hesly zaměřená především na očerňování vládní koalice. Feijóo navíc odmítal střety se soupeři a dorazil jen do jediné předvolební debaty na veřejnoprávní televizi bez přítomnosti publika. V posledním týdnů pak na sebe upozornil především přešlapy. Při kritice práce vicepremiérky, ministryně práce a lídryně koalice Sumar Yolandy Díaz totiž Feijóo poznamenal, že toho „jistě ví mnoho o makeupu“. Klíčové je zde slovo „maquillar“, které může znamenat jak nanášení makeup, tak upravování nebo zkrášlování statistik.
Veřejnost i političtí soupeři odsoudili slova lidoveckého předsedy jako sexistická a Díaz velmi brzy vrátila úder. Svého soupeře (a mimo jiné taktéž rodáka ze španělské Galicie) vyzvala, aby vysvětlil svůj vztah s Marcialem Doradem. Ten byl v roce 2003 zatčen a následně v roce 2009 usvědčen z obchodování s drogami a v roce 2015 odsouzen za praní špinavých peněz. Po letech zvěstí, které naznačovaly, že se oba muži znali, došlo k jejich spojení v roce 2013, kdy španělský deník El País zveřejnil sérii fotografií, na kterých se Feijóo opaluje s Doradem na jeho jachtě. Lídr lidovců ale odmítá, že by o aktivitách svého přítele věděl, a tvrdí, že jakmile podezření vyšla najevo, přerušil s ním veškerý kontakt.
Vláda široké koalice nebo nové volby
Jednání obou bloků o sestavení vlády začnou poté, co se 17. srpna sejde nový parlament. Král Filip VI. se pak setká s Feijóem, aby mu nabídl post premiéra. Pokud odmítne, může se král se stejnou žádostí obrátit na Sáncheze.
O případném vzniku vlády nyní rozhodnou menší regionální strany. Po sedmi mandátech získaly dvě katalánské strany Katalánská republikánská levice (ERC) a Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko), šest křesel má baskické uskupení EH Bildu a o křeslo méně taktéž konzervativní Baskická národní strana. Po jednom zástupci mají Galicijský národní blok (BNG), Kanárská koalice (CCa) a Unie navarského lidu (UPN). Pozornost se bude upírat především na katalánské nacionalisty ze strany Junts per Catalunya. Ta může svými hlasy dovést do vlády oba bloky, jako reálnější možnost se ale jeví spolupráce s vůči regionům výrazně vstřícnější levicí. Vedení strany už nicméně vzkázalo, že případná podpora Sánchezova kabinetu „nebude zadarmo“. Pokud žádný kandidát nezíská většinu do dvou měsíců od prvního hlasování, budou na programu nové volby.
Autor je spolupracovník redakce.